Pětačtyřicetiletý MUDr. Pavel Svoboda působí na pozici ředitele Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, se záchrankou ale vyjíždí stejně jako ostatní lékaři. Během jeho pětiletého působení byl počet sanitek navýšen z 22 na 27, žádná sanita v ostrém provozu není starší čtyř let. Letos by mělo dojít v Červené Vodě, která zajišťuje i severní oblast Lanškrounska, k rozšíření o další posádku.
Začněme od toho základního, jak funguje záchranka?
Občan vytočí tísňovou linku 155, čímž se dovolá přímo do centrály Zdravotní záchranné služby tady v Pardubicích. Operátoři na dispečinku, je jich tam na každou směnu pět, přijímají stovky hovorů denně. Každý den vysíláme 100 až 130krát jednu z našich posádek k pacientům.
Je jedno, jestli vytočíme číslo 155 nebo 112?
Linka 112 je linka evropská. Já říkám všem Čechům, kteří jedou do ciziny, aby si uvědomili, že záchranná čísla našeho integrovaného systému v cizině nefungují. Tam je nutno používat 112. Stejně jako cizinci očekávají, že se u nás dovolají na sobě známé číslo, tedy 112.
Není samozřejmě chyba volat 112, ale my preferujeme u čistě zdravotních komplikací 155, protože to je přímo k nám. Tísňová linka 112 je špičkově zajišťována Hasičským záchranným sborem, ale její možnosti nejsou primárně zdravotnické.
Co musí volající člověk operátorovi na dispečinku sdělit?
Musíme samozřejmě vědět co se děje a kde přesně, abychom tam mohli poslat potřebný počet posádek, např. pokud je tam víc zraněných a ohrožených. Jak je to akutní, co jsou oni do našeho příjezdu schopni poskytnout, to znamená připravit zdravotní dokumentaci, pokud je, zavřít psy, uvolnit příjezd k domu, zajistit poúrazový stav, stabilizovat zlomeninu, zastavit krvácení nějakým škrtidlem nebo ideálně i resuscitovat. A potřebujeme vědět přesně lokalitu, číslo popisné, patro, v chatových koloniích nebo samotách místní příjezdovou cestu.
Je nutné, aby volající člověk zůstal poblíž telefonu?
Zůstat u telefonu je samozřejmě dobré, protože ten stav se může měnit dramaticky k horšímu i k lepšímu. Na telefonu je vždycky nějaký náš odborník, který volajícímu může poradit s resuscitací, první pomocí a jak řešit nějaké komplikace do našeho příjezdu. A kolikrát takto i zachrání život. Prostě přítel-profesionál na telefonu.
Máme zkušenost, že dvanácti, patnáctiletí kluci a holčičky resuscitují po telefonu, i když to v životě nedělali. Třeba v létě, když je hlídají babičky, dědečkové, jich takhle už několik zachránilo vlastního prarodiče. Díky tomu, že se nebáli, zůstali na telefonu a řídili se našimi instrukcemi.
Jaké jsou obvyklé dojezdové časy?
Na těch 45 tisíc výjezdů za rok máme průměrný dojezdový čas kolem 9 minut pro všechny zásahy na celém území Pardubického kraje. Jinak standardně v aglomeracích máme zásahy do 3 až 5 minut a i během tohoto krátkého času se stav pacienta může měnit.
Setkáváte se se zneužitím tísňové linky? Je to trestné?
Trestné to samozřejmě je. Obvykle to padá na vrub různým alkoholickým nebo drogovým dýchánkům nebo psychiatrickým stavům, kdy nám lidé volají opakovaně. My to řešíme přes správní řízení, pokuty, i přes radiotelekomunikační úřad, protože oni jsou schopni zablokovat jak pevnou linku, tak i mobilní telefon.
Kolik takových hovorů bývá?
Nechci to bagatelizovat, stává se to, ale určitě to není tak často, aby to narušovalo náš provoz. Vždy je to vázané na konkrétního člověka. Stejně jako nás někdo volá opakovaně k banalitám. To se snažíme samozřejmě odfiltrovat.
Varuji ale všechny, aby nezneužívali vědomě záchrannou službu jenom proto, že jim ušetříme čas a peníze, že tak dostanou ihned špičkovou medicínu až domů do postele. Protože pokud je sanitka vyslána k jednomu pacientovi, tak už nemůže zajistit a zachránit druhého, co nás opravdu potřebuje. Např. v létě topící se děti v bazénech, na podzim pády při prořezávání stromů, úrazy kutilů při opravách chat a chalup nebo klasicky oběti dopravních nehod.
Každá sanitka a každá minuta je drahá, a my bohužel v řadě případů zajišťujeme chronické stavy, kdy na to pacienti, dle svých představ, mají nárok, ale chtělo by to vždycky ještě zapojit zdravý rozum a včas vyhledat praktického lékaře nebo pohotovost. Protože volat záchranku, že mě bolí týden záda nebo břicho, ale lékaře jsem si zatím sám nevyhledal, znamená ohrožovat na životě druhého, co může čekat na tuto sanitku, až bude volná.
