K našemu městu už tak nějak patří, že občas potkáme Josefa Křiklavu v minisukni, punčochách, podpatcích. Je prostě jiný než většina. A sám o sobě říká, že v Lanškrouně je určitě jediným transvestitou. Když je „za ženu“, lidé ho obvykle neoslovují. Byla jsem překvapena, že rozhovor na toto zdánlivě citlivé téma, pro něj není problémem.
Když jste oblečen jako žena, preferujete, aby se s vámi mluvilo v ženském rodě?
Ano. Určitě.
Kdy jste zjistila, že se vám líbí v dámském oblečení?
To mám od mlada, od těch sedmnácti, osmnácti let.
Tehdy jste zjistila, že vás láká... co vlastně?
Převléknout se za ženu. Být žena, mít na sobě ženské oblečení, spodní prádlo, boty, podprsenku, všechno. Malovat se, lakovat nehty...
Předpokládám, že s homosexualitou toto nemá nic společného....
Ne, ne. Já jsem heterosexuál. Párkrát to na mě homosexuálové zkoušeli, ale já jsem s nimi vyběhl.
Máte dlouhé vlasy. Když jste oblečený jako muž, nosíte je rozpuštěné?
Já je nosím rozpuštěné většinou. Dnes jsem si udělala culík, že fouká vítr.
Používáte nějaké ženské jméno?
To ne. Ale kdysi mi jeden kamarád, který už nežije, říkal Zuzano.
Měl jste za minulého režimu s převlékáním za ženu problém?
Měl jsem problém s tím, že jsem ženské oblečení kradl. Ale... i kdybych si to kupoval, tak by mě stejně asi zavřeli, protože to bylo pro společnost asi blbý.... ale nejsem si jistý. Mě zavírali za ty krádeže.
Takže jste býval souzen za krádeže. Musely dosáhnout nějaké konkrétní částky, nebo vás odsoudili i za drobnosti?
Šlo o drobnosti... a už jsem jel do Hradce.
Jak dlouho jste seděl?
Dohromady asi šest let. Z toho nejdelší trest byl dva roky. Jinak to obvykle bývalo tak půl roku.
Kdy jste byl zavřený naposledy?
Mě pouštěl Havel na amnestii. Od té doby jsem doma.
Od té doby nekradete?
Ne. Koupím si co se mi líbí a jsem doma. V pohodě.
Nemíváte v obchodech při nákupech ženského šatstva problémy?
Ne. Někdo poradí, někdo ne, někdo se usměje...
Které kousky dámského oblečení se vám líbí nejvíc?
Minisukně, punčochy, podpatky. Bižuterie občas... nějaké náušnice většinou.
S jakou reakcí se setkáváte, když jdete v ženském oblečení?
Dívají se, koukaj, někdo se pousměje. Vnímám to. Mně to nevadí.
Dají se s vámi do řeči?
Ne, to ne. Stane se, že jsem byla třeba v Albertu, tam většinou chodím ráno pro rohlíky, tak ti hejskové opilí, že tam křičej, ale to já nějak neberu... mně to neva. Když půjde sám, tak to neřekne. Když jich je tam pět, tak si myslí, že je frajer a pokřikuje.
Uvažoval jste někdy o změně pohlaví?
No, uvažoval. Já bych chtěl být žena.
A co vám v tom bránilo?
Finance. Stojí to moc peněz... kolem milionu korun.
To si musí člověk financovat sám?
Jistě.
Jak dlouho ten proces přeměny trvá? Několik let?
To ne, já si myslím, že hormonální léčba do půl, třičtvrtě roku. Pohlaví se operativně mění až nakonec.
Kdy volíte mužské a kdy ženské oblečení?
V mužském oblečení chodím jenom v práci, protože tam by mně to netrpěli. Když přijdu domů, převléknu se do ženského. A tak jsem ve dne v noci.
Zmínil jste, že jste byl ženatý, s manželkou máte dvě děti. Svoji zálibu oblékat se do ženských šatů jste před ní tajil. Když „to prasklo“, po sedmi letech manželství se s vámi rozvedla. Nyní žijete už víc než deset let se stálou partnerkou. Ta je k tomuto vašemu chování tolerantní?
Ano, je tolerantní, nevadí jí to.
S poděkováním panu Křiklavovi za otevřený rozhovor
Marie Hrynečková
Poznámka:
Transvestitismus je dle Wikipedie částečná porucha pohlavní identity charakterizovaná zálibou převlékání se do šatů opačného pohlaví.
https://www.lanskrounsko.cz/en/bulletin/4786-josef-nosi-minisukni-a-podpatky-a-nebrani-se-o-tom-mluvit#sigProId9b14d0219e