Lidé bydlící v sousedství kulturního domu si zvykli na to, že na svých zahrádkách odedávna nacházejí broušená barevná sklíčka. Nejčastěji červená, oranžová, fialová. Věděli, že jde o pozůstatek z továrny na výrobu šperků, kterou zde postavil v roce 1885 Rudolf Emil Langer a nevěnovali jim větší pozornost. Od povodně v roce 1997, která "spláchla" část ulice Krátké, je ale nacházejí už jen sporadicky.
Cyklistika k Lanškrounu neodmyslitelně patří. Odkdy se ale datují její počátky? O tom jsme si povídali s Jiřím Vodičkou, který cyklistický oddíl v Lanškrouně v roce 1959 zakládal.
29. června po poledni vyšel ve třicetistupňovém vedru od budovy HZS průvod hasičů ve slavnostních uniformách v čele s Dechovou hudbou Pavla Vašíčka z Dolní Čermné. Cílem bylo Jiráskovo náměstí, kde se konaly oslavy 150 let od založení sboru v Lanškrouně. Trasa průvodu byla plánována tak, aby prošel všemi místy, kde v minulosti hasiči sídlili.
Volně navazující druhé setkání na téma bývalých cihelen na Lanškrounsku se uskutečnilo 2. května v městské knihovně. Ing. Stanislav Vimr zajímavě vyprávěl a promítal snímky o zdejších cihelnách téměř tři hodiny. Zároveň reagoval na maily, které obdržel po minulé přednášce a zodpovídal aktuální dotazy.
„Badatel vzduchem chlazený“ - takto nazývá sám sebe Stanislav Vimr v souvislosti s pátráním po osudech cihelen na Lanškrounsku. Zastává názor, že bádání v archivech a starých dokumentech je potřeba přenechat povolanějším a on raději dává přednost pátrání v terénu a povídání s pamětníky.
O Rudolfu Emilu Langerovi, který v roce 1885 nechal postavil vilu a za ní továrnu na výrobu zlatého a stříbrného zboží (nynější kulturní dům), má již lanškrounská veřejnost povědomí. Nezachovala se však bohužel žádná z jeho fotografií. To nyní prolomil Langerův pravnuk žijící ve Vídni, který zareagoval na vydání knihy Příběh kulturního domu Lanškroun a byl tak laskav, že naší redakci poskytl dvě fotografie svého pradědečka. Navíc souhlasil s jejich zveřejněním a také s předáním do sbírek městského muzea.
Kniha Příběh kulturního domu Lanškroun, vydaná na podzim 2018, vyvolala ve čtenářích, jak někteří říkají, mnoho příjemných vzpomínek. Některé jsou zcela unikátní, jako třeba vyprávění paní Jiřiny Fickové, která nyní žije v Novém Městě nad Metují.
My jsme bydleli v domečku bývalé plynárny a tak jsem měla zlatnickou dílnu velice blízko. Jako 4 - 5 leté dítě jsem ji prolezla se svými bratranci.
17. září vyšla kniha mapující pohnutý, 130 let dlouhý příběh Langerovy vily v Nádražní ulici v Lanškrouně.
Koupit ji lze v Městském muzeu Lanškroun za 299 Kč a v Knihkupectví Hvězda za 310 Kč.
Kniha byla k dostání také v Infocentru Lanškroun, kde je však již vyprodaná.
V roce 1911 vybudoval Jan Müller poblíž rybniční hráze nové koupaliště s dřevěnými šatnami, lehátky a půjčovnou loděk. Koupaliště prosperovalo, a tak roku 1927 došlo k jeho modernizaci. Vznikla jednopatrová zděná restaurace s dřevěnými šatnami po stranách, uprostřed rybníka stál odpočinkový pavilon, do vody vedla vstupní mola atd. Celý areál byl na počest Müllerovy manželky nazván Tereziiny lázně.
Na rohu ulic Hradební a 28. října (dříve Panské) je patrový dům neobvyklého tvaru. Připomíná piáno. Odtud pochází název budovy, která stojí v místě bývalé horní městské brány, jež byla zbourána v roce 1791. Hodnotný klasicistní měsťanský dům postavený někdy mezi roky 1781 (koupě pozemku) a 1787 (dům již zanesen v josefínském katastru) je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou.
Začátek devadesátých let přál soukromému podnikání. Nový majitel Společenského domu Václav Leníček „rozjel“ další aktivity vyžadující značné investice a nakonec byl nucen kulturák prodat firmě Integra Servis a. s. Liberec. Podle zápisu v katastru nemovitostí se tak stalo 16. června 1994. Václav Leníček však v kulturním domě zůstal a nadále ho vedl až do roku 2002.