Výprachtice

Německý název: Weipersdorf
Počet obyvatel: 989
Počet domů: 422
Rozloha: 597 ha
Zeměpisná poloha: 48o58' N / 16o40´ E
Nadmořská výška: 587 m n.m.
Tel.: 465 391 112
Adresa: 563 01 Výprachtice 3
E-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
Web: www.obec-vyprachtice.cz

Obec se nachází v podhůří Orlických hor při horním toku řeky Moravská Sázava, v nadmořské výšce 500 - 795 m. První písemná zmínka je z roku 1304, kdy obec patřila ke Zbraslavskému opatství. Stálou dominantou je kostel, Proměnění Páně, který byl postaven počátkem 14. století a zcela přestavěn v roce 1816. Uprostřed vsi se nachází socha sv. Jana Nepomuského z roku 1793.
Památným místem v obci je též Výprachtická lípa, jejíž stáří se odhaduje na více jak 600 let. Podle pověsti zde byl po bitvě na Bílé hoře zastřelen místní českobratrský farář Jan Bosler.
Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
Obec Výprachtice leží na nejhořejším toku Moravské Sázavy 8 km severně od Lanškrouna. Skládá ze tří částí, historicky samostatných obcí - Výprachtic, Valteřic a Koburku, které byly v moderních dějinách administrativně sloučeny. Valteřice, vzdálené 5 km severovýchodně od Výprachtic, byly připojeny roku 1951; Koburk, ležící asi půl kilometru od středu obce, byl s Výprachticemi sloučen v roce 1975.
První písemná zmínka o Výprachticích (Wiprechtsdorf) pochází z roku 1304 z donační listiny krále Václava II. Zbraslavskému klášteru. Tehdejší podoba jména vesnice je typicky kolonizační a vychází z osobního jména lokátora obce. V případě Valteřic není otázka první písemné zmínky zcela zřejmá, ačkoliv se ve stejné listině z roku 1304 hned dvakrát objevuje ves Walthersdorf. První z nich je nepochybně Bystřec, zatímco druhý Walthersdorf bývá historiky ztotožňován buď s Bystříčkem nebo s Valteřicemi. Za zmínku o Valteřicích je někdy také považován údaj o vsi villa Valcheri v listině štítecké rychty hlásící se do roku 1278, ačkoliv tato možnost se zdá být málo pravděpodobná. Z pozdějších staletí totiž zprávy o vsi tohoto jména zcela chybí. O Valteřicích opět slyšíme až v ojedinělé zmínce z poloviny 17. století. 19. ledna 1649 jablonští měšťané žádali Karla Eusebia z Lichtenštejna, aby zakázal skladování a obchod se solí v okolních vesnicích, mezi nimiž uvádějí vedle Heroltic i Valteřice. Další písemnosti jako je soupis poddaných podle víry, berní rula či její revizitace se však o nich vůbec nezmiňují. První zcela bezpečný doklad o existenci dnešních Valteřic tak pochází až z roku 1691 a je jím nejstarší pozemková kniha obce. Z této nejstarší gruntovnice vyplývá, že dnešní Valteřice byly (znovu)založeny někdy v této době. V knize jsou nazývány jsou dvěma jmény Schöndorf a Neudorf, přičemž obecného rozšíření došlo druhé označení - Neudorf (tj. Nová Ves).Ještě mladší historii má Koburk, jehož vznik se váže ke zrušení vrchnostenského dvora ve Výprachticích a později i ovčína na Pláňavech v roce 1789. Pozemky dvora a ovčína byly rozparcelovány, přiděleny poddaným a tato nově vzniklá ves dostala jméno podle vojevůdce v rakouských službách Josiáše Friedricha prince koburského (*1737 Koburg - †1815 tamtéž), který se právě toho roku proslavil svým vítězstvím nad Turky u balkánského města Fokšan.
 Po směně mezi Zbraslavským klášterem a litomyšlským biskupem roku 1358 zůstaly Výprachtice součástí lanškrounského panství až do roku 1409. Toho roku je biskup Jan Železný spolu s Jablonným nad Orlicí a okolními vesnicemi zastavil šlechtici Janu Strýčkovi ze Střížkova. Znovu byly připojeny k Lanšpersku a Lanškrounsku až po husitských válkách Zdeňkem Kostkou z Postupic v roce 1453. Své další osudy sdílely s ostatními vesnicemi lanškrounského regionu až do roku 1540, kdy Jan z Pernštejna zastavil Lanškrounsko Václavu Černohorskému z Boskovic. Okolí Jablonného zůstalo přičleněno k panství lanšperskému, které Pernštejn o čtyři léta později prodal Petrovi Bohdaneckému. K opětovnému spojení obou částí do jednoho celku se sídlem v Lanškrouně došlo až za Vratislava z Pernštejna roku 1564.
