Po vydání knihy Příběh kulturního domu Lanškroun se ke mně začaly dostávat doplňující informace z několika různých zdrojů. Od továrníkova potomka žijícího ve Vídni, od pamětníků, u nichž kniha vyvolala vzpomínky na jejich mládí... Kvůli zcela nečekanému tématu mě oslovila též studentka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Tereza Habartová. Její prosba byla překvapivá, nakonec ale přispěla k "dopsání" příběhu uměleckého díla, jež bylo neuvěřitelných 47 let umístěno v hlavní místnosti restaurace kulturního domu.
Tereza totiž psala diplomovou práci zaměřenou na život a dílo malíře, grafika, keramika a sochaře Vladislava Vaculky a pátrala po osudu jeho prací. Jednou z nich byla právě keramická mozaika v restauraci zdejšího kulturního domu. Ta s největší pravděpodobností "vzala zasvé" při rekonstrukci Langerovy vily v roce 2017. Studentce jsem poskytla fotografie zmíněného díla, ale současně jsem využila příležitosti dozvědět se něco víc o mozaice i autorovi, který byl od 50. let pronásledován režimem.
Mozaika v restauraci
V letech 1968-69, kdy byl ředitelem kulturního domu Zdeněk Balcar a vedoucím restaurace Eduard Marek, probíhala celková rekonstrukce budovy. Během ní bylo přistavěno pravé přísálí s barem, opravovaly se vnitřní prostory i venkovní omítka. V neděli večer 28. prosince 1969 byl kulturní dům slavnostně otevřen.
Na čelní stěně hlavní místnosti restaurace byla umístěna mozaika od Vladislava Vaculky. Ve své diplomové práci Tereza Habartová popisuje dílo následovně:
"Poslední keramické dílo šedesátých let vytvořil Vaculka v roce 1968, ve kterém získal zakázku pro Závodní klub Tesly v Lanškrouně, jehož sídlo procházelo v letech 1968 a 1969 rekonstrukcí exteriéru i interiéru. Vaculka vytvořil reliéf s názvem Siesta, Muzikant, pro který zvolil opět techniku zakuřované keramiky, a jenž byl umístěn v hlavní místnosti restaurace klubu. Tento reliéf představoval dvě postavy, sedícího hráče na píšťalu a ležící ženu, a byl zapuštěn přímo do stěny restaurace. V této realizaci autor poprvé využil kombinace svých dosavadních technik, když postavy vytvořil ze zakuřované keramiky a ohraničil je světle glazovanými kachlemi s reliéfními tečkami."
Objednávku uměleckého prvku do restaurace vyřizoval pro tehdejší Závodní klub Tesly Lanškroun Jan Špičák, který se s Vladislavem Vaculkou znal osobně. Pro úplnost dodávám, že Jan Špičák byl v roce 1990 zvolen prvním porevolučním starostou Lanškrouna.
Vladislav Vaculka (1914-1977)
Vladislavu Vaculkovi bylo na začátku padesátých let zakázáno vystavovat a byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Proto se začal věnovat keramice. V šedesátých letech se postupně navracel k malbě a grafice, věnoval se také sochařství.
Tereza Habartová v diplomové práci nazvané "Vladislav a Ida Vaculkovi Realizace pro veřejný prostor" uvádí:
"Vladislav Vaculka vešel ve známost především jako malíř a sochař. Ida Vaculková proslula svou originální keramikou, která získala uznání nejen u nás, ale i v zahraničí. Ve své tvorbě se však oba manželé museli potýkat s režimem, se kterým nesouhlasili, což do jejich životů a také tvorby přinášelo mnoho překážek.... Období volnějších šedesátých let vystřídala tzv. normalizace, která nastala po roce 1968. Toto období znamenalo větší politickou kontrolu a tlak na stranickou angažovanost umělců. Vladislav Vaculka ani v tomto období neslevil ze svých názorů, což se projevilo také menším množstvím a významnosti zakázek pro veřejný prostor."
Od roku 1969 až do odchodu do důchodu v roce 1974 sochař vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a začal umělecky spolupracovat s akademickým sochařem Otmarem Olivou, který tam patřil k jeho žákům. 27. září 1977 Vladislav Vaculka zemřel na následky infarktu poté, co u něj doma byla provedena domovní prohlídka jako důsledek udání, že ilustroval samizdatovou sbírku básní.
Text: Marie Hrynečková
Zdroje: Diplomová práce Terezy Habartové a Wikipedie
Foto: autorka, Matěj Brýdl a soukromý archiv Jitky Drábkové
Poznámka:
Zajímavou vzpomínku na mozaiku připsal na facebook Pavel Štefl: "Podle té mozaiky byl pojmenovaný i stůl pro štamgasty..."pod pannou". Jen si už nevzpomínám, jestli tam sedávala Tesla, nebo Pacovka." A Jiřina Tlapáková doplnila: "Ano, štamgasti z Pakovky sedávali u stolu na této straně, ale blíž ke dveřím .. to byly časy!"
https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-lanskroun/9313-mozaika-kd#sigProIdd0f2dfebe8