Myšlenka zrušit sběrné dvory opět ožívá

Stále doznívá poprask nad tím, že by pan Babiš chtěl, aby se stát řídil jako úspěšná firma. Zdá se, že láteří hlavně ti politici, kteří nikdy v úspěšné firmě nepracovali a půda se jim zakejklala pod nohama. Stát a město mají k sobě blízko. Jen měřítko je jiné – 10 milionů nebo 10 tisíc obyvatel.

Dneska musí každá firma projít několika základními certifikacemi svých sytsémů, jinak moc na trhu nepořídí. A také následnými audity, jestli svá pravidla dodržuje. Dvě z pravidel mi připadají zvlášť výstižná: „spokojenost zákazníků“ (Customer satisfaction), a „neustálé zlepšování“ (Continuous improvement). V případě města bychom jenom zaměnili slovo „zákazník“ za slovo „občan“. Na jednotlivých situacích lze ve městě ověřovat, nakolik tyto základní zásady plníme.

Cyklicky, vždycky tak po 3 letech, se vynořuje myšlenka zrušit pět lanškrounských sběrných dvorů (dnes se o hodně méně výstižně říká „sběrných míst“). To slovo dvůr zní mile, navozuje představu setkávání lidí a taky představu součásti domova.

Samotná myšlenka pěti lanškrounských sběrných dvorů je skvělá. - Díky časovému rozvrhu na jednotlivé dny zvládá manipulaci ve dvorech jediný pracovník. - Lanškroun má kruhové rozložení na rozdíl od protáhlých měst rozvíjejících se podél vodních toků („Dlouhé jako Lovosice“) a tak se daly čtyři vnitroměstské dvory rozmístit skoro do čtverce podle světových stran. - Systém vznikl v době, kdy ještě byly vhodné pozemky. Dá se tvrdit, že dnes už žádné město takový systém nezavede, i kdyby kdovíjak chtělo, protože pozemky jsou už dneska rozebrané.

Vypadá to, že se nad tímto tématem rozproudí docela hutná diskuse, zejména, jsme-li v roce komunálních voleb. Na pomoc tomu, aby bylo nad čím konkrétně debatovat, uvádíme v příloze dva plánky. Ten první vznikl tehdy před lety v minulém cyklu myšlenky rušení sběrných dvorů. Ten druhý jsme převzali z oficiálních stránek Technických služeb Lanškroun, s.r.o..

Jiří Kohout