Žichlínek

Německý název: Sichelsdorf
Počet obyvatel: 904
Počet domů: 268
Rozloha: 567 ha
Zeměpisná poloha: 49o52' N / 16o37´ E
Nadmořská výška: 349 m n.m.
Tel.: 465 324 552
Adresa: 563 01 Žichlínek 3
E-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
Web: www.zichlinek.eu

Původně německá obec (název pochází ze slova Sichling = snop), 4km od Lanškrouna. Kostel sv. Jana Křtitele z 1. poloviny 18. století, fara z r. 1769, Památný strom - lípa srdčitá s obvodem kmene 6,7 m.

Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
Obec Žichlínek se rozkládá podél toku Moravské Sázavy 4 km jižně od Lanškrouna. První zmínka o Žichlínku (Sichlingsdorf) pochází z darovací listiny Václava II. z roku 1304, jíž věnoval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru. Ryze kolonizační místní jméno má původ v osobním jméně lokátora-zakladatele vsi. Tomu byla často za provedené dílo dědičně svěřena vesnická rychta a úřad rychtáře, který ve vesnici zastupoval a reprezentoval vrchnost.
Kolonizaci prováděli v regionu páni z Drnholce, jejichž dílem byl i vznik Žichlínka, což máme v tomto případě dokonce potvrzeno i písemně. Roku 1364 předstoupil žichlinský rychtář Otto de Lapide (český ekvivalent jeho latinizovaného jména by zněl Ota z Kamene) a přednesl své nové vrchnosti - litomyšlskému biskupovi Janu ze Středy - žádost o potvrzení starého privilegia na zdejší rychtu. Jan ze Středy, který získal Lanškrounsko a Lanšpersko pro své nástupce směnou se Zbraslavským klášterem roku 1358, rychtáři Ottovi vyhověl a díky jeho potvrzení se dozvídáme i část z obsahu nejstaršího rychtářského hamfeštu v celém regionu. Biskup se ve svém potvrzení zmiňuje o tom, že mu rychtář předložil starou výsadní listinu na rychtu, vydanou pány Heřmanem a Oldřichem z Drnholce pro rychtáře v Žichlínku a jeho dědice. Příslušenstvím svobodné rychty v době Ottově bylo právo ponechat si třetinu ze všech jím uložených pokut, dva svobodné lány, čtyřiadvacet prutů rolí poplatných, svobodný mlýn o dvou kolech s vlastním potokem a povinnost platit při královské berni kopu pražských grošů. Navíc biskup přidal k rychtě také právo honit svobodně v okolních lesích zvěř.
Za husitských válek litomyšlské biskupství zaniklo a jeho statky získali světští šlechtici. Od poloviny 15. století drželi Lanškrounsko Kostkové z Postupic a sňatkem je na začátku 16. století získali Pernštejnové. Roku 1541 vydal pro obyvatele Žichlínku tehdejší držitel panství Jan z Pernštejna privilegium, jimž jim ponechal k svobodnému užívání část potoka (Moravské Sázavy) jako náhradu za to, že byla ve vsi na řece postavena valcha pro lanškrounské soukeníky.
 Roku 1561 získal rychtu v Žichlínku rod Viktorínů, který ji držel až do roku 1886, kdy její poslední majitel rozparceloval pozemky mezi jednotlivé hospodáře. Po nástupu Karla z Lichtenštejna coby nového držitele panství, se poloha původní staré rychty zalíbila vrchnostenským úředníkům, kteří ji roku 1624 s Kryštofem Viktorínem směnili za vrchnostenský dvůr na dolním konci vesnice. Starou budovu někdejší rychty poté nechali strhnout a přestavět na hospodářské budovy. Nová rychta prošla dvojí přestavbou, první po požáru roku 1668 a druhou (rovněž po požáru) roku 1878. 
Vrchnostenský dvůr byl roku 1926 v rámci pozemkové reformy rozparcelován a prodán šesti českým rodinám. Pro jejich děti byla roku 1927 zřízena v budově dvora menšinová škola, která zde působila až do roku 1938. České obyvatelstvo v předválečném období představovalo asi desetinu mezi sedmi stovkami obyvatel obce.
Jedním z významných milníků v dějinách Žichlínka byla stavba olomoucko-pražské dráhy v letech 1842-45. Nádraží, které v této době vzniklo v obci neslo pojmenování po vzdálenějším Lanškrounu. Teprve roku 1876 byla stanice přejmenována na Sichelsdorf (Žichlínek). Roku 1924 nádražní budova vyhořela a byla obnovena, avšak již roku 1930 došlo k jejímu zrušení. Dále se používala jen jako zastávka a nákladiště, ale i to bylo v šedesátých letech zrušeno a zůstala zde pouhá zastávka. První vlak byl v Žichlínku uvítán s velkou slávou 20. srpna 1845, kdy byla pomocí kulis postavena slavobrána korunovaná věžemi s cimbuřím a ozdobená zemskými znaky, neboť zde vlak vstupoval na českou půdu.
