Adventní čas zpříjemnil občanům v Horní Čermné svým vystoupením talentovaný klavírista Matyáš Novák. Vítěz mnoha soutěží, který má za sebou koncerty ve významných hudebních síních. Mnozí zjistili, jak výborný je klavírista a nyní mátě i vy možnost poznat Matyášův hudební příběh.
Jak jste se dostal ke hraní na klavír a kdy jste se rozhodl, že se to stane Vaším povoláním?
Bývá vcelku běžné, že každé dítě navštěvuje často i několik různých kroužků, kde se zdokonaluje v mnoha dovednostech. Nejinak tomu bylo i v mém případě. Vzhledem k tomu, že jsem si odmalička prozpěvoval různé melodie a vyťukával na klavíru lidové písně, bylo zcela logické, že se veškeré mé volnočasové aktivity hudby dotýkaly. Kromě klavíru jsem se deset let rovněž věnoval hře na housle. Když jsem se z časových důvodů musel ve svých zhruba patnácti letech rozhodnout, kterému nástroji dám přednost, bylo to velmi obtížné. Nakonec rozhodl fakt, že miluji zvuk orchestru a ten lze klavírem napodobit podstatně lépe než za pomoci houslí. V této době již bylo zřejmé, že zůstanu klavíru věrný po celý život.
Jaká byla ta cesta k profesionálnímu hraní a kdo Vás na ní nejvíce ovlivnil?
Jsem opravdu šťastný, že mi osud do cesty přivál pedagogy, kteří byli vždy velmi tolerantní k mému přístupu k hudbě, snažili se spíše korigovat mé vlastní nápady, než aby mi vnucovali svůj pohled na hudbu. Zároveň byl každý z nich velkou osobností s vyhraněným a často velmi odlišným pohledem na klavírní hru. Když se mi podařilo jednotlivé přístupy zkombinovat a zároveň přidat mé vlastní myšlenky, cítil jsem, že právě tehdy se mé hraní stalo profesionální.
Máte za sebou spousty koncertů, na který nejraději vzpomínáte?
Odpověď na tuto otázku je velmi komplikovaná. Existuje hned několik míst, která mi svojí atmosférou učarovala. Pokud bych musel jmenovat jedno místo, které navždy zůstane v mém srdci, byl by to sál v norském Troldhaugenu, což bývalo venkovské sídlo věhlasného norského skladatele Edvarda Griega. Skrze prosklenou stěnu zde lze přímo od klavíru pozorovat mořskou hladinu, nad níž se nachází chaloupka, ve které Grieg zkomponoval svá nejvýznamnější díla.
Na jakých zajímavých místech nebo v zemích jste koncertoval?
Kromě mnoha zemí Evropy jsem vystoupil v Číně, Thajsku či USA.
Jaký je Váš hudební sen?
Již ve svých pěti letech jsem paní učitelce v hudební škole prozradil, že mým velkým přáním je stát se dirigentem. Na tom se od té doby nic nezměnilo. Dirigování mě stále velmi láká, a právě kombinace dráhy sólového klavíristy a dirigenta je mým celoživotním cílem. Můj další sen souvisí s mojí velkou zálibou v klavírech jakožto nástrojích. Rád bych shromáždil čtyři křídla (o délce přibližně 185 cm) nejvýznamnějších značek, které působily v oblasti Čech v období první republiky. Nástroje z této doby byly obzvláště kvalitní a v lecčems předčí i klavíry vyráběné dnes. Křídla plánuji umístit do jedné místnosti ve svém obydlí, která bude zároveň složit jako koncertní sál.
V neděli jste odehrál koncert v malém vesnickém sále. V čem je toto koncertování pro Vás jiné? Jak jste si to užil, jaké bylo publikum?
S hraním na vesnici již mám zkušenosti, neboť v jedné malé vsi u Hradce Králové, odkud pocházím, mám skupinu příznivců, kteří v prostorách bývalé strojní traktorové stanice pořádají mé koncerty každý rok. Vystoupení v Horní Čermné pro mě bylo zcela speciální, neboť jsem zde poprvé souborně provedl všechny své skladby s vánoční tématikou. Přiznám se, že jsem měl určité obavy o kvalitu nástroje i prostředí, ve kterém se vystoupení konalo, neboť jsem o Horní Čermné nikdy dříve neslyšel. Můj strach byl ovšem zcela rozptýlen ihned po příjezdu na místo. Organizace koncertu byla naprosto bezchybná, velmi jsem si pochutnal na občerstvení, které mi pořadatelé připravili. Nástroj na pódiu byl rovněž perfektně seřízen, a navíc mě potěšilo, že se v zákulisí sálu nacházelo pianino mé oblíbené značky. Reakce publika byla fantastická, jednalo se o velmi povedenou akci.
Jak jste skládal na tento koncert program?
Koronavirová pandemie přinesla kromě všeho negativního i jednu pozitivní věc. Měl jsem najednou více času a mohl jsem se věnovat skládání hudby, což je disciplína, která mě též vždy velmi lákala. V této době vznikly pro potřeby on-line vysílání čtyři fantazie s vánoční tematikou. Období adventu a Vánoc miluji od dětství, a tak jsem byl šťastný, že mohu Vánocům vzdát holt prostřednictvím vlastní tvorby.
Kterou skladbu hrajete Vy osobně nejraději?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Miluju všechnu kvalitní hudbu od baroka až po dvacáté století. Mezi mé nejoblíbenější skladatele patří Bach, Mozart, Schumann, Liszt, Brahms či Rachmaninov.
Předpokládám, že hudba je i Váš koníček. Máte i nějaké jiné?
Samozřejmě, hudba je mojí největší vášní. Svůj další velký koníček jsem již v rozhovoru zmínil: rád se věnuji opravám svých klavírů a zabývám se historií dnes již neexistujících značek. Mezi mé mimohudební záliby patří vlakové jízdní řády, nepravidelnosti ve vlakové dopravě, řazení vlaků či železniční zabezpečovací zařízení. Mým cílem je projet všechny tratě na území České republiky. Vcelku intenzivně se rovněž věnuji chovu slepic a hus. Ve svém chovném zařízení pěstuji zeleninu a brambory. Snažím se, aby žádný den v mém životě nebyl prázdný, neustále se snažím věnovat věcem, které mi dělají radost. Totéž bych chtěl ze srdce popřát i vašim čtenářům.
Moc děkuji za rozhovor a přeji, aby hudba neustále naplňovala Váš život,
Pavlína Brýdlová
Rozhovor vznikl pro Zpravodaj Horní Čermná
Foto: Lenka Ptáčková