V historii vesnice měla vždy mimořádný význam rychta, která byla v mnoha případech jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora-zakladatele vsi. Poprvé se dozvídáme jméno výprachtického rychtáře už roku 1402, kdy jím byl Mikšík Perda. Rychtář jako zástupce vrchnosti byl výsadní listinou (tzv. hamfeštem) obdařen značným majetkem. Text hamfeštu na výprachtickou rychtu se sice nedochoval, ale jeho obsah zprostředkovává výslech svědků z roku 1542. Podle nich ke zdejší svobodné rychtě patřilo několik řemeslníků, mlýn, pět poddaných a sedm tenat k honitbě kolem vsi. Navíc měl rychtář právo svobodného šenku a mohl také vařit pivo v lázni. Na druhou stranu byl povinen držet k obecní potřebě býka a kance a chovat vrchnosti chrta nebo vola. Svému pánu byl také rychtář povinen postavit do pole pacholka ve zbroji s koněm, kterému musel v případě tažení vyplácet žold.
Neméně významnou roli sehrával v životě Výprachtic i vrchnostenský dvůr a ovčín, založený za Adama Hrzána z Harasova někdy na začátku 17. století. Pod dozorem šafáře byli zdejší obyvatelé povinni ke dvoru robotovat až do sklonku 18. století, kdy byl dvůr zrušen.
V době třicetileté války v okolí vrchnostenského dvora a ve vsi přenocoval 27. října 1646 oddíl armády švédského polního maršálka Arvida Witteberga, který táhnul od Jablonného na Šumperk. Znovu se švédští vojáci objevili ve Výprachticích 7. ledna 1648, kdy při vymáhání kontribuce v kraji vypálili mimo jiné rychtářovu stodolu.
 V době pobělohorské zanikla výprachtická fara, která byla od 16. století nekatolická. Posledního zdejšího faráře Jana Bufflera začátkem 20. let 17. století utýrali vojáci u dodnes stojící pamětní lípy. Od roku 1663, kdy byla obnovena farnost v Jablonném nad Orlicí, spadaly Výprachtice do její kolatury. Teprve v roce 1779 byla zřízena ve Výprachticích lokalie, která byla roku 1853 povýšena na farnost.
S církevním životem v obci bylo spjato odedávna i školní vyučování. První zmínka zdejším rektorovi pochází podle obecní kroniky z roku 1591, bezpečně je ale doložena až zpráva z roku 1651 o rektorovi Janu Machovi. V době tereziánských reforem vznikla roku 1774 v obci triviální škola a nová budova pro vyučování byla postavena roku 1789 u potoka nad rychtou. I přes řadu oprav tato stavba postupem let chátrala, takže roku 1858 došlo k jednáním o vybudování nové. K rozhodnutí došlo právě včas, protože krátce před začátkem školního roku se ve zchátralé staré škole zhroutily stropy. K vysvěcení novostavby došlo roku 1860. Se stoupajícím počtem žáků se škola rozrostla na pětitřídní a roku 1897 zde byla zřízena škola měšťanská. V roce 1906 bylo vyučování přeneseno do nové školní budovy vystavěné v letech 1905-1906, která úplné základní škole ve Výprachticích slouží dodnes. Samostatná pošta byla v obci zřízena roku 1893, ačkoliv tzv. rurální pošta (vlastně dnešní poštovní schránka) fungovala ve Výprachticích už od roku 1874. V této době se do obce přestěhovala i četnická stanice, která se zde definitivně usídlila roku 1888.
 Zvláštností v novodobých dějinách Výprachtic je skutečnost, že přes drtivou převahu českého obyvatelstva v obci, byla začleněna po Mnichovu do Sudet. Spolu s okolními obcemi jako byly Jamné, Bystřec, Koburk, Horní a Dolní Heřmanice, Horní Čermná a Nepomuky tak představovaly téměř čistě českou enklávu v německém záboru.
Druhá světová válka znamenala velký dějinný přeryv i pro moderní dějiny Výprachtic. Sousední německé Valteřice se po odsunu prakticky vylidnily, rovněž někteří starousedlíci ve Výprachticích se v rámci dosídlování pohraničí odstěhovali na opuštěné usedlosti v okolí.
V rámci poúnorové socializace vesnice byly ve Výprachticích roku 1950 zrušeny čtyři hostince (dva zůstaly v provozu v rámci státní Jednoty), dva obchody se smíšeným zbožím (dva pod Jednotou), řeznictví, pekařství a další drobné řemeslné živnosti. S velmi malým pochopením setkala socializace zemědělství a vznik Jednotného zemědělského družstva v roce 1952.
 V druhé polovině 20. století byla také vybudována řada obecně prospěšných staveb. V roce 1953 to byl vodovod na Haldě, 1962-65 hasičská zbrojnice, 1972 víceúčelová budova pro Místní národní výbor, poštu, lékařskou ordinaci a tři byty. Později byly také vybudována novostavba mateřské školy (1978) a provedena přístavba k základní škole, spojená s generální rekonstrukcí celé budovy (1985). Po roce 1989 se hlavní investiční akce Obecního úřadu zaměřily na rekonstrukci a modernizaci vodovodní sítě (vodojemy, vrty a úpravny vody), kanalizace a čističky odpadních vod (ČOV v plném provozu od 1997).
