Petrovice

Německý název: Petersdorf
Počet obyvatel: 248
Zeměpisná poloha: 49o55' N / 16o38´ E
Nadmořská výška: 480 m n.m.
Tel.: 465 393 134
Adresa: 563 01 Petrovice 62
E-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

Historicky česká vesnice 11 km SZ od Lanškrouna s necelými 240 obyvateli. Zachováno několik starých chalup a usedlostí na kopci Hůra stávala gotická dřevěná tvrz rodu Petrů.

Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
Malá podhorská ves Petrovice, sevřená v údolí mezi dvěma kopci, leží 11 km severozápadně od Lanškrouna. K této obci patří také samota Blahotinec, kterou tvoří tři domy a někdejší Podhorní mlýn na potoce Čermenka, který je doložen již od sklonku 16. století.
Počátky Petrovic jsou spjaty, podobně jako v případě okolních vesnic, s kolonizací kraje prováděnou pány z Drnholce (odtud i typicky kolonizační jméno obce podle jejího lokátora). Poprvé je zmíněna roku 1304 v darovací listině krále Václava II., který zdejší okolí s hradem Lanšperkem věnoval klášteru na Zbraslavi. Ještě roku 1358, při směně lanšperského panství mezi klášterem zbraslavským a litomyšlským biskupem, jsou Petrovice (náležející do okrsku jablonského) zmiňovány jako součást tohoto zboží. V pozdějších letech o nich však zprávy umlkají.
 Snad byly Petrovice od Lanšperska odděleny někdy po roce 1409, kdy litomyšlský biskup Jan Železný zastavil městečko Jablonné nad Orlicí a okolních šest vsí Janu Strýčkovi ze Střížkova. Vyloučeno také není že měly podobný osud jako nedaleký Bystřec, který byl po husitských válkách zastaven drobnému šlechtici. V každém případě se ves stala samostatným statkem drobného šlechtického rodu, o němž se nedochovaly téměř žádné zprávy.
Teprve roku 1540 se majitelé tvrze a vsi objevují v písemných památkách. Někdy před tímto rokem bratři Václav a Jan Petrovští z Petrovic prodávají svůj statek Janu Strachotovi z Kralovic, pánu na Orlici, který jej přičlenil ke svému zboží. Už roku 1544 ale koupil Petrovice od svého otce Burjan Strachota a o patnáct let později (roku 1558) je prodal Hynkovi Blíživskému z Blíživa.
Hynek Blíživský držel ves až do roku 1585, který stal pro pána petrovické tvrze a jeho rodinu osudným. V této době postihla zdejší kraj morová rána, jíž kromě Hynka podlehla i jeho matka Maruše a děti Adam, Alenka, Maruška a David. Petrovický statek zdědil Adam Blíživský, který nechal svého otce a sourozence pohřbít v kostele v nedaleké Dolní Čermné. 
 Adam Blíživský byl šlechticem dosti bouřlivé povahy, jak dosvědčuje příhoda z petrovické tvrze zaznamenaná historikem Augustem Sedláčkem. Po jeho smrti v roce 1597 dědictví získal Vratislav Václav Licek z Rýzmburku, který sídlil na Petrovicích dvě desítky let a zemřel asi roku 1619. Otcovské statky pak držel starší Adam, ale zadlužil se, takže po bratrově smrti roku 1624 byl nucen mladší Ladislav Licek z Rýzmburku Petrovice prodat. V říjnu 1624 koupil tvrz a ves majitel rozlehlého panství lanškrounského Karel z Lichtenštejna a od té doby sdílely Petrovice své osudy s dalšími obcemi na tomto panství.
Stará petrovická tvrz už po připojení k lanškrounskému panství nebyla využívána a její stavba snad byla začleněna do nově zřízeného vrchnostenského dvora (čp. 1), který však byl v minulosti několikrát stavebně upravován a do současnosti se dochovala jen jeho část. Lidová tradice sice klade tvrz na vrch zvaný Hůra, kde jsou v terénu patrné zbytky opevnění, ale podle posledních názorů se jednalo spíše o jakési strážní stanoviště, využívané pro svoji výhodnou polohu s výhledem do kraje.
