Rudoltice

Německý název: Rudelsdorf
Počet obyvatel: 1 756
Počet domů: 302
Rozloha: 2459 ha
Zeměpisná poloha: 49o53' N / 16o33´ E
Nadmořská výška: 363 m n.m.
Tel.: 465 323 124
Adresa: OÚ 561 25 Rudoltice 95
E-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
Web: www.rudoltice.cz

Původem německá obec 3 km západně od Lanškrouna nyní s téměř 1500 obyvateli. Empírový kostel sv. Petra a Pavla z r. 1804-1809, fara z r. 1794. Nádraží s odbočkou regionální tratě do Lanškrouna. V roce 2000  bylo postaveno 71 bytů v obci, nyní probíhá  výstavba 332 bytů v bytové zóně Zámeček, dokončuje se 3. etapa.

Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
Obec Rudoltice se rozkládá podél toku Rudoltičky 3 km jihozápadně od Lanškrouna. První zmínka o vesnici (Rudolfsdorf) pochází z donační listiny Václava II. z roku 1304, jíž daroval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru. Místní jméno je typicky kolonizační a původ má v osobním jméně lokátora - zakladatele vsi. V souvislosti se založením litomyšlského biskupství a ustavováním jeho diecéze se 1349 ves uvádí jako farní. Roku 1358, kdy zbraslavský klášter směnil Lanškrounsko a Lanšpersko s litomyšlským biskupem za vhodnější statky blíže u Prahy, se staly Rudoltice součástí biskupských statků. Během husitských válek, po zániku biskupství v Litomyšli, uchvátili jeho statky a rovněž zdejší ves světští šlechtici. Od druhé poloviny 15. století tak Rudoltice sdílely své osudy s ostatními vesnicemi lanškrounského panství až do konce feudalismu.  O rudoltické rychtě slyšíme poprvé a nedlouho poté co se ves stala součástí biskupských statků. Roku 1364 biskup Jan ze Středy prodal rychtu v Rudolticích Niklovi (Mikulášovi), synovi někdejšího rychtáře v Ostrově. Tato rychta biskupovi připadla po smrti zdejšího rychtáře Petra Arnera, který zemřel bez dědiců. Mikuláš jako nový držitel rychty byl oprávněn ponechat si třetinu ze všech pokut, které uložil a patřily mu dva svobodné mlýny s pozemkem zvaným pustina, svobodný lán rolí a další polnosti, o výměře celkem sedmadvacet prutů. Povinován byl platit královskou berni v obvyklé výši. Ne vždy byl ovšem rychtář důstojným představitelem vrchnosti, a tak mnohdy musel zasáhnout sám pán. O chování zdejšího rychtáře vypovídá zápis z roku 1541, který uvádí: "rychtář odtudž v Lanškrouně často bývavši, vždycky se opijíc, živnosti své nehledějíc tak jak by dobrému náleželo, a když z Lanškrouna domů příde opilej, tehdy se s ženou tluče". Za to byl téhož roku potrestán vrchnostenským úředníkem vsazením do takzvaného "kabátu". To byla velmi těsná cela na lanškrounském zámku, z níž byl propuštěn jen na prosby "dobrých lidí" a na kauci 20 kop grošů. Na sklonku 16. století, kdy panství držel podnikavý Adam Hrzán z Harasova, se rudoltičtí poddaní poškození zakládáním rybníků v okolí zapojili do sporu s vrchností. Nejednou se dokonce poddaní z Lanškrounska obořili na pána a jeho úředníky či na lanškrounský zámek se zbraní v ruce. Spor, který se táhl řadu let, skončil až roku 1620, kdy se po smrti Adama Hrzáně s poddanými urovnal jeho nejstarší syn Zdeslav.  O dva roky později od něj koupil Lanškroun císařský místodržící Karel z Lichtenštejna, který zahájil na panství rekatolizaci. Poslední zmínka o zdejším nekatolickém duchovním správci pochází z roku 1627. Toho roku si bývalý rudoltický kněz Jakub Arnold a jeho žena Salomena, dcera Adama Postlera z kladské Bystřice nechali v Lanškrouně vystavit zachovací list o poctivém původů jejich syna Christiana. V době pobělohorské zdejší fara zanikla a obnovena byla až roku 1766. První zprávy o zdejší školním vyučování pocházejí z druhé poloviny 17. století. Nejstarší zmínka o škole je datována rokem 1683. O necelé století později zde působila farní jednotřídka, která se roku 1766 přestěhovala do domu čp. 97. Roku 1831 se započalo se stavbou současné školní budovy čp. 200, jež byla dokončena roku 1837. O půlstoletí později pro velký počet školáků byla provedena přístavba a poslední celkovou rekonstrukcí prošla škola v roce 1995. Na sklonku 17. století v Rudolticích působil kantor Urban Rotter, který byl dosti bouřlivé povahy. Roku 1685 byl učitel definitivně jmenován přísežným obecním písařem. I když tuto práci fakticky zastával už předtím, právě roku 1685 jej rychtář a obecní starší pokárali za to, že nebyl ve své službě dostatečně diskrétní a pilný. Proto mu pohrozili, že v případě další neposlušnosti jej zbaví i jeho služby učitelské a kostelní. To, že plat z těchto prací nebyl dostatečně výnosný, ukazuje zmínka z roku 1687, kdy si kantor na lanškrounské městské radě vyžádal povolení vybírat mýto u cesty do města. Podobně ukazují napětí mezi školmistrem a obyvateli vesnice příhody z každoroční koledy, kdy se v letech 1702 a 1703 dokonce Rotter dal s některými sedláky do rvačky.  