 Dalším přelomovým obdobím v životě obce byl konec druhé světové války, kdy byl Žichlínek dosídlen z vnitrozemí. Krátce po osvobození, roku 1946, byla zprovozněna dodnes fungující kafilerie. Začátkem padesátých let se po počátečních problémech ustavilo místní jednotné zemědělské družstvo, do něhož se v polovině sedmdesátých let integrovala všechna okolní JZD a v roce 1982 sloučením dalších družstev v Žichlínku, Lukové a Tatenicích vzniklo JZD Budoucnost Žichlínek. V roce 1996 proběhlo v obci položení telefonních sítí a kabelové televize, následujícího léta postihly obec velké povodně.
Památkám v obci dominuje stavba kostela Narození sv. Jana Křtitele. Kostel je poprvé připomínán roku 1380 jako filiální do Lanškrouna. Podle zprávy z konce sedmdesátých let 17. století byl kostel v Žichlínku dřevěný a jeho současná podoba pochází z roku 1725. V roce 1769 byla ve vsi zřízena lokalie, která byla teprve roku 1859 povýšena na farnost. Farní budova byla postavena roku 1769. Roku 1795 byl v okolí kostela zřízen hřbitov.
První zmínky o zdejší škole pocházejí z roku 1664. Nová budova školy (dnešní obecní úřad) byla postavena roku 1795. Současná stavba, dodnes sloužící svému účelu, byla vybudována v letech 1908-1909. Do roku 1919 stály na prostranství před ní pomníky císaři Josefu II. a Františku Josefovi I., které však padly za oběť obrazoborectví této převratné doby.
 Mezi církevní památky v obci patří dvě sochy stojící před kostelem, a to socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1755 a mladší sv. Jana Evangelisty z roku 1769. Sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1778 se nachází poblíž cesty do Rychnova.
Určitou zajímavostí, po níž bohužel nezůstalo prakticky ani stopy, je existence tvrze Kroteful na jižním konci obce. Jediná výslovná písemná zmínka o ní pochází z roku 1378, kdy tvrz drželi lanškrounští augustiniáni. Roku 1460 se v potvrzení augustiniánských statků mluví již jen o vsi Kotenful, která pravděpodobně později splynula se Žcihlínkem. Samotné tvrziště bylo zničeno v souvislosti se stavbou železnice, kdy bylo použito ke stavbě náspu.
Mezi významné osobnosti spjaté se Žichlínkem patří mj. Wenzel Bernard Appel (*1815 v Žichlínku), děkan a probošt kláštera v Reichersbergu, nositel Leopoldova rytířského řádu (1891) a další duchovní, Adalbert Janisch (*1805 v Žichlínku), farář v Seckau, vyznamenaný Františkem Josefem I. roku 1880 zlatým křížem za zásluhy. Pozoruhodnou osobností byl rovněž Berhnard Kratschmer (*1832 v Žichlínku - †1905 ve Vídni), intendant první třídy u technického a administrativního komitétu a autor příručky pro zásobování (1889), který se vypracoval v c. a k. armádě pro současníky významné pozice (ačkoliv o pár desítek let později typ podobných rakouských důstojníků ve svém románu mistrně znectil Jaroslav Hašek).
 Spolkový život v Žichlínku, podobně jako v okolních obcích, představovali především dobrovolní hasiči (Freiwillige Feuerwehrverein), jejichž sbor vznikl roku 1885. Hned v roce 1945 byla činnost sboru obnovena. Kromě své hlavní náplně sbor pořádá také tradiční vinobraní a pouťovou zábavu. Na sportovní tradice někdejší tělovýchovné jednoty (Turnverein), založené roku 1922, navazuje současná tělovýchovná jednota, která má tři oddíly - fotbalový, volejbalový a kulturistický, které se na společenském životě podílejí pořádáním Sportovního plesu. V současnosti v Žcihlínku působí i myslivecké sdružení, které kromě honitby obhospodařuje Kozí rybník, v němž chová kapry.
Mezi významné místní firmy patří:  ZOD Žichlínek (vzniklo transformací někdejšího družstva, zaměstnává na 300 pracovníků), dále ASANACE s.r.o. s téměř devíti desítkami zaměstnanců, která navazuje na tradice kafilerie. Je zde také RAWELA s.r.o. (perspektivní firma s výrobou nástrojů, lisováním kovů a plastických hmot). V obci také působí  firmy jako jsou zámečnická Šenkýř, topenářská H.S.T., stavební Dařílek, Velkoobchod obalů ANFI a další menší stavební, obchodní a zprostředkovatelské firmy.   
V loňském roce bylo dokončeno vodní dílo „ Suchý poldr Žichlínek“, na ochranu proti povodním na dolním toku řeky Moravy. V současnosti v Žichlínku žije ve více než dvou stovkách domů celkem 865 obyvatel.