Historie

Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu.

Narodil se 25. května 1894. Byl nejstarší ze 13 dětí. Obecnou školu vychodil v Čermné, protože byl neobyčejně nadaný a ctižádostivý, rodiče ho poslali do měšťanské školy v Kyšperku (nyní Letohrad). Po absolvování měšťanské školy se odebral mladý Junek do Prahy na Obchodní školu. Po skončení obchodní školy nastoupil do Pražské úvěrní banky a stal se disponentem. Jeho nadřízení si ho vážili a poslali jej do Olomouce, kde se zřizovala filiálka banky.

Rudolf Emil Langer se narodil v roce 1847, v pětadvaceti letech získal živnostenské oprávnění v oboru klenotník. Svoji první zlatnickou dílnu s obchodem si zřídil v domě číslo 141 na ulici 28. října a o pět let později již byla jeho živnost zaprotokolována jako továrna. Protože podnikání prosperovalo, rozhodl R. E. Langer o jeho rozšíření a na ulici Nádražní čp. 335 nechal postavil luxusní vilu s továrnou, v níž pracovalo kolem 70 zaměstnanců.

Ve fotogalerii přinášíme snímky z generální stávky před kinem, která zde proběhla 27. listopadu 1989 za účasti 5 tisíc lidí. Autorem snímků je Václav Uhlíř, s jehož laskavým svolením zveřejňujeme nejen záběry z 27. listopadu, ale i snímky z recesistických akcí Společnosti za veselejší současnost.

Ing. Jan Šebrle byl jedním z hlavních aktérů listopadových událostí roku 1989 v Lanškrouně. Zážitky to byly natolik silné, že i po třiceti letech si je vybavuje den po dni. Ptali jsme se, jakou konkrétní událostí pro něho listopadové dění začalo?

Rok 1989 přinesl snahu o privatizaci zdravotnických činností. Poliklinika, která byla součástí OÚNZ Ústí nad Orlicí se rozdělila na privatizovatelné jednotky a zdravotnická činnost byla zajišťována jednotlivými lékaři pod organizačním vedením okresního zdravotního rady.

Hovoříme-li o poliklinice, nemůžeme nevzpomenout lékaře, kteří v ní ordinovali. U nich lidé z Lanškrouna i širšího okolí hledali pomoc, když jim bylo nejhůř. Odbornost a lidský přístup zdejších lékařů i zdravotních sester byly pro pacienty možná důležitější, nežli budova sama.

V roce 1956 získal budovu čp. 43 Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy.  Přestavba začala v březnu 1956 a budova dostala dispozice, které si v podstatě uchovala až do 90. let 20. století. Pouze s tím, že v objektu nebyl výtah.

Pozornost lanškrounského zdravotnictví v 50. letech, kdy ještě nebylo soustředěno do budovy polikliniky, se mimo jiné zaměřila i na úmrtnost kojenců. Okres měl dokonce největší průměrnou úmrtnost v kraji.

1. listopadu 1951 byla proto v Lanškrouně otevřena v bývalé soukromé vile Dr. Riesse, na Husově ul. čp. 681 nová porodnice o kapacitě 15 lůžek.

V roce 1954 budovu převzal od města stát - Okresní národní výbor v Lanškrouně a o dva roky později ji získal Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy.

Než se ale budeme zabývat stavem budovy, zalistujme městskou kronikou, abychom zjistili, co v ní najdeme o lanškrounském zdravotnictví po 2. světové válce. Kronika zachycuje několik významných událostí dotýkajících se zdraví obyvatel: