Recenze: Za jazzem ze čtyř stran

Už po devatenácté proběhl v sobotu 26. října v Lanškrouně respektovaný hudební festival Jazz a Little Otherwise. Letošní ročník měl však jedno historické prvenství. Konal se poprvé v nedávno otevřeném multifunkčním centru L'Art. Zámecký sál, kde se odehrávaly předchozí ročníky, působil sice komornějším dojmem a tím pádem semknutější atmosférou, nové prostory ovšem nabídly vynikající akustiku a komfortní zázemí pro diváky i účinkující.

Bylo by nošením dříví do orlických lesů zdůrazňovat, že dramaturg večera Ilja Michalec měl opět šťastnou ruku a jeho volba byla tradičně velmi pestrá. Tentokrát ovšem ještě pestřejší než dřív. Každou ze čtyř formací bychom mohli s klidem zařadit do odlišné žánrové škatulky, ovšem každá z nich svým způsobem vycházela z jazzových či bluesových kořenů, byť posvém.

Večer zahájila polská dvojice Jazz In Duo, tedy zpěvačka Magdalena Budula a kytarista Bartek Czubak. Jak sólistka předznamenala, jejich program byl jakousi jazzovou procházkou přes epochy od čtyřicátých po osmdesátá léta. Večer otevřela píseň Tea For Two, proslavená v podání Doris Day, následovaná evergreenem Bye, Bye Blackbird a Summertime, která v té chvíli nezazněla naposled. V decentně pojatém proudu ověřených hitovek nechyběla ani Girl From Ipanema Antonio Carlose Jobima či z polské produkce skladba Moje serce to jest muzyk Ewy Bem.

Naprosto odlišná od poklidného vystoupení polského dua byla následná bluesrocková smršť mladé anglické kapely The Rainbreakers. Svým způsobem by se dala jejich hudba charakterizovat jako stará muzika s mladou energií. Čtveřice si dokáže pohrát s dynamikou od zamyšlených, harmonicky zajímavých až psychedelických pasáží po expresivní sóla a ledzeppelinovské riffy. Mimochodem, Rainbreakers jsou tak trochu rodinným podnikem, na chod kapely dozírá otec dvou bratrů, zpívajícího kytaristy Bena Edwardse a bubeníka Sama Edwardse.

A opět prudké otočení stylovým kormidlem. Jako třetí vystoupila v triu s českou rytmikou izraelská jazzová kytaristka Inbar Fridman. Její koncertní set byl velmi komorní až intimní, s hlubokým vnitřním soustředěním sólistky do sebe i do hudby. Náročným posluchačům nabídla jak plody své skladatelské práce, tak třeba velmi osobitě pojaté aranžmá písně Beatles Norwegian Wood.

Finále večera se v čase popůlnočním odehrálo ve vskutku mezinárodní sestavě. Švédská zpěvačka Emma Larsson vystoupila s virtuózním rakousko-americkým pianistou Walterem Fischbacherem, českým kontrabasistou Janem Kořínkem a německým kouzelníkem za bicí soupravou Thomasem Eschem. Oproti své předchůdkyni zamířila Emma Larsson k poněkud písničkovější formě, ovšem i tady se střídal jazz s latinou, zazněla bluesová klasika Stormy Monday nebo krásně swingující evergreen Old Devil Moon u nás známý jako S čertem si hráz z muzikálu Divotvorný hrnec.

Zasloužené ovace sklízely vybroušené instrumentální výkony celé kapely. Ještě před přídavkem s až tanečně rozhoupanou Summetime dokázala Emma Larsson publikum rozesmát velmi vtipně pojatým „komerčním okénkem“ s nabídkou cédéček svých i svých spoluhráčů. A teď už zbývá jen položit si otázku, jaký bude příští, tedy jubilejní ročník Blues A Little Otherwise.

Text: Ilja Kučera ml.
hudební publicista a redaktor Českého rozhlasu
Foto: Marie Hrynečková

Foto:
3 a 4 - Polská dvojice Jazz In Duo Magdalena Budula a kytarista Bartek Czubak.
7 až 11 - Mladá anglická kapela The Rainbreakers.
12 až 14 - Izraelská jazzová kytaristka Inbar Fridman.
16 až 20 - Švédská zpěvačka Emma Larsson vystoupila s virtuózním rakousko-americkým pianistou Walterem Fischbacherem, českým kontrabasistou Janem Kořínkem a německým kouzelníkem za bicí soupravou Thomasem Eschem.