Jaké procento z těch 45 tisíc výjezdů ročně by podle vás nemusela nutně řešit právě záchranka?
Odhadujeme tak do dvaceti procent. To znamená nějakých 5 až 8 tisíc případů, které by lidé vyloženě zvládli sami, kdyby včas vyhledali nějakou lékařskou pomoc a nespoléhali jenom na záchrannou službu.
Začátkem loňského roku došlo v Lanškrouně ke zrušení lékaře na záchrance. Byl tento krok nezbytný?
My jsme museli přistoupit k transformaci záchranné služby, prostě k účelné redukci počtu lékařských posádek v celém kraji. Jen připomenu, že na všech místech, kde lékař byl přesunut jinam, než jsme byli historicky zvyklí, se lékařům v sanitách zvýšilo spádové území, ale bez dopadu na poskytování naší péče a zákonných povinností.
Mě to mrzí, ale byl to nezbytný krok s ohledem na úbytek lékařů, na financování záchranné služby, na zákoník práce atd. Lékaři byli extrémně přetíženi, a tím pádem zbylí lékaři - a já jim děkuji, že nám zůstali věrni - byli takřka ve dne v noci v práci.
Prostě bylo zvykem mít lékaře všude, i když to bylo mnohde neefektivní. Lékařů v celém zdravotnictví ubývá a ti věrní byli ve dne v noci v práci. Z nemocnice šli na záchranku a po službě zpět operovat do nemocnice, naši lékaři po službě na záchrance šli na noční do nemocnice. A jak lékařů ubývalo, sloužilo se běžně dva i tři dny v kuse. Tato praxe na záchrance skončila, pro dobro pacientů i lékařů.
Jaká je s odstupem času zkušenost s tímto řešením?
Nejdůležitější je, že život ohrožující stavy se řeší jednotnými postupy, které mají v krvi a trénují je pravidelně na školeních jak lékaři, tak naši záchranáři. To jsou lidé s univerzitním vzděláním záchranářského směru. Jsou to ti, které potřebují naši pacienti. Lidé perspektivní, srdcaři, které to baví, lidé, kteří se neustále vzdělávají. To znamená, že na péči nikdo nepozná, jestli ho v kritickém stavu zajišťoval lékař nebo záchranář. Pro každého je důležité, pro jeho přežití a následné vyléčení, abychom tam dojeli v dostatečném počtu, věděli co s ním, diagnostikovali a dovezli do cílového zařízení, kde mu pomohou.
Lékař nejvíce chybí těm pacientům, co si jej dříve volali ke svému chronickému stavu, např. s cigaretou v ruce, že se jim špatně dýchá a chtějí kapačku, jako vždycky. To skončilo, ale o to více dalších zachráníme. A to, že v mnoha lokalitách suplujeme návštěvní službu praktických lékařů, a to i v jejich řádné pracovní době, je kapitola sama pro sebe.
Říkáte do cílového zařízení.... znamená to, že nemíříte do nejbližší nemocnice?
To, že ho dovezeme do nejbližší nemocnice, je už pasé. My se snažíme při klíčových diagnózách jako jsou infarkty, polytraumata (těžké úrazy, krvácení do hrudníku, autonehody, pády z výšek...), cévní mozkové příhody, pacienty svážet do center podle naší logistiky a podle našich postupů, aby se jim dostalo maximální a špičkové péče.
Kam se tedy vozí zmíněné typy diagnóz konkrétně z Lanškrounska?
Cévní mozkové příhody z celého kraje, to znamená z Lanškrounska, z Červenovodska, Moravské Třebové, vozíme do Litomyšle, ze západní části kraje pak do Pardubic. Těžké úrazy se vozí na traumacentrum do Olomouce a z většiny našeho kraje do Hradce Králové. Těžké popáleniny pouze do Brna nebo do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Infarkty a akutní srdeční příhody vozíme z 95 procent na pardubickou koronární jednotku.
V péči o kardiaky jsme takovým vývěsním štítem pro Českou republiku. Máme špičkové výsledky. Časovou osu od zavolání na linku 155, že je bolí na hrudi, po to, že jsou zajištěni a dostávají nějakou intervenční léčbu, máme jednu z nejkratších v republice. A čas je opravdu rozhodující.
Zdá se, že navýšení počtu posádek považujete za důležitější, nežli aby byl v každé sanitce přítomen lékař....
Je to tak. Je jedno, je-li ten člověk zaléčen lékařem nebo záchranářem. Důležité je, abychom se k němu dostali včas a věděli co s ním.
Během posledních pěti let se podařilo navýšit počet našich posádek téměř o třetinu (z 22 na 27) za cenu, že jsme museli někde redukovat lékařské posádky. Ale pro každého, kdo se setká s autonehodou, nebo se mu topí dítě, zřítí dům, vykolejí vlak, je nejdůležitější, abychom přijeli včas.
Protože my nejsme jen na volání z bytů a chalup, my musíme být jako složka integrovaného záchranného systému připraveni na hromadná neštěstí. Na ucpaný tunel v Krasíkově, může nám tady kdykoliv vykolejit pendolino a všichni budou očekávat, že se vrhneme zprava zleva, i za pomoci vrtulníku, na místo neštěstí a vyřešíme to. Nebo se zřítí budova, nemůžeme vyloučit ani teroristický čin.
