Ukrajinská rodina se harmonicky sžila s českými hostiteli a spojilo je přátelství

Ukrajinské město Sumy je jen 23 km od ruských hranic. V něm i okolo něj není kvůli válce bezpečno a tak se Kristina (33) se svou mámou Natalií (53) a dětmi Kirou (4) a Mikolou (6 měsíců) vydaly na cestu dlouhou přes 1500 km do neznáma, aby nakonec zakotvily v Albrechticích u Lanškrouna, kde pro ně ve svém domě Michaela (31), její partner Petr (32) a malý František (5) připravili pokoj. Sami žijí v garsonce a dlouho ve svém domě budovali novou místnost, aby měli víc prostoru pro život. Když ale začala válka, ihned začali vytvářet prostor pro uprchlíky a říkají: Žili jsme skromně do teď, určitě to ještě nějakou dobu vydržíme.

Nic nebylo plánované a jejich setkání zařídil osud, ale zařídil to moc dobře. Hned od prvních chvil bylo jasné, že si všichni dobře lidsky sedli, což jim velmi usnadňuje společné fungování. Michaela si pochvaluje, že to je lepší, než její představy! A Kristina říká to samé. Cítí se velmi přijata a podporována ze všech stran, což jí pomáhá zapomenout na bombardované město, kde nechala manžela. Petr si ochotně hraje se všemi dětmi jejich divošské hry a malou Kiru učí jezdit na kole. Kristina mu je za to moc vděčná, protože dětem aspoň trochu nahradí tatínka, po kterém se jim tak stýská.

Michaela se kdysi učila rusky, což jí v komunikaci s jejími ukrajinskými hosty hodně pomáhá. Oni velmi pilně studují češtinu a po šesti dnech už spolu tyto dvě rodiny dokáží česko-rusko-anglicko-ukrajinsky povídat o čemkoliv. Vyprávějí si o svých kulturách a to hlavně při společném vaření. Trumfují se, kdo udělá lepší národní jídlo a Ukrajinky pravděpodobně zvítězí. Zatímco české chutě pro ukrajinské jazyky jsou celkem obvyklé, Ukrajinky svým hostitelům rozhodně vyrazily dech hned několikrát, nejvíce však polévkou okróžkou, která se jí studená, chutí připomíná vánoční bramborový salát a její nejpodivnější ingrediencí je perlivá voda a někdy dokonce majonéza!

Nevyhnou se ale ani rozhovorům o válce. Natalia už utíká před válkou podruhé. Původně totiž pochází z Uzbekistánu, odkud kdysi utekla do Ruska, když se válčilo mezi Uzbeky a Turky. Když ji láska zavála na Ukrajinu, byla tam šťastná a netušila, že jí v životě potká tato situace ještě jednou. Teď, když tráví svůj čas u mladé české rodiny, nevěří svým očím. Sama říká, že tak starostlivé a milé lidi, jako jsou v Čechách, ještě nepotkala. Kristina jí dává za pravdu, že česká laskavost ji překvapila.

Michaela a Petr sice měli ve svém domě pro uprchlíky dveře dokořán, ale věděli, že finanční prostředky na jejich podporu nemají. Udělali proto mezi přáteli sbírku, aby se nemuseli bát, že jejich ukrajinští hosté nebudou mít třeba na jídlo, že nebude na benzín do města a nebo na zálohy za elektřinu a plyn, které se určitě navýší s tolika lidmi v domě. Michaela plakala dojetím, když jim jejich kamarádi poslali štědřejší dary, než čekali. Nemusejí mít strach, že by jim došly prostředky dřív, než stát vymyslí, jakým způsobem podpoří tyto lidi v nouzi a lidi, kteří se jim rozhodli poskytnout pomoc. Další z přátel berou Kristinu a její rodinu na výlety a taky do kaváren a cukráren a snaží se jim ukázat co nejvíce z Česka a české kultury. Kristina se všem odměňuje vděkem, ale také svou veselou bezprostředností a krásným smíchem, který rychle bourá bariéry a získal jí zde už mnoho přátel.

MCK