Čenkovice

Německý název: Tschenkowitz
Počet obyvatel: 182
Počet domů: 118
Rozloha: 597 ha
Zeměpisná poloha: 50o05' N / 16o40´ E
Nadmořská výška: 766 m n.m.
Tel.: 465 391 112
Adresa: OÚ 561 64 Čenkovice 168
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Web: www.obeccenkovice.cz

Obec Čenkovice leží na úpatí Bukové hory - zvedající se do výše 949 m.n.m., z níž za jasného letního dne spatříme nádhernou vyhlídku na Moravu i vzdálené Jeseníky. Obec leží po obou březích potoka Čenkovičky, jejíž kolébka je na Bukové hoře.Čenkovice jsou roztroušeny od Bukové hory směrem západním až k lesíku k hranicím obce Bystřec. V současnosti má obec 190 obyvatel. Pro chodce je třeba téměř 1 a půl hodiny, aby celou vísku, táhnoucí se podél Čenkovického potůčku, přešel.
Stručná historie:
Obec Čenkovice - jejíž jméno Čeněk připomíná již český původ, vznikla za posledních Přemyslovců (Přemysl Otakar II., Václav II.) asi v letech 1270 - 1300 a byla původně ryze česká. Teprve v pozdějších dobách shledáváme se v archivu s německým názvem obce: Czenkendorf (Čenkendorf). Ještě za pamětníka Maxmiliána r. 1568 nalézáme v archivu jména ryze česká (Kvapil, Kučera, Vondra, Nožka apod.) s několika málo jmény německými, s nimiž se setkáváme až po roce 1650 za Ferdinanda III. V době válek husitských - v 15. století, jakož i po nich osídlena byla zdejší obec toliko obyvatelstvem české národnosti.

Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
 Obec Čenkovice leží na úpatí Bukové hory (958 m.n.m.) 13 km severně od Lanškrouna. Místní jméno obce má původ v osobním jméně lokátora-zakladatele vsi a poprvé je zmiňována jako Czunkendorf v donační listině Václava II., kterou roku 1304 daroval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru.
V roce 1358 cisterciáci směnili své východočeské statky za příhodnější s litomyšlským biskupem a v jeho rukou zůstaly Čenkovice až do roku 1409. V tomto roce biskup Jan Železný odtrhl oblast kolem Jablonného nad Orlicí a zastavil ji šlechtici Janu Strýčkovi ze Střížkova. Mezi zastavenými vesnicemi byly i Čenkovice, které jsou však uváděny spolu s Orličkami jako pusté.
Součástí této zástavy zůstaly Čenkovice do poloviny 15. století. Roku 1453 získal Jablonné i s okolím od Anny ze Zásady, manželky lanšperského hejtmana Václava Pregera, tehdejší držitel Lanšperska a Lanškrounska Zdeněk Kostka s Postupic. Od té doby sdílely Čenkovice své osudy s dalšími vesnicemi na Lanškrounsku až do roku 1540. V této době Jan z Pernštejna zastavil Lanškroun a jeho okolí Václavu Černohorskému z Boskovic, zatímco okolí Jablonného zůstalo přičleněno k panství lanšperskému, které Pernštejn o čtyři léta později prodal Petrovi Bohdaneckému. K opětovnému spojení obou částí do jednoho celku se sídlem v Lanškrouně došlo až za Vratislava z Pernštejna roku 1564.
 Drsné podnebí panující v této podhorské vesnici, která je nejvýše položenou obcí v regionu, bylo v minulosti velkým nepřítelem jejích obyvatel. Jak bylo řečeno, Čenkovice se vylidnily a zpustly už někdy na přelomu 14. a 15. století. Ani ve století následujícím nebyly osídleny nijak hustě a větší část jejich okolí byla zalesněna. Teprve na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 16. století za Vratislava z Pernštejna získaly Čenkovice na atraktivitě i přes svou podhorský ráz. Mnozí obyvatelé z níže položených vesnic na panství, kteří žili v závislém postavení jako podruzi či nádeníci na otcovských či sourozeneckých gruntech, se rozhodli zkusit své štěstí a osamostatnit se na vlastní usedlosti.
