KlOKan open air, festival pro mladé, na němž jsou vítáni rodiče i prarodiče.

Třetí ročník festivalu KlOKan, konaný včera na maninské louce, byl pohodový a inspirativní. Oproti předchozím ročníkům nabídl více zábavy a tvořivých aktivit pro děti a také kapely, které na Lanškrounsku zná jen málokdo. Navštívilo jej téměř 400 lidí, z toho přes stovka dětí. Na hladkém průběhu se podílelo 70 účinkujících.

Odpoledne bylo věnováno hlavně dětem. Ty spolu s rodiči mohly malovat na karton, sklo či zrcadlo a tvořit drobné výrobky z různých materiálů. Zajímavou podívanou bylo vystoupení místní skupiny historického šermu LANDESKRONE. Děti se například dozvěděly, že brnění váží 30 kilo a bylo pro ně zážitkem pomáhat s odstrojením jeho jednotlivých kusů.

Mužskou část návštěvníků bezesporu zaujaly ukázky RC letadel a automodelů. Show, předvedená partou nadšenců říkajících si ZeroZero, byla zakončena bonbónovými lety, kdy se z modelů letadel sypaly bonbóny dětem na louku. V permanenci byla také grafitti zeď z fólie, na niž sprejeři vytvářeli pozoruhodné kresby. Celým odpolednem se prolínal beat box, break dance a street art.

Hudební část festivalu začínala už odpoledne a organizátorky se tentokrát snažily ukázat trochu jinou kulturu. Bubeníci Drums Inspiration předváděli hru na etnické nástroje, slečna Agnes z Budapešti hrála na tamburu maďarské lidové písničky. Později se představily žánrově odlišné kapely, např. The Pops z České Třebové, která hraje alternativní rock, Loshongos ze Svitav s world music (od všeho kousek) a kluci z Jihlavy, kteří si říkají Křikzticha. Ti hrají hip hop a jak řekla jedna z organizátorek: „zpívají hlavně proti konzumnímu způsobu života a sociálním nerovnostem. Mají krásně postavený texty, který dávaj smysl a kdo se zaposlouchá, myslím si, že je nadšenej.“ Večer uzavíral DJ hrou na „gramce“ a po desáté večer se pokračovalo v čajovně promítáním dokumentárních filmů a povídáním s účinkujícími, na které nebyl během dne čas.

Na závěr nás zajímal původ názvu festivalu - KlOKan. Vysvětlení dvou pořadatelek, Lucie Šternástkové a paní Beranové zní: „Když jsme pořádali první ročník ve spolupráci s OK Klubem, tak bylo podmínkou, že OK se objeví v názvu. My jsme tedy zvolili název KlOKan. Protože, když to OK vynecháme, tak vznikne slovo KLAN. A my jsme tady vlastně parta lidí, klan lidí, který chce veřejnosti ukázat, co umí.“

Marie Hrynečková