Vzpomínka na Míru Vosátku

Skoro padesát turistů z autobusového zájezdu a odpoledne dvojnásobek tohoto počtu v kostele v Neratově si připomnělo místa, kde nás před deseti lety opustili Míra Vosátka a jeho parťák na raftu Jan Čabák. Řečeno slovy na pamětní desce u Pašerácké lávky „Milovaná řeka nás přijala do své náruče“.

Byl to tuto neděli 12. dubna velice pohnutý den. Svědčí o tom, že nejen turisté si trvale váží osobností ze svého středu. Klub českých turistů v Lanškrouně s podporou Laďky a Petra Kotyzových zorganizoval vzpomínkový výlet autobusem do Klášterce nad Orlicí a odtud pěšky po naučné stezce k Pašerácké lávce, Zemské bráně, a pak na Orlickou chatu u Rampušáka.

Počasí nám přálo. Ranní oblačnost se brzy rozplynula a pak už bylo slunečno. Na skále u vstupu na Pašeráckou lávku je umístěna kamenná deska odkazující na neštěstí, jež se přihodilo 9. dubna 2005. A na tomto místě jsme se shromáždili ke vzpomínce na jednoho z hlavních „tahounů“ turistiky během řady minulých desetiletí a je příznačné, že nechyběl humor, často docela ostrý, jímž nás Míra obdařoval. Ale jak je u turistů zvykem, taky sám musel občas vydržet, když se ten humor obrátil proti němu.

Jako správného člověka ho zdobily přednosti i občasný nedostatek – například jeho dobře míněné rady, jak si při pochodu nadejít, které nedopadly nejlépe. Pod kamennou deskou u fotografie obou obětí zapalovali turisté svíčky a pokládali pamětní kamínky. Skupina hudebníků – Dana, Standa a Tomáš Zedníčkovi, Simona Oláhová a Tomáš Krejča – nám zahrála několik Mírových oblíbených písní a pak o kousek dál na okraji malého rašeliniště zasadili Míra Vosátka junior s rodinou ozdobný keř, který v budoucnu zkrášlí okolí tohoto památného místa.

Hlavní událostí dne se stalo odpoledne shromáždění ve velkolepém prostředí kostela Nanebevzetí Panny Marie nad Neratovem. Člověka až zamrazí, jaká nádhera vznikla na místě, kde prý kdysi pouze momentální nedostatek peněz zabránil minulému režimu srovnat rozpadající se kostel se zemí.

Se svým otcem se loučili Laďka Kotyzová i Miroslav Vosátka mladší a výraznou promluvu pronesl místní farář Mons. Josef Suchár. Působil jako jeden z nás, ve svetru a s přirozeným vystupováním. Odkazem na nedávné Velikonoce, jež jsou svátkem vzkříšení, nám připomněl, že smrt je v našich životech pouze předělem, nikoliv koncem. A že je důležité, jak už nyní svůj život prožíváme. Ilustroval to recitací slavné básně anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga „Když…“. Martin Procházka a Jenda Frank nám sehráli scénku s nezapomenutelnými výroky Míry Vosátky a bylo těžké na tomto místě nepropukat v hlasitý smích.

Mezitím nám hráli naši turističtí muzikanti, a bylo pozoruhodné, jak v posvátné atmosféře kostela docela obstály čistě lidské rysy písniček i turisticky drsné transparenty. Přejme si, ať máme co nejvíc takových inspirativních osobností, jako byl Míra, po nichž zůstane takhle silná památka.

Text: Jiří Kohout

Foto: Petr Kubín, Emil Parent a Jiří Kohout

Pozvánka: www.kctlanskroun.cz

Odkazy: http://www.lanskroun.eu/customers/lanskroun/storage/dokumenty/13083002481.pdf (Strana 13 Rozloučení s Mírou Vosátkou v roce 2005)