Rudolf Emil Langer se narodil v roce 1847, v pětadvaceti letech získal živnostenské oprávnění v oboru klenotník. Svoji první zlatnickou dílnu s obchodem si zřídil v domě číslo 141 na ulici 28. října a o pět let později již byla jeho živnost zaprotokolována jako továrna. Protože podnikání prosperovalo, rozhodl R. E. Langer o jeho rozšíření a na ulici Nádražní čp. 335 nechal postavil luxusní vilu s továrnou, v níž pracovalo kolem 70 zaměstnanců.
R. E. Langer měl s manželkou Berthou sedm dětí: Rudolfa, Berthu, Natalii, Kamillu, Hugo Johanna (ten se však dožil jen 1 roku), Hugo Antona a nejmladšího Georga.
Úspěšný továrník šperky nejenom vyráběl, ale také navrhoval. Byl velmi schopným obchodníkem, své zboží prodával po celé rakousko-uherské monarchii, ale i mimo ni. Získal četná ocenění na mezinárodních výstavách. Byl dvorním dodavatelem pro císařský dvůr a v letech 1888-89 si dokonce otevřel obchod ve Vídni.
Rudolf Emil Langer zemřel 3. prosince 1915 v Pressburgu (nynější Bratislavě), pravděpodobně na jedné ze svých pracovních cest.
Langerova vila
Přední část budovy Společenského domu byla postavena roku 1885 jako rodinná vila lanškrounského rodáka a podnikatele Rudolfa Emila Langera, výrobce stříbrného a zlatnického zboží.
Své podnikání začal Langer původně v tehdejší Panské ulici (dnešní 28. října), kde si roku 1871 otevřel malou dílnu a obchod se zlatnickým zbožím. Firma R. E. Langera byla založena v roce 1872, jako tovární výroba zaprotokolována v roce 1877.
Živnost dobře prosperovala, a proto po deseti letech rozhodl o jejím podstatném rozšíření. Požádal stavitele Octaviana Pohla z Vysokého Mýta, aby mu zpracoval projekt velké obytné vily a rozsáhlé výrobní haly.
Stavba se začala realizovat roku 1885 a brzy tu vyrostla honosná reprezentativní vila zámeckého typu. Vedle ní byl i nádherný park s cizokrajnými stromy, terasami a vodotrysky i se stájemi čistokrevných koní, na kterých se členové Langerovy rodiny projížděli. Vzhledem k tomu, že Langerů bylo tehdy v Lanškrouně několik desítek, dostal zlatník Langer přezdívku Gold-Langer.
Jeho firma produkovala stříbrné řetízky, křížky, prsteny, hodinky, náušnice, brože, náhrdelníky, dámské jehlice, ale i čestné poháry, zlaté mešní náčiní, ozdobné desky diplomů apod. Exportovala do Prahy, Kroměříže, Kutné Hory, Vídně, Innsbrucku, Štýrského Hradce, Kecskemetu, také do Itálie, Švýcarska a Francie. Navzdory ekonomické krizi, kterou v to době rakouská ekonomika prodělávala, se lanškrounská firma R. E. Langera prosadila. Majitel navštěvoval evropská velkoměsta, aby poznal módní směry svého oboru, získal nové zákazníky i levnější zdroje surovin. Jeho výrobky byly úspěšné na mnoha hospodářských výstavách.
V roce 1894, v době konání velikých armádních manévrů, jichž se zúčastnil sám rakouský císař František Josef I. , bydlel v Langerově vile velitel manévrů, polní maršál Albrecht a jeho pobočník, generál von Schöneich. Císař a jeho doprovod byli ubytováni v druhé patře lanškrounského gymnázia.
Langerova zlatnická továrna pracovala s drobnými ekonomickými výkyvy až do první světové války, v jejímž průběhu, provázeným obrovskou inflací, upsal Langer značnou část svého jmění na válečné půjčky v naději, že příznivý konec války mu vše vynahradí. Válka ale dopadla jinak.
R. E. Langer uprostřed války (v roce 1915) zemřel. Jeho majetek zabavily věřitelské finanční ústavy, ale rodina mohla nadále v budově vily bydlet. Na nový vzestup už nebylo ani pomyšlení a celý objekt se dostal poněkud do pozadí lanškrounského veřejného života.
Prosperita zlatnické továrny byla založena na silné zakladatelské osobnosti Rudolfa Emila seniora. Po jeho smrti došlo k vleklým dědickým sporům mezi šesti sourozenci a vdovou Berthou. V roce 1926 byla firma rozhodnutím Krajského soudu v Chrudimi vymazána z firemního rejstříku.
Zdroje: Vlastivěda Lanškrounska
Lanškroun moje pozdní láska, Dušan Šlahora