Velmi čilý byl v obci spolkový život už od 19. století. Nejstarším a dodnes činným spolkem byl sbor dobrovolných hasičů, založený roku 1883. O dvě léta později zde zahájila působení Národní jednota severočeská, spolek na ochranu a k podpoře českých menšin na smíšených územích, která pořádala v obci i divadelní představení. Samostatný spolek divadelních ochotníků pak účinkoval od roku 1922. Ve Výprachticích rovněž vzniklo několik tělocvičných spolků jako byl Sokol (1919) a Orel (1919) a později také Dělnická tělocvičná jednota (1937). Tzv. Kampelička - Spořitelní a záložní spolek se v obci ustavila roku 1896 a jako druhá nejstarší v Čechách se stala zakládajícím členem Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev v království Českém v Praze. V roce 1931 Kampeličce v obci vyrostl konkurent v podobě Raiffeisenovy záložny. V současnosti vyvíjí svou činnost v obci kromě Sboru dobrovolných hasičů Výprachtice a Koburk ještě Tělovýchovná jednota Sokol, Sbor pro občanské záležitosti, Český zahrádkářský svaz a Myslivecké sdružení.
K významným firmám podnikajícím ve Výprachticích patří OEZ Letohrad, který poskytuje práci 105 zaměstnancům, dále společnost Agrospol Výprachtice, transformovaná z někdejšího zemědělského družstva (65 zaměstnanců), zámečnictví a klempířství OVAZ Luboš Merta (20), Kovovýroba Jindřich Beran (5) a v neposlední řadě místní pila - Dřevovýroba ing. Jiří Petr.
 V minulosti ve Výprachticích působila nebo z této obce pocházela řada významných osobností, jako například: Karel Otakar Hubálek (*1859 - †1930), ředitel výprachtické měšťanské školy 1905-1917, spisovatel, bratr známého hasičského činovníka a spisovatele Josefa B. Hubálka.
Jindřich Chládek (*1897 Výprachtice - †1980 Výprachtice), dlouholetý lanškrounský archivář (1951-1972), laureát pamětní medaile vlády ČSR (1970).
Jindřich Praveček ml. (*1909 Výprachtice - †2000 Praha, pohřben ve Výprachticích), hudební skladatel, dirigent a pedagog, syn Jindřicha Pravečka st. (*1885-†1969), hudebníka a učitele na měšťanské škole ve Výprachticích (1909-1919).
Jaroslav Tušla (*1912), učitel (od 1937) a později ředitel (1943-1973) zdejší školy, významný regionální botanik.
 Mezi nejexponovanější historické památky v obci patří kostel Proměnění Páně, jehož současná podoba pochází z přestavby roku 1816. Kostelík Povýšení sv. Kříže ve Valteřicích pochází z roku 1832. V obci se nachází také řada drobných sakrálních staveb, které doplňují její kolorit. Před školou nedaleko kostela stojí kaple z roku 1848, která sloužila až do roku 1954 jako zastavení průvodu o slavnosti Božího Těla. U čp. 30 stojí drobná kaplička k poctě Matky Boží, jejíž původ sahá až do roku 1769, která byla od svého vzniku dvakrát přestavěna a přestěhována na jiné místo. U silnice z Lanškrouna do Výprachtic stojí na Haldě pseudogotická kaplička z roku 1890, která sloužila jako cíl procesí na první či druhou červencovou neděli do roku 1950, odkdy nebyly tyto církevní průvody povolovány. Za zmínku rovněž stojí Trojiční sloup u fary z roku 1864, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1793 před hostincem U Jana a nedávno restaurovaný kamenný kříž u kostela z roku 1794. Cenný je rovněž pomník padlým se sousoším Piety na křižovatce pod kostelem, jehož autorem je známý pražský sochař Čeněk Vosmík.
V současnosti žije ve Výprachticích ve 234 domech 958 obyvatel, z toho pouhých 7 ve Valteřicích, které mají spíše rekreační charakter. K tomuto účelu je ve Výprachticích využíváno celkem 176 domů.
1646 vojenský durchcuk 27. října armáda švédského generála Wirtenberka od Jablonného přes panství s jedním noclehem ve vsi Výprachticích k Šumperku táhnouce, k městu toliko partaj v 60 koních pro proviant dorazila. Na Lanškrounském předměstí ale chytili chorvati několik vozů, koně z nich vypřáhli, sudy s pivem potloukli, takže do ležení do výprachtic se nic z toho nedostalo.
1648 7 ledna v úterý vypálili švédi ovčákovu chalupu u lanškrounského dvora, dvůr Valentina Pemmera, ve Výprachticích stoldolu rychtáře, v Čenkovicích jeden selský dvůr.