Večer s grónským šamanem Hivshu

12. února jsme měli v Lanškrouně vzácnou příležitost strávit večer s inuitským šamanem Hiwsu, který k nám přijel na pozvání ředitele lanškrounského Domova pro seniory. Nejprve pro obyvatele domova a potom i pro další návštěvníky vyprávěl Hivshu o svém světě, který leží na severozápadním pobřeží Grónska nad zálivem Mellwille, 1300km nad(!) severním polárním kruhem. Svět, kde na území velkém jako ČR žije pouze 800 obyvatel. Svět, kde sice už existují mobily, počítače i samoobsluha, ale kde přesto vesnice Siorapaluk stále žije a loví jak před 100lety. Svět, kde se lidé navzájem znají tak dobře, že v polární noci, kdy tma trvá 4 měsíce, poznají člověka jen podle zvuku jeho chůze na sněhu.

Svět, kde staří lidé jsou ctěni pro svou zkušenost a schopnost přivolávat svou vděčností za život přízeň našich předků.  Předků, kteří z jiných světů dosud ovlivňují chod tohoto světa, kde jsme zvolili, že budeme žít naše životy co nejplněji a nejbohatěji (ne ve smyslu peněz). Svět, kde vyjadřují vděčnost za každé sousto jídla, které se jim nejdřív (a s pomoci předků) podařilo ulovit. A děkují i zvířeti, které jim obětovalo svůj život. Šaman ani nechtěl říci, které jídlo má on sám nejraději, aby tak neovlivnil do budoucna třeba životy svých potomků.

Svět, kde „Eskymák“ sice nabídne svou ženu návštěvníkovi jako poctu, ale kde i žena může nabídnout svého muže (jenže návštěvnice za polární kruh moc nejezdí, že). Oba mají svobodu přijmout i odmítnout. Kde nepotřebují antikoncepci, protože ženy umějí tak naslouchat svému tělu, že přesně vědí, kdy mají plodné období. Ženy jsou zde považovány za symbol života, stejně jako Slunce, ke kterému jsou také přirovnávány. Muž naopak jako lovec život bere a je přirovnáván ke studenému Měsíci, který touží být zahřát od Slunce.

Celá vesnice si navzájem pomáhá ve všem, protože bez této pomoci by tam na severu neobstáli. Protože vše chodí v páru, štěstí i neštěstí, a jedno bez druhého, to jaksi nefunguje. A člověk chodí po zemi, hlavně aby si co nejvíc radostně užil život v jeho plnosti, a také, aby pomáhal svým bližním. Kde neúspěch se nebere jako prohra, ale jen jako část cesty a další příležitost, jak se v životě projevit zas jiným způsobem.

Toto je jen pár postřehů z celého dlouhého večera. Fotky, videa, bubnování, písně i zvuková ukázka eskymáckého domorodého „mobilu“ pak dokreslily vyprávění, v němž zaznělo mnoho nadčasových moudrostí, které mají platnost jak v afrických pouštích, tak i za polárním kruhem. Mohli jsme si dokonce i osahat opravdovou kožešinu a kůži ledního medvěda, huňatého soba i opravdového inuitského šamana... :-)

Vyprávění z dánštiny a angličtiny poutavě tlumočila paní Michaela Peterson. Další informace se můžete dovědět na jejích stránkách www.nusta.cz. A myslím, že se všichni návštěvníci (kterých však mohlo být více) shodnou, že panu ing. Milanu Minářovi patří velký dík za zorganizování tohoto večera, na který se jen tak nezapomene!

PS: Všimli jste si, že např. na mapách Google Earth vypadá Grónsko jako profil sedícího psa?:-)

Alena Zlámalová