Takže já děkuji všem těm téměř čtyřem stovkám našich zaměstnanců, kteří jsou se mnou schopni ještě tohle všechno vydržet. Ta práce je extrémně zatěžující. Každý záchranář, který vyjíždí, a každý vyjíždí asi pětkrát denně, ví, že se z výjezdu taky třeba nemusí vrátit. Nebo si může cokoliv přivézt, od úrazu až po nějakou chorobu. Já si neuvěřitelně vážím toho, co mí kolegové dělají.
Jaké jsou po roce zkušenosti dvoučlenné posádky (bez lékaře) v Lanškrouně?
Posádka v Lanškrouně je naprosto špičková. Má moji plnou důvěru a čísla za loňský rok nám ukazují, že ta důvěra je daná správným lidem. Opravdu tam nedošlo k jakémukoliv pochybení, a pokud je lékař potřeba, tak se samozřejmě dopraví. Nejčastěji z Ústí nad Orlicí, severní oblast Lanškrounska je zajištěná Červenou Vodou. Máme také lékařskou posádku v Žamberku, a kdo potřeboval lékaře tak ho dostal.
Oblast Lanškrounska na tom určitě není hůř v poskytování léčebné péče, než jakékoliv další lokality, ať tam lékař je nebo není. Na tom, jak se zachraňují lidské životy nebo zdraví, se nezměnilo vůbec nic.
Už jste předeslal, že v Červené Vodě chcete přidat další posádku...
Ano. Na podzim jsme se domluvili se samosprávou v Červené Vodě, která nám pomáhá vybudovat garážové stání, že bychom klasickou tříčlennou posádku (lékař, záchranář, řidič) rozdělili na dvě posádky. Takže tam přidáme osobní auto s řidičem. Respektive se záchranářem, který by dělal řidiče a zdravotníka lékaři.
Protože právě v této oblasti je hodně úrazů a je zbytečné, aby lékař, když to řeknu zjednodušeně, jel s každou zlomeninou do Ústí nad Orlicí. Další volající pak musí být zajištěn vzdálenější posádkou, konkrétně v Červené Vodě lanškrounskou nebo žambereckou.
Odkdy by mohla tato nová posádka fungovat?
Ideálně od dubna bychom tam už chtěli vytvořit dvě posádky. Abychom mohli přesně na typ úrazu nebo onemocnění vyslat buďto obě, nebo pouze lékařskou službu pokud by šlo o nějakou domácí konzultaci, kdy bychom nahrazovali činnost praktických lékařů v odpoledních, nočních nebo víkendových hodinách. Anebo by se vyslala pouze velká záchranářská transportní, lékař by stav třeba jen zkontroloval, vrátil by se na základnu a byl k dispozici dalšímu volajícímu.
Jdeme cestou udržení všech nejmodernějších postupů, trendů, výcviku posádek, toho nejlepšího co jsme kdy poskytovali. Ale hlavně zvyšování počtu našich sanitek. To náš region potřebuje, protože každoročně počet výjezdů narůstá. Musíme reagovat na to, že každý kdo si zavolá a je indikován, sanitku a špičkovou péči dostane.
Takže navýšením sanitky v Červené Vodě by se mohla zrychlit obslužnost severní oblasti Lanškrounska jako jsou Čenkovice, Výprachtice, Horní Heřmanice apod.?
Určitě. Až se nám tam podaří dobudovat garážové stání, tak bude fungovat druhá sanitka. Když pojede jedna s prvním pacientem, tak ve spádové oblasti Červené Vody, Králík, Malé Moravy a lyžařských center bude k dispozici druhá posádka. Ale hlavně pokud si lanškrounská posádka vyžádá lékaře, tak on vyjede právě v tomto osobním autě a v Červené Vodě zůstane původní velká záchranářská transportní sanita. Anebo pokud bude nějaká hromadná nehoda směrem na Štíty nebo u Lanškrouna, tak budeme schopni poslat z Červené Vody ne jeden, ale hned dva vozy.
To je trend, který budujeme už pět let. Že se budeme snažit zaplnit všechna volná nebo poddimenzovaná místa dalšími sanitkami právě proto, aby každý další volající dostal špičkovou péči, kterou si zaslouží.
S poděkováním za čas, který MUDr. Svoboda věnoval tomuto rozhovoru, přestože mu právě skončila noční služba
Marie Hrynečková
Foto:
1 - ředitel Záchranné služby Pardubického kraje MUDr. Pavel Svoboda
2 až 6 - záběry z dispečinku ZZS Pardubice, u mapy diskutují P. Svoboda se starostou Radimem Vetchým a místostarostou Bohumilem Bernáškem, operátoři nepřetržitě komunikují s lidmi volajícími záchranku
https://www.lanskrounsko.cz/en/bulletin/4759-lanskrounska-posadka-zachranky-je-spickova-rika-reditel-krajske-zachranne-sluzby#sigProId731e99cf64