Alej - krásné stromořadí

Při procházce na Rudoltice procházíme krásnou alejí, která byla kdysi, asi před dvěma sty lety, součástí cesty z Vídně do Polska. Z této cesty zůstalo do dnešní doby asi 200 metrů toho, co můžeme dnes vidět.

Na nedávném zasedání zastupitelstva Rudoltic jsem vznesl dotaz, co s touto alejí dělat, aby dostala vzhled, který si zaslouží.

Jedním odborníkem z Lanškrouna mi bylo sděleno, že stromy, které byly před padesáti lety ořezány a na nichž rostou vlastně nové stromy, jsou velice pěkné, budou zušlechťovány či postupně káceny a doplňovány novými stromy.  Jak se již děje.

Na první pohled je to hrůza, s pěknou alejí to nemá nic společného.

Za doby hrabství, kdy mělo knížectvo rozum, by se to jistě řešilo jinak. Kdyby v té době, podle mého názoru, působily spolky zelených ochranářů životního prostředí, které nikomu nepodléhají a dělají si co chtějí, máme tu brontosaury a jezdíme na oslech.

Na názor většiny obyvatel a přijíždějících na Zámeček se tato skupina neptá. Někomu z nich nahoře se to líbí a to je rozhodující.

V případě skácení starých stromů a vysazení nové aleje by bylo asi za padesát let pěkné stromořadí, o které se po dalších sto let může společnost starat. Proč se starat o budoucnost, když teď máme dobrý flek!

Vy, čtenáři, kteří tento článek čtete, projděte se a usuďte sami. Máte nárok na vlastní názor.

Podle ochránců této aleje je vlastně možné, že na nejlepší alej v Evropě se budou jezdit dívat tisíce zvědavců z celé Evropy a bude to pro obec velký ekonomický přínos.

Majitelé přilehlých stavebních parcel se mohou těšit na lepší budoucnost. Průvodcovství, upomínkové předměty ze dřeva, stánky s občerstvením. No, těšme se!

Čeněk Špičák