„ Nebát se a nekrást“ , krédo Tomáše Garika Masaryka, by mělo být, pro každého politika, který se snaží získat přízeň svých voličů, samozřejmostí.
Na příkladu obce Rudoltice je možné vysledovat změnu orientace vesnice za posledních několik desetiletí právě v souvislosti s tímto heslem. V poválečné novodobé historii se tato vesnice vyvíjela jako každá jiná. Ovšem od sedmdesátých let minulého století je možné pozorovat prudký rozvoj vesnice, který byl završen někdy kolem roku 2008 obrovským navýšením počtu obyvatelstva.
Každému, nejen rudoltickému občanovi, musí být jasné, že tento nebývalý boom byl spojen také s obdobím, kdy vesnici vedl RNDr. Oldřich Kolomý. Byl to on, kdo vtiskl za poslední čtvrtstoletí této vesnici punc prosperity. Myslím si, že tomu bylo právě proto, že se NEBÁL! Nebál se pravičáků ani levičáků, autorit ani tichošlápků! Někdy možná tou svou nebojácností škodil svým spolupracovníkům, podřízeným, ale také sám sobě. Jenže díky této jeho odvaze jsou Rudoltice dnes obcí, ve které je možné vidět obrovský rozvoj. To, že Rudoltice vzkvétají, není úspěch ani současné starostky Lenky Bártlové, ba ani Komunistické strany Čech a Moravy pod vedením místostarostky Eriky Kohoutové. Je to především vizionářské vidění světa bývalého starosty Oldřicha Kolomého, které Rudolticím přineslo obrovskou naději pro budoucnost.
Myslím si, že toto je schopný uvědomit si téměř každý člověk, který v této vesnici žije. Je bohužel smutné, že po roce 2008 se Rudoltice vydávají úplně jiným směrem. Ten směr je až paranoidní ustrašenost. Tato nová orientace vedení obce Rudoltice se začala naplno projevovat ihned po sesazení bývalého starosty. Byla jsem jednou z těch, která odvolala starostu Kolomého a věřte mi, že jsem sama na sobě začala velice brzy pociťovat ten všudypřítomný strach. Najednou jsem neviděla nikoho, kdo by rozuměl ekonomice obce. Nebyla žádná vize. Začínala jsem slyšet okolo sebe samé pletichy. Ano, začala jsem se bát, že s takovými lidmi nemohu a hlavně nechci spolupracovat. V prosinci 2008 jsem nabyla dojmu, že se mne jistí lidé snaží zkorumpovat, a v lednu 2009 jsem na pozici zastupitele rezignovala. Uvědomila jsem si, že jsem šla do politiky ne pro to, aby si mne kdokoliv, kdykoliv a jakkoliv kupoval! Žádný spor mezi Lenkou Bártlovou a mnou nikdy neexistoval. Byl to jen můj strach z ní, který mne ovládl. Nechtěla jsem, abych celý svůj zbytek života strávila uvězněním vedle Lenky Bártlové. Měla jsem strach z toho, že jsem najednou kolem sebe neviděla svobodu, pro kterou se celý život snažím žít, ale jen bázeň a zastrašování, ač schované pod rouškou odvahy!
