Seriál o Společenském domě, díl 16.: V 70. letech se uvažovalo o rozsáhlé přístavbě. Dopadla jen částečně.

Tesla Lanškroun snažila už od 50. let vilu R. E. Langera a přilehlou zlatnickou dílnu přeměnit v důstojné kulturní zařízení, kvůli narůstajícímu počtu akcí, kroužků a kursů se však neustále potýkala s nedostatkem prostoru.
Ve Společenském domě tehdy byly k dispozicí místnosti o následující rozloze:

250 m² - sál
106 m² - jeviště
  80 m² - restaurace

  17 m² - formanka 

  12 m² - výčep
  40 m² - kavárna
  18 m² - salonek
126 m² - pravé přísálí
136 m² - levé přísálí
  35 m² – výtvarný atelier
  17 m² - foto kroužek
  52 m² - celkem
  68 m² - velký kabinet
  44 m² - malý kabinet
  45 m² - knihovna
  19 m² - čítárna
  41 m² – specializované učenby - kuchyň, šití
  16 m² – hudební učebna

Začátkem sedmdesátých let se uvažovalo o přístavbě dalších prostor především pro zájmovou činnost, kanceláře, jednací místnosti, sociální zařízení a také pro ubytování zaměstnanců SD a hostů.
Proto odbor stavební projekce Tesly Lanškroun vypracoval v roce 1973 Studii úprav Společenského domu ROH.

Ta plánovala nástavbu levého i pravého přísálí o jedno podlaží a přístavbu zadní části SD za jevištěm. U obou přísálí se mělo na stávající zdivo nadezdit další patro. „Těchto prostor by se využilo pro kancelářské místnosti, jednací síně a sociální zařízení. Zadní část SD by se v celém rozsahu (3 stěny) zbourala a vyzdila novým zdivem. Nově získaný prostor by se využil pro zvýšení ubytovací kapacity," pravilo se v technické zprávě. Tím by vzniklo ubytování pro 27 osob, z toho pro 6 lidí z personálu SD a pro 21 hostů. Celkové náklady těchto stavebních úprav byly rozpočtovány na 1,5 mil. Kč. Jak dnes víme, k nástavbě nad oběma přísálími nedošlo.

Růžový domeček

Začátkem 70. však podle pamětníků již stál v zadní části areálu tzv. Růžový domeček, což byl přízemní podélný dům z dřevotřísky. Původně se jednalo o objekt Pozemních staveb, v němž měla firma ubytované stavební dělníky (pravděpodobně od roku 1967, kdy se stavěla výšková budova na Skleňáku). Později část domečku směrem k zahradě využívala až do 90. let teslácká propagace. V době, když se přestavovala Beseda, byly do části od Krátké ulici přesunuty některé kurzy a kroužky.

Zčásti je domeček vidět na fotografiích datovaných asi do roku 1978, které poskytla Bedřiška Klímová. Její otec Bedřich Venzara provozoval v SD v letech 1953 až 56 hospodu a do kulturáku se opět vrátil v roce 1973 jako správce a s manželkou bydlel v bytě pro domovníka. „Plácek na hraní z dětství byl už dávno pryč, nádvoří bylo vyasfaltované, i když ve vyvýšené zahradě bylo plno růží a upravených cestiček. Rodiče jsme často navštěvovali, v létě pomáhali se sušením sena, později i s našimi dětmi. Někdy jsem využila příležitosti a zašla si zahrát na klavír, který byl v učebně za levým přísálím,“ vzpomíná na tuto dobu Bedřiška Klímová.

V 90. letech byl Růžový domeček pronajímán k nejrůznějším účelům (výroba, ubytování apod.). Bez nutných oprav však postupně chátral a v posledních letech jej už využívali pouze bezdomovci. V červnu roku 2014 byl zbourán. Demolici provedla společnost Recydo Úlehla za částku necelých 281 tisíc Kč. Zbytky nábytku, dveře a nakonec i opláštění budovy byly se souhlasem majitele (MÚ Lanškroun) nabídnuty veřejnosti k rozebrání na palivo.

Venkovní opravy

Vraťme se ale k záměru rozšířit Společenský dům. K nástavbě nad přísálími tedy nedošlo, nicméně v 70. a 80. letech se budovy neustále opravovaly a vylepšovaly. Nádvoří před vilou bylo vyasfaltováno, byl opraven chodník a vybudováno venkovní osvětlení, které do té doby zcela chybělo. Byla vyměněna okna a také opravena střecha. Zajímavá byla oprava věžičky do níž zatékalo. Musely být vyměněny některé trámy a oplechování. „Přitom se dbalo na to, aby se vzhled věžičky nezměnil,“ zdůrazňuje Emilie Dušková, která tehdy pracovala jako vedoucí hospodářské správy SD.

