Média v souvislosti s nedělním požárem informovala o tom, že občané byli varováni městským rozhlasem, aby nevycházeli. A nezodpovědní Lanškrouňáci na to nedbali a stejně se na požár dívali, nebo měli alespoň otevřená okna a pouštěli si do bytu potenciálně nebezpečné látky.
Pravda je ale taková, že občané města varováni nebyli. Nebyli varováni městským rozhlasem, protože město rozhlas teprve buduje. Nebyli ale varováni ani sirénou ohlašující všeobecnou výstrahu a pojízdným rozhlasem, který lze použít v případě, že v obci rozhlas nefunguje.
Krizový štáb svolán, média informována, občané nikoliv
Podle krizového plánu města Lanškroun z roku 2013 má při hrozícím nebezpečí zaznít 140 sekundový zvuk sirény (před dvanáctou hodinou zazněl pouze přerušovaný signál ohlašující požár), občané mají být informováni pojízdným rozhlasem a informací na webových stránkách. V neděli byl splněn pouze poslední bod krizového plánu. Podle sdělení bezpečnostního referenta MÚ Aleše Hampla tomu tak bylo z toho důvodu, že v neděli nenastala krizová situace podle zákona č. 240/2000 Sb. a požár byl řešen ve standardním režimu podle zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. Krizový plán tak podle něj porušen nebyl. Nebyla svolána ani bezpečnostní rada města.
Zodpovědnou osobou za správný postup při řešení krizové situace, která ale nenastala (respektive nebyla vyhlášena), je starostka města. A ta podle svých slov na ČT24 (Události v 17:00) svolala krizový štáb, který může svolat podle zákona č. 239/2000 Sb. Podle tohoto zákona, podle kterého starostka konala, se jednalo o mimořádnou situaci. §15 tohoto zákona ale říká, že starostka má nejen koordinovat záchranné práce a komunikovat s hasiči, ale zajišťuje prostřednictvím MÚ také varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím. A tomu se nestalo – respektive stalo, ale ve velmi omezené míře (varování na městském webu a poslání varovné SMS několika lidem zaregistrovaných na městském webu). Obě varování navíc vydalo město Lanškroun více než 3 hodiny po začátku požáru. Starostka města byla u požáru přítomna a komunikovala s hasiči. Velmi intenzivně ale také dávala rozhovory do České televize, Českého rozhlasu, ČTK a dalších celostátních médií. Občané Lanškrouna se tak často dozvěděli o tom, že nemají vycházet, od svých známých z jiných koutů republiky, kteří zrovna seděli u televize.
Nebezpečí bylo obrovské
O tom, že hrozilo velké nebezpečí svědčí i informace zveřejněné po požáru. Podle velitele zásahu Tomáše Klabana se jednalo o jednu z největších akcí v jeho kariéře. „Tento požár měl ale určitá specifika, především šlo o chemické látky a možnost ohrožení, tím byl určitě výjimečný a zásah u něho byl mimořádný,“ řekl Klaban Deníku. V budově byl nalezen hydroxid draselný, kyselina sírová, dusičná a chlorovodíková. Do ovzduší se ale naštěstí pravděpodobně nebezpečné látky nedostaly. To ale ještě v neděli odpoledne nebylo vůbec jisté. Starostka řekla kolem čtvrté odpoledne ČTK, že výsledky měření ještě nejsou známy. Bylo tak možné, že došlo k úniku nebezpečných látek a občané nebyli varováni.
Informovanost téměř nulová
O tom, jak jsou někteří obyvatelé rozčarováni z neinformovanosti, svědčí i diskuze na internetu. Lucie Šmídová například na městském webu píše: „Jsem velmi zklamaná ze způsobu "informování" obyvatelstva o situaci ve městě. Bydlíme v blízkosti zmiňovaného objektu (ulice Havlíčkova). O požáru jsem se dozvěděla asi 2,5 hodiny po vypuknutí požáru a to tak, že mi volala kamarádka, která bydlí na ulici Smetanova, že u ní byla policie. Bohužel o 50 metrů dál již policista za celé odpoledne nedošel. A bohužel se k nám nedostala ani žádná jiná informace v podobě zprávy z místního rozhlasu“. S postupem vedení města nesouhlasí ani občanská iniciativa Lanškrounské fórum: „Myslíme si, že absolutní prioritou mělo být plošné varování občanů. Až na posledním místě komunikace s pražskými redakcemi.“ (celé vyjádření iniciativy ZDE).
Ať už se podle zákona jednalo o krizovou, nebo „jen“ mimořádnou situaci, tak informovanost občanů byla ze strany městského úřadu nedostatečná. Velkým štěstím v neštěstí tak je, že pravděpodobně nedošlo k úniku nebezpečných látek.
Do budoucna nezbývá než doufat, že při případném dalším neštěstí, si bude vedení města počínat profesionálněji a z chyb se poučí.
Matěj Brýdl