Podle mého názoru zrnko zasetého strachu začalo prorůstat i na veřejnost a v plné síle se ukázalo především díky konkurzu, který proběhl na půdě zdejší školy v roce 2013. Do této doby byla škola se svými výsledky, prezentací a schopnostmi ředitelky Lenky Havlenové hodnocena v celém širokém okolí velmi pozitivně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl kdokoliv zájem vyměnit vedení. Konkurz proběhl a u nezávislých odborníků zvítězila tehdejší ředitelka na plné čáře. Veřejnost se poté ovšem dozvěděla, že Rada obce Rudoltice chtěla změnu ve vedení školy. A proč? Stávající ředitelka prý nekomunikovala se zřizovatelem tak, jak měla. Co na tom, že byla zvolena od roku 2010 do zastupitelstva, co na tom, že radní Žáček se školou úzce spolupracoval při pořádání výletů a dalších volnočasových aktivit. A tak rada sáhla po kandidátce, která skončila až na třetím místě. Vítězkou se stala, po politickém rozhodnutí rady obce, Renata Pávková. I přestože toto rozhodnutí vyvolalo obrovskou nevoli u všech zaměstnanců, mnohých rodičů, občanů a dokonce i dětí, zvolení koaliční představitelé Rudoltic s tím prostě nic nechtěli dělat. Volání o pomoc nechtěli vyslyšet. Čeho se báli? V srpnu 2013 nastoupila do školy nová ředitelka a jakým způsobem ředitelovala celý školní rok, si mohl každý rudoltický občan poslechnout v květnu 2014 na schůzce, na které 80% pedagogických pracovníků oznámilo odchod ze školy. Slyšela jsem mnoho příběhů, ze kterých mi běhal mráz po zádech. Byly to příběhy, jejichž hlavními postavami byly děti a jejich učitelky. Slyšela jsem žalostné zprávy o šikaně na pracovišti, která přerůstala až ve společenské vyloučení učitelek, které pramenilo z toho, že se nemohly nijak bránit. Nikdo z vedení obce je opět nevyslechl.
A strach obcházel Rudoltice dál! V červenci a srpnu letošního roku se opoziční zastupitelé pod dojmem nespravedlivosti, které bylo pácháno na učitelkách, snažili vyvolat mimořádná zastupitelstva. Bohužel bez odezvy u starostky Bártlové a jejich kolegů z řad Nezávislých a KSČM. Na dalším, tentokrát již řádném srpnovém zastupitelstvu, se všichni Rudoltičtí dozvěděli z úst Lenky Bártlové, že ti, kteří mají zájem o rudoltickou školu a chtějí problémy školy probírat na veřejnosti, vlastně dehonestují jak paní ředitelku Pávkovou, tak i celou školu. Ptám se - proč paní Bártlová mohla několik let zpětně pomlouvat, tedy dehonestovat stejnou školu a některé její zaměstnance, a to bylo v pořádku? Škoda, že téměř všichni zastupitelé uvěřili tomu, že pedagogové zdejší školy si vymýšlejí historky o tom, jak se s nimi celý školní rok zachází. Uvěřili tomu, že učitelky Kolářová, Vávrová, Osohová, Havlenová, Mužíková, Krystlová, Fišerová prostě lžou! Koaliční zastupitelé nevěřili strachu, který se táhl v rudoltické škole a školce celý rok!
A nyní, v době před volbami, Lenka Bártlová slibuje spolupráci nejenom se školou, ale i s místními spolky. Prý s nimi bude spolupracovat také v příštím volebním období. Jak umí Lenka Bártlová spolupracovat se školou jsem měla možnost vidět několik let jako její zaměstnanec. Letos v červnu mi také předvedla ukázkovou NESPOLUPRÁCI s jedním místním spolkem, jehož jsem členkou. Ještě půl roku po této akci na to všichni členové tohoto sdružení vzpomínají se sevřeným srdcem!
A tak se ptám! Kdy se ten strach v Rudolticích zastaví? Pomohou jej rudoltičtí občané za několik málo dní ve volbách ukončit? Přeji Vám všem, abyste si zvolili do zastupitelstva osobnosti, kterých se nikdy nebudete bát! Aby z těchto zastupitelů potom mohl být zvolen starosta, který se nebojí svých bývalých a ani současných spolupracovníků! Starosta, kterého se nikdo nemusí bát a který nikdy, nikoho, nebude zastrašovat, protože se nebude bát především sám sebe! Nebude-li se nikdy BÁT, NEBUDE NIKDY POTOM TAKY ANI KRÁST!
Iva Skalická