Opravy interiéru

Také interiér doznal nejrůznějších změn. Rekonstruovalo se jeviště včetně nové osvětlovací rampy a opony. Postupně se opravovaly parkety, které byly na mnoha místech vyboulené, a to v sále, v levém přísálí včetně baru Jirky Jelínka, v pravém přísálí i na baru. K opravě parket v malém a velkém kabinetě se váže určitá zajímavost. Parkety se zde houpaly a při jejich opravě se zjistila příčina. Ve vinárně a tzv. salonku, tedy v místnostech pod kabinety, byly totiž někdy v minulosti sníženy stropy a to se následně projevilo právě na stabilitě podlah v kabinetech.

Rovněž bylo pořízeno nové kování k šatně a také kolem schodů do patra a ke knihovně. Všechno kování tehdy vyráběl pan Kytlík.

Na sále se opravovalo dřevěné obložení a osvětlení. V baru v levém přísálí u Jirky Jelínka se měnil barový pult za nový, který dodal Dřevotvar Jablonné nad Orlicí. Rekonstruovalo se sociální zařízení v 1. poschodí. Z místností v 1. poschodí, které v 60. letech sloužily oddělení propagace, vznikly dvě kanceláře a kuchyňka. V knihovně se dělaly nové podlahy a pokládalo linoleum.

V malém kabinetě se měnily tapety. Stejně tak byly potřeba nové tapety i v nejokázalejší místnosti z celé vily – velkém kabinetě. Tam nastal problém. Původní textilní tapety měly být vyměněny, avšak sehnat je byl tehdy kumšt. Nakonec se to podařilo. Naštěstí kompetentní pracovníci respektovali vzácnou práci starých řemeslníků a nádherný strop v technickém kabinetě nechali pouze vyčistit. Tak se stalo, že zůstal zachován v původní podobě dodneška. Ve složité výzdobě lze dokonce objevit na čtyřech místech iniciály původního majitele vily R. E. Langera.

Hotelová část

V letech 1978 – 79 vznikla hotelová přístavba. Po jejím dokončení bylo nutné vybourat vstup do pravého přísálí, aby se hosté hotelu dostaly v době, kdy se nekonaly akce, do baru. Zároveň byla v baru položena nová dlažba.

Hotel stavělo středisko stavební výroby Tesly Lanškroun pod vedením mistra Jana Duška, technický dozor měl Josef Frňka. Základní cihlu hotelu pokládali společnou rukou oba tehdejší šéfové: ředitel SD Karel Mikuláš a vedoucí restaurace Václav Leníček.

Text: Marie Hrynečková

Děkuji Bedřišce Klímové, Emilii Duškové a Mirce Šrámkové
za možnost použít snímky z jejich rodinných archivů.
Autorem fotografií z výstavby hotelu (č. 7 až 9) je Josef Antoš.
Autorem fotografie č. 12 je Pavel Pokorný, snímek poskytl Jiří Kohout

 Foto: 

1 a 2 – Bedřich Venzara s dcerou a vnoučaty při úklidu sena, v pozadí tzv. Růžový domeček
3 až 5 – Studie úprav Společenského domu z roku 1973
6 – přehled a rozloha ploch v SD
7 - ředitel SD Karel Mikuláš a vedoucí restaurace Václav Leníček pokládají základní kámen (cihlu) k novému hotelu. Přihlíží parťák Pavel Hanus.
8 – stavba roste, vpravo na fotografii Jan Dušek, který dělal mistra při stavbě hotelu. Hotel stavělo středisko stavební výroby Tesly Lanškroun.

9 - fotografii části hrubé stavby rozšiřovaného Společenského domu zveřejnil 24. listopadu 1978 závodní časopis Teslácký svět.
10 - po dovedení stavby po střechu se slavnostně vztyčila glajcha, což byl opentlený stromeček připevňovaný na vrchol krovu před položením krytiny. Glajcha je starým symbolem štěstí a ochrany domu a jeho obyvatel. Při glajše podává stavebník všem, kteří na stavbě pracovali, pohoštění.
11 až 13 – snímky hotelu pořízené v 80. letech. Na obou záběrech je zachycena obrovská lípa stojící téměř u budovy. Její kořeny zvedaly v pravém přísálí parkety. Pokácena byla pravděpodobně až poté, co se v 90. letech změnil vlastník. 

Bourání růžového domečku:
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4296-domecek-za-spolecenskym-domem-se-likviduje

Všechny díly seriálu najdete na:
http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune