Historie

Starší ze synů Eduarda Silného Viktor studoval na lanškrounském gymnáziu, absolvoval ve školním roce 1890/91. Pracoval jako novinář. Zemřel 13. listopadu 1903 ve věku třiceti let. Ačkoliv má náhrobek na zdejším hřbitově, Lanškroun pravděpodobně není místem jeho skonu.

Připravili jsme osm dílů o historii polikliniky a lanškrounského zdravotnictví, které budeme postupně zveřejňovat každou neděli, a to až do 9. srpna.

Dům v ulici U Hvězdy

Na místě současné polikliniky existovala zástavba již v 17. století. Podle archivních dokumentů zde stál měšťanský dům s rozsáhlou zahradou. Jednalo se o jednopatrovou podsklepenou budovu s právem vařit pivo pro vlastní potřebu.

Během měsíce března jsem plánoval třetí povídání o cihličkách. Virus byl proti. Tak jsem se rozhodl, že některé příspěvky napíši nyní na stránky Lanškrounsko.

Při návštěvě mého učitele jsem vzpomenul cihlářského mistra pana Josefa Hübnera. Hostitelka se hned rozzářila. „To byl můj strýc!

Poté, co jsme zveřejnili vyluštění hádanky, se redakci ozval pamětník, který přesně věděl, k čemu litinová ozdoba na budově polikliniky v minulosti sloužila. Jan Sisr popsal situaci, kterou zažil jako dítě začátkem 50. let:

Po vydání knihy Příběh kulturního domu Lanškroun se ke mně začaly dostávat doplňující informace z několika různých zdrojů. Od továrníkova potomka žijícího ve Vídni, od pamětníků, u nichž kniha vyvolala vzpomínky na jejich mládí... Kvůli zcela nečekanému tématu mě oslovila též studentka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Tereza Habartová. Její prosba byla překvapivá, nakonec ale přispěla k "dopsání" příběhu uměleckého díla, jež bylo neuvěřitelných 47 let umístěno v hlavní místnosti restaurace kulturního domu.

Snímek zobrazuje detail koruny nad vchodem domu čp. 28. na ulici 28. října. Jde o dřívější hotel Zemská koruna, dokumentace k objektu někdy zmiňuje též název U Zlaté koruny či U zemské brány. Budova je nyní čerstvě opravená a podobou fasády se mírně navrací ke vzhledu z třicátých letech 20. století. 

Základ domu pochází patrně z doby dřívější, nežli z první třetiny 19. století.

Badatel, spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět ve svém pořadu Krvavá léta mapuje nejtemnější dobu naší historie – vypráví příběhy z let 1938-1953, tedy období nacistické okupace, vyhnání Němců a nástup komunismu. Díl ze 4. listopadu 2019 věnoval poválečnému masakru Němců na náměstí v Lanškrouně. Celé video můžete zhlédnout ZDE.

K napsání článku mě vedla vzpomínka na mého dědečka Josefa Macka, bývalého ředitele Mrazíren Lanškroun státního podniku, ale i připomenutí významného lanškrounského subjektu, který zaměstnával zdejší obyvatele již v předválečném období až po část nových porevolučních časů po roce 1989.

Řezbáři otec a syn Šilarovi zhotovili do výklenků v mezipatře zrekonstruovaného kulturního domu dvě sochy klaunů. "Napadlo nás, že by bylo dobré ozvláštnit je nějakou mechanikou. Jeden z nich má v ruce klobouk a zdraví, je tam páka, kterou může návštěvník zahýbat a vzniká z toho ten pozdrav. Druhý klaun zase hýbe pusou," vysvětlil Bedřich Šilar st.

V dubnu 2017 jsme zveřejnili informaci o trezoru prestižní značky Becher-Hildesheim Wien, který byl nalezen (bez klíčů) ve vystěhované Langerově vile. Určité indicie naznačovaly, že by se mohlo jednat o trezor pořízený již za dob majitele Rudolfa Emila Langera, který nechal v roce 1885 postavit vilu i zlatnickou továrnu za ní. Dnes se tato teorie potvrdila.