Velké napětí nastalo mezi učitelem a obyvateli Rudoltic kvůli školním platům také v letech 1847-48, kdy do vesnice odpírající odvádění povinných platů bylo nasazeno vojsko. Významný předělem v životě vesnice byla stavba olomoucko-pražské dráhy, která probíhala v její bezprostřední blízkosti. Na trati byla zřízena stejnojmenná železniční zastávka, která většího významu dosáhla roku 1885, kdy se zde napojila kolej místní dráhy vedoucí do Lanškrouna. Začátkem třicátých let 20. století se zdvoukolejněním trati byla v Rudolticích postavena současná budova železniční stanice. Rudoltice byly historicky německou vesnicí. Teprve v době první republiky se zde objevila nepočetná česká menšina, představovaná především zaměstnanci ČSD, která si roku 1927 prosadila zřízení české menšinové školy.  Poválečný odsun a dosídlení obce z vnitrozemí znamenal začátek moderních dějin obce. Roku 1949 bylo založeno místní jednotné zemědělské družstvo, v sedmdesátých letech proběhly v obci rozsáhlé rekonstrukce místních komunikací, opravy školy, mateřské školy a jeslí, požární zbrojnice a točny u nádraží. V této době bylo vybudováno i veřejné osvětlení. V druhé polovině osmdesátých let proběhla stavba obecního vodovodu, dokončená roku 1992. Od konce devadesátých let pak obec vyvíjí velké úsilí v rozšiřování bytového fondu. Po úspěšném dokončení šesti bytových domů v obci se vedení obce pustilo do postupné realizace plánu výstavby více než tří stovek bytových jednotek v lokalitě Zámeček, která by měla být dokončena v r. 2009.Mezi památky a významné historické objekty v Rudolticích patří kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný roku 1677 jako dřevěný. Na konci 18. století byl již značně zchátralý, a proto byl stržen a v letech 1804-1807 nahrazen současnou stavbou. K ní byla v letech 1808-09 dostavěna věž. Z církevních památek jsou zde další drobné objekty jako kamenný kříž s Máří Magdalénou z roku 1741 před kostelem a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1737 u silnice v obci. U rozcestí silnice na Lanškroun stojí kamenný kříž z roku 1769 a u cesty do Ostrova klasicistní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1807. Typickým příkladem venkovské hospodářské usedlosti je dům čp. 5 z první třetiny 19. století.  Výraznou někdejší dominantou Rudoltic byl takzvaný Nový zámek, stojící na návrší zvaném Zámecký vrch. Vybudován byl tehdejším majitelem lanškrounského panství Janem Adamem Ondřejem z Lichtenštejna v letech 1700-1712 podle plánů Domenica Martinelliho stavitelem Antoniem Sallou. Roku 1714 však zámek vyhořel a roku 1780 byl z větší části zbourán a zůstala zachována jen část levého křídla. Spolkový život v obci byl reprezentován od roku 1872 dobrovolnými hasiči, od roku 1887 zde působilo hospodářské kasino a o šest let dříve založený školský spolek. Na konci 19. století v Rudolticích vznikl divadelní spolek (1891) obnovený roku 1927 a roku 1898 spořitelní a záložní spolek. Po roce 1989 pokračuje v činnosti tělovýchovná jednota Sokol, sbor dobrovolných hasičů a myslivecké sdružení.  K významným osobnostem působícím v obci patří někdejší řídící učitel v Rudolticích v letech 1876-1919, autor knihy sbírky pověstí z Hřebečska Ferdinand Jandl. V nedávné době bylo uděleno čestné občanství emeritnímu biskupu královéhradeckému Karlu Otčenáškovi (1995).
Obec Rudoltice má vlastní provozovnu České pošty, ordinaci praktického lékaře, obecní knihovnu.  V Rudolticích dnes podnikají tři hostince, tři prodejny potravin,  klempířství a pokrývačství, instalatér, kovoobrábění,  truhlářství, čalounictví, zednické a obkladačské práce, elektroinstalace, výroba zboží z papíru, autoservis, pneuservis, servis a renovace kopírovacích strojů, servis PC, oprava praček, soukromé kadeřnictví, kosmetika a další firmy, např. prodej ojetých vozů, zemědělská společnost Zámecký vrch,  výroba zahrádkářských a domácích potřeb, prodej motocyklů Yamaha aj.  V současnosti žije v obci 1476 obyvatel ve 249 domech.