K soše Kajícníka klečícího před křížem u kostela sv. Václava probíhala 18. dubna veřejná diskuse za účasti autora díla, mladého sochaře Matouše Háši. Ten studuje pátý, předposlední ročník Akademie výtvarných umění v Praze a nyní je na půlročním studijním pobytu v Londýně. Den před debatou úspěšně složil státní zkoušku.
Diskutovat o umístění sochy před křížem přišlo asi čtyřicet lidí a ne všichni vydrželi po celou dobu.
Matouš Háša původně zamýšlel Kajícníka instalovat do prostoru bývalé rajské zahrady kláštera Augustiánů (do centra kruhového dláždění před obřadní síní viz. foto č. 3). Řekl, že přemístěním sochy před kříž se však její význam nemění.
Děkan Zbigniew Czendlik připustil, že diskusi kolem sochy způsobil možná on sám. Když se objevily připomínky, že v původním místě by při obřadech v kostele socha překážela pohřebnímu vozu, napadlo ho umístit ji před kříž. Toto místo dokonce považuje za lepší, než původní variantu. "Nepočítal jsem s tím, že by to mohlo vyvolat emoce. S farníky jsem to nediskutoval, části farnosti se ale umístění sochy nelíbí a deklarovali nesouhlas," řekl farář, který je veřejností i představiteli města vnímán jako kompetentní k vyjádření stanoviska za farnost. "Akceptovat budu jakékoliv rozhodnutí města," dodal.
Početně silně zastoupení praktikující katolíci vyjadřovali své výhrady. A to nejen k umístění sochy, což bylo nosným tématem debaty, ale někteří kritizovali až absurdně určité detaily. Například, že socha nemá při motlitbě ruce sepjaté na prsou a nevzhlíží ke kříži. Několika lidem vadí rozdílnost materiálu kříže (z 19. století) a sochy (pískovec / beton), oba objekty vnímají jako sousoší. Zazněly i výroky typu: "... nás věřících se to dotklo... urazilo nás to..." A dokonce i výčitka vůči lidem, co nechodí do kostela. Jako by ti, co pravidelně nenavštěvují kostel, byli občany horší kategorie a měli menší právo se k záležitosti vyjadřovat.
Naproti tomu bylo vysloveno mnoho slov pro to, aby Kajícník zůstal před křížem. K tomuto názoru se jednoznačně přiklání jak bývalý městský architekt Přemysl Kokeš, tak například Monika Dušková, ředitelka školy před níž je socha instalována. Pedagogové o díle mluvili s dětmi, ty s umístěním sochy nemají problém. "Oslovuje mladé, k nim ta socha promlouvá a jsou schopni to pochopit." Bylo například řečeno i: "Toto místo je ideální, přemístěním by význam sochy ztratil na síle... to, že klečí před křížem, je umocněním sochy, víc to připoutává moji pozornost k tomu místu.... socha náměstí oživuje, líbí se mi, před křížem mi to sedí víc."
Téměř všichni se shodli, že Matouš Háša odvedl výbornou práci, což může sochaře těšit. Socha je nyní zapuštěna ocelovým prutem do země a její případné stěhování by mohli zkomplikovat archeologové.
Nutno také dodat, že prostor před křížem nepatří církvi, ale městu. To by také mělo na květnovém zastupitelstvu přijmout definitivní verdikt, zda Kajícník zůstane klečet před křížem, anebo se bude stěhovat.
Text: Marie Hrynečková
Foto: z veřejné diskuse autorka, č. 1 až 3 Eva Pallová
Články k tématu:
https://www.lanskrounsko.cz/cz/6850-socha-kajicnika-pred-krizem
https://www.lanskrounsko.cz/cz/6851-kdyz-kamen-mluvi
https://www.lanskrounsko.cz/cz/6852-vsichni-trebovaci-nam-zavidi
