Všichni, kdo se v 70. a 80. letech minulého století účastnili sportovních karnevalů v kulturáku, jistě pamatují Zdeňka Heinzla. Vždy v obleku, vysoký, štíhlý a na hlavě černý nebo bílý cylindr. Byl duchovním otcem karnevalů, na něž se sjížděli lidé ze širokého okolí.
Právě na toto období před čtyřiceti a více lety jsme zavzpomínali s Jirkou Bartošem, který karnevaly společně s panem Heinzlem moderoval.
Do Lanškrouna včera přijel trezorový technik, aby "odemkl" starý trezor značky Becher a Hildesheim Wien, který po vyklizení zůstal ve Společenském domě. Než se pustil do práce, konstatoval, že na dveřích jsou patrné stopy po páčení.
Hlavní zámek se podařilo odemknout snadno a rychle. V trezoru byly uloženy písemné materiály z let 1993 až 1999, převážně šlo o stravenky restaurace Společenského domu, ale také restaurace U Radnice.
Přesně na Silvestra roku 1969, těsně po znovuotevření Společenského domu, nastoupil do restaurace jako číšník Josef Chládek. Vzpomíná: „Tehdy byla v kuchyni paní Marková, pan Marek byl šéfem restaurace. Jeho dcera Irena pracovala jako servírka, s ní Jana Řehořová z Rudoltic a Květa Potůčková.
Budova lanškrounského kina na ulici T. G. Masaryka (do války se jmenovala Fiebigstrasse, čili Dobytčí cesta) slouží k promítání filmů už od roku 1914, kdy ji nechal postavit liberecký podnikatel Antonín Sachers. Nacházelo se zde 408 míst, z nichž 84 bylo na balkoně. Koncesi na provozováni kina obdrželo město Lanškroun v březnu 1914, pronájem koncese byl sjednán Karlu Demuthovi.
Při Společenském domě byl koncem šedesátých let založen Hifi klub Lanškroun. Po celou dobu, až do konce osmdesátých let, ho odpovědně vedl ing. Jiří Beránek, který pracoval v Tesle na hybridních integrovaných obvodech. Hifi klub měl asi třicet členů a příznivců, většinou Tesláků, byli tam např. Čeněk Kotrba (zkušebna), Zdeněk Fodor (investice), Jan Jetmar (vývoj kondenzátorů), František Plíva (poloprovoz), Jan Petráček, Eda Dietzel (elektrodílna), Leo Burian (UMP Sázava)...
Přiložené historické fotografii z první třetiny 20. století dominuje velká secesní budova, která byla postavena v roce 1910. Do budovy byla po jejím dokončení přemístěna tkalcovská škola, už v roce 1919 byla v části budovy zřízena česká obecná škola, o dva roky později již česká obecná a občanská škola zabírala celou budovu.
Ve 12. díle seriálu jsme zmiňovali, že už od 50. let fungovala v 1. poschodí Společenského domu odborová knihovna. Do roku 1974 pracovala jako knihovnice paní Papežová, po ní knihovnictví převzala Milada Polanská.
V lednu 1985 ji vystřídala Iva Červinková a jak sama říká, byla to pro ni vysněná práce. V té době knihovna čítala 10 tisíc svazků a byla za Vysokým Mýtem druhou největší odborovou knihovnou v okrese.
Demolice sálu, přísálí, jeviště a hotelu Společenského domu se dnes rozjela naplno. Hydraulická ruka začala kolem osmé ráno ukrajovat ze zadní části hotelu a postupně odbourala polovinu budovy. Během demoličních prací byly tříděny jednotlivé suroviny - dřevo, lepenka, kovové části...
V příštím týdnu by měla začít demolice části Společenského domu. Zbourán by měl být společenský sál, obě přísálí, jeviště a za ním přilehlý třípatrový hotel. V hotelu již byly odmontovány všechny použitelné zařizovací předměty a většina z nich byla prodána přes portál Aukro.cz.
Monstrkoncert dechových hudeb, který dnes známe jako „Pravečkův Lanškroun" se poprvé konal v roce 1975 v přírodním prostředí Společenského domu. V následujících letech se tak areál Společenského domu stával místem setkávání amatérských dechových orchestrů pravidelně, vždy některou z červnových nedělí.
Dnešními vzpomínkami pana Jaroslava Stejskala, který bydlí již od roku 1948 v ulici Krátké přímo naproti Společenskému domu, se vrátíme do 50. let minulého století. Tehdy ještě neexistovalo levé přísálí, takže budova bývalé zlatnické dílny, kterou v té době Tesla přestavovala na společenský sál, byla odsazená několik metrů od dnešního chodníku ulice Krátké.