Na podzim 1568 lanškrounský hejtman Adam Bukovský z Hustířan nechal v Čenkovicích vyměřit půdu a pronajal ji osmi novým hospodářům, k nimž na začátku června následujícího roku přibylo pět dalších. Toto dosídlování se setkalo s velkým zájmem. Hejtman se proto rozhodl informovat Vratislava z Pernštejna, jemuž napsal: "Vaší Milosti oznamuji, že račte zde míti jednu ves na panství - slove Čenkovice - kteráž jest v nově stavěná a jest jich prve 13 osedlých. V té vsi se teď [další] nacházejí a prosí, aby jim přáno více stavěti, že se tu chtějí osaditi. Co jsem již více 15 osobám vyměřil po kousku, kteříž taky chtějí ouroky rádi platiti. Jestli v tom [je] vůle Vaší Milosti (aneb sice tam lesové málo platí) Vaši Milost prosím, že mi vůli svou o tom oznámiti dáti ráčíte". Vratislav přijal tuto iniciativu Adama Bukovského příznivě, protože už v červenci 1569 stálo v Čenkovicích 17 nových usedlostí a roku 1575 přibylo dalších pět.
Přesto nebyl život v podhorské vesnici nijak snadný. Velmi podrobně nám přibližuje nelehké životní podmínky jejích obyvatel vrchnostenský elaborát k revizitaci berní ruly, jež byla po třicetileté válce podkladem pro zdanění poddanských usedlostí v celém království. Podle něj žilo roku 1669 v Čenkovicích 13 chalupníků, 24 dalších hospodářů (nazývaných podle rozlohy polností zahradníci) a dvě desítky bezzemků. Ovšem ani grunty chalupníků nebyly nijak velké. Měřeno dnešními jednotkami drželi od tří do šesti hektarů polností, z nichž polovina zůstávala ležet ladem. Zahradníci měli od jednoho do necelých tří hektarů a i oni obdělávali pouhou jejich část. Obživu pak čenkovští nacházeli převážně v chudých řemeslech. Spřádání lněné příze a tkalcovině se věnovala téměř polovina z nich, další pracovali se dřevem (necelá desítka lžíčařů, truhlář, šindelář a rakvář) nebo nádeničili a konečně několika starým lidem nezbývalo než si obstarávat jídlo žebrotou.
Navzdory tvrdému životu a tkalcovině jako hlavnímu zdroji obživy dosáhl počet obyvatel ve vsi v následujících staletích jednoho z nejvyšších čísel v celém regionu. S patnácti stovkami obyvatel se Čenkovice na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století řadily pouze za dvakrát lidnatější Čemnou, Výprachtice s více než dvěma tisícovkami obyvatel a za Bystřec, který byl jen o něco málo početnější.
Se zavedením mechanizace do spřádání lnu a tkaní však došlo v druhé polovině 19. století po zrušení poddanství k velmi silné vystěhovalecké vlně, a to nejen do Ameriky, ale i do velkých severoněmeckých měst jako byly Brémy, Brunšvik nebo Harburg. Přestože v obci vznikly pro povzbuzení hospodaření spolky jako byla Hospodářská jednota (Landwirtschaftliche Verein), Lnářské družstvo (Flachsbaugenossenschaft, 1904) a založena byla Občanská záložna (Bürgerliche Vorschußverein), poklesl v průběhu šesti desítek let (do roku 1930) poklesl počet obyvatel v Čenkovicích o více než polovinu.
I na stávající obyvatele obce dolehla ve třicátých letech 20. století velká hospodářská krize, avšak paradoxně právě podhorská poloha Čenkovic se ukázala být výhodou do budoucnosti. Čenkovičtí totiž vsadili na turistický ruch. Svou činnost v obci zahájil spolek pro povzbuzení turistického ruchu (Fremdenverkehrsverein), roku 1930 byl vybudován padesátimetrový plavecký bazén a především téhož roku převzal nad obcí patronát německý spolek v Brně (Bund der Deutschen). Ten cílenou inzercí a zadáváním reklam přivedl do Čenkovic řadu letní i zimní hostů převážně z Brna, ale i z jiných míst. Od třicátých let se tak obec začala proměňovat v turistické a rekreační středisko, které je dnes pojmem nejen v tomto regionu, ale i v celých východních Čechách.