Školní vyučování začalo v Petrovicích už v roce 1806. Budova školy však byla postavena až o několik desetiletí později v roce 1874 a sloužila celé jedno století. V roce 1974 byly Petrovice přiškoleny k Dolní Čermné a školní budova byla v letech 1978-79 přestavěna pro potřeby mateřské školy.
 Podobně byli obyvatelé Petrovic odkázáni na nedalekou Dolní Čermnou i v duchovní správě. V průběhu třicetileté války dolnočermenská fara zašla a byla spravována až z Ústí nad Orlicí. Znovu osazena byla roku 1670 a obnovena byla i její kolatura do níž spadaly také Petrovice. Zdejší obyvatelé vybudovali k bohoslužbám ve vsi dřevěnou kapli, která podlehla požáru v roce 1874. Nová, zděná stavba kaple zasvěcená sv. Františku Xaverskému obklopená malým hřbitovem byla dokončena roku 1889.
Polnosti někdejšího vrchnostenského dvora v Petrovicích, pronajaté správou velkostatku místním rolníkům, jim byly po vzniku samostatné Československé republiky v rámci pozemkové reformy přiděleny do vlastnictví. Z tohoto popudu vznikla roku 1924 i zdejší družstevní Kampelička, z jejíchž výnosů a z pronájmu honitby financovali členové nákup zemědělských strojů, které jim usnadňovaly hospodaření. Po roce 1945, kdy doba vyžadovala združstevňování zemědělství, bylo v Petrovicích založeno v květnu 1947 Zemědělské strojní družstvo. Naopak vznik Jednotného zemědělského družstva nebyl v obci příliš úspěšný. Po prvním pokusu o založení JZD z roku 1953 byl realizován až druhý o čtyři léta později.
Obecní samosprávu Petrovic, kterou od roku 1850 řídil Obecní úřad a od května 1945 Místní národní výbor, si Petrovičtí udrželi až do roku 1989. V této době občané odmítli návrh na sloučení s Dolní Čermnou, takže v listopadu 1990 po komunálních volbách zahájil svou činnost opět samostatný Obecní úřad.  V posledních letech se v Petrovicích podařilo realizovat řadu projektů, jako byl obecní vodovod (1993) a stavba společensko-kulturního domu (2001). Obec se zapojila také do programu obnovy venkova a v roce 1995 získala první místo ve východočeském regionu - zlatou stuhu, o dva roky později zelenou stuhu.
Společenský život v obci má bohatou tradici. Již od roku 1896 je páteří spolkového (ale i společenského) života Sbor dobrovolných hasičů. Divadelní spolek, který zde působí od roku 1912 a od roku 1921 nese se souhlasem spisovatele název Divadelní spolek Aloise Jiráska, se může pochlubit nejen každoročními premiérami nastudovaných her, ale i pozoruhodnou malovanou oponou z roku 1924. Od tohoto roku vyvíjela svou činnost v Petrovicích také zmiňovaná Kampelička. Nezastupitelné místo mají v životě obce i Český červený kříž, jehož členky organizují akce pro děti, charitativní sbírky a zajišťují péči o starší občany, Myslivecký svaz a Svaz zahrádkářů. Pro děti a mládež zde působí i Skaut-Junák a klub NAPAL (Na pomoc přírodě a legraci).
Petrovice sice nemají významné kulturní památky, ale v obci se dochovala řada objektů, které výrazně přispívají ke koloritu podhorské vesnice. Zmíněna už byla pseudoslohová kaple sv. Františka Xaverského z roku 1889 s nedávno renovovanými varhanami (2000). Cenná je i řada původních roubených chalup, které dokumentují historickou lidovou architekturu. V roce 1991 byla obnovena a znovu vysvěcena kaplička Panny Marie nad pramenem údajně léčivé vody v Hůře, která byla stržena v roce 1983. Ze sakrálních památek stojí za zmínku i boží muka před čp. 17 a pískovcový kříž z roku 1851 před kostelíkem, restaurovaný 1999. Neúplný výčet pamětihodností v obci lze uzavřít památníkem padlých v první světové válce od českotřebovského sochaře Karla Sršně z roku 1922.
V současnosti čítá obec 72 domů z nichž 20 slouží k rekreaci. Žije zde celkem 238 obyvatel a navzdory všeobecnému trendu má demografický vývoj v Petrovicích vzestupnou tendenci.