V současnosti se zde nachází řada rekreačních objektů, které nabízejí ubytování. V zimním období lze využít nejen dva velké lyžařské vleky se sjezdovkami, ale i desítky kilometrů běžeckých stop.
Národnostní charakter Čenkovic byl vždy smíšený, s německou převahou. Ve třicátých letech 20. století představovala česká menšina asi pětinu z celkového počtu obyvatel. Po druhé světové válce byli němečtí usedlíci z obce odsunuti a obec dosídlena z vnitrozemí.
Duchovní správa obce byla odnepaměti zajišťována z nedalekého Jablonného nad Orlicí. V době pobělohorské byly Čenkovice spravovány až z děkanství v Ústí nad Orlicí, v roce 1663 ale byla jablonská farnost obnovena a Čenkovice připadly opět do její kolatury. Z roku 1667 pochází první zmínka o zdejším filiálním kostele sv. Vavřince. O sto let později (1767) dosáhli obyvatelé vesnice zřízení lokalie, k níž patřily i Orličky a Valteřice. Roku 1782 byla zdejší lokalie povýšena na samostatnou faru, k níž byly přifařeny Valteřice. V této době byl starý kostel stržen a v letech 1780-82 proběhla na náklady knížete Aloise Josefa z Lichtenštejna v barokním stylu a o rok později byla postavena fara.
Po vyhlášení tolerančního patentu roku 1781 se projevilo jak silně bylo ve zdejší obci zakořeněno tajné nekatolictví. Osadníci evangelického vyznání, kteří později představovali asi třetinu všech obyvatel si ještě roku 1781 vybudovali svou modlitebnu, k níž byla roku 1881 přistavěna věž 1881. V současnosti není kostelík využíván. Duchovní správu zajišťoval pastor z nedaleké (Horní) Čermné a od roku 1882 působil v obci vlastní kazatel. Své zastoupení měli v Čenkovicích i bratři ochranovské jednoty bratrské, jejichž duchovní správu zajišťoval kazatel z Potštejna a později z ústeckého sboru.
O školním vyučování slyšíme v Čenkovicích poprvé v poslední čtvrtině 17. století. Poprvé je doloženo jméno učitele roku 1686. Toho roku se stal kantorem Franz Peter a působil zde celých čtyřicet let až do roku 1726. Budovu školy nechal na své náklady postavit kníže Jan Josef z Lichtenštejna roku 1834. V současnosti funguje v obci dvoutřídní škola pro první až čtvrtý ročník (společně pro Čenkovice a Orličky) a mateřská škola.
Nejstarším čenkovickým spolkem se roku 1877 stal sbor dobrovolných hasičů (Verein der freiwilligen Feuerwehr) a v současnosti zde působí ještě tělovýchovná jednota Sokol, jejíž tradice sahá do roku 1950.
Kromě barokního kostela sv. Vavřince, jehož oltářní obraz stejnojmenného mučedníka namaloval Jan Dallinger v první polovině 18. století, se Čenkovice mohou pochlubit barokní sochou sv. Jana Nepomuckého u čp. 79. Vztyčena byla na náklad Pavla a Zuzany Feltzmannových 5. května 1736. Z roku 1841 pochází sousoší Nejsvětější Trojice před kostelem od neznámého autora u čp. 108. Snad z roku 1697 pochází pískovcový kříž před kostelem, jehož podstavec je ozdoben reliéfem P. Marie bolestné.
Kromě živnostníků, kteří podnikají v turistickém ruchu, působí v obci dva drobné podniky. Firma Fygr, poskytující práci 15 zaměstnancům, se zabývá šitím stanů; místní kovoobráběčská firma Proko zaměstnává 12 lidí. V současnosti žije v Čenkovicích 190 obyvatel v 61 domech. Dalších 65 domů slouží jako rekreaci podobně jako 165 chat.