Těšilo ho pomáhat

V sobotu 9. března před polednem se Lanškroun loučil s člověkem malé postavy, bez společenských nebo politických funkcí. Zdánlivě byl úplně řadovým občanem jako spousty jiných. A přesto na poslední rozloučení s ním přišlo do kostela Sv. Václava odhadem 250 lidí, tolik, kolik se zde scházívá na významných adventních koncertech.

Kde se vzalo tolik úcty k tomuto člověku?
Jeho jméno je Adam Novák (všichni jsme mu říkali „Áda“) a poslední zhruba tři roky již byl upoutaný na lůžko v místním Domově pro seniory.
Celou dobu, co jej známe, býval mimořádně aktivní v nejrůznějších zájmových činnostech. Možná nejvíce v turistice, ale také ve sportu (tenis, stolní tenis), ve skautingu, v redakční radě Listů Lanškrounska, a v dalších aktivitách. V dřívější době pomáhal organizovat, díky své znalosti němčiny, podnikovou rekreaci ve východním Německu.

--------
Měl dva mimořádné talenty. Především velký výtvarný cit pro ozdobné písmo. Patřil mezi vyhledávané pisatele textů do soutěžních diplomů. Dokud to šlo, kompletně pečoval i o jednu z vývěsních skřínek turistického oddílu. – Jeho doménou byla Lanškrounská kopa. Jak připomenul farář Zbigniew Czendlik při své promluvě, snad všichni máme nějaký diplom z Kopy, kde je naše jméno napsané Ádovým písmem.
Jeho druhým talentem byla organizační schopnost. Spolupodílel se po léta na organizaci řady akcí, zejména turistických, například na Zpívání koled nebo na Country bálech. Býval vzhledem ke své houževnatosti ideálním člověkem na dotahování věcí do konce, také díky svému klidu a trpělivosti, s nimiž vstupoval do jednání.
Takže ho znaly a oceňovaly spousty sportovně nebo společensky aktivních občanů našeho města. Bylo radostí s ním promluvit. Vždycky vyzařoval optimismus, a to i v době, kdy už ho kloubní a další onemocnění začala omezovat.
Snaha pomáhat při různých akcích byla jeho snad nejvýraznější vlastností. Heslo skautů nad 16 let „Sloužím“ (od roku 1994 byl členem místních „Oldskautů“) se stalo jednou z jeho životních zásad.
--------
Farář Zbigniew Czendlik poukázal na jeden jev dnešní doby: jsme puzení k individualitě – pracovat jen na vlastním povznesení, pracovním nebo společenském, a ostatní, ať se snaží tak jak sami umějí. Vytrácí se pojem „obecné blaho“, snaha prospívat i těm okolo, tato slova skoro nebývají slyšet. Jestli tento pojem vymizí, bude to pro společnost špatné. – Ale jsou lidé, jako Áda Novák, kteří se na obecné blaho ve svém okolí zřetelně orientují a na vlastní prospěch přitom nehledí. Je dobré si z nich brát vzor. Přítomnost skautů střediska Dikobraz a Zubr při této bohoslužbě signalizuje, že vyrůstá další generace lidí, pro které „obecné blaho“ je zřetelný pojem a cíl…
--------
Skauti stáli čestnou stráž u rakve Ády Nováka, stáli i vedle oltáře s rozvinutými standartami společného střediska a dále Dikobrazů a Zubrů a také ministroval při mši.
Áda Novák nám odešel ve věku 78 let. Narodil se v Bělehradě a po druhé světové válce se svou maminkou dorazil do Lanškrouna přes Vídeň a moravskoslezský Krnov. Vyučil se strojním zámečníkem a až do důchodu pracoval v TESLE Lanškroun převážně jako seřizovač výrobních strojů. V době zaměstnání se dosti věnoval stolnímu tenisu, tehdy dokonce vedl tento oddíl a jako trenér ženského týmu dosáhli až na republikovou úroveň.
Áda Novák byl naším nepřehlédnutelným spoluobčanem, kamarádem, pomocníkem, rádcem, členem spousty týmů o různých aktivitách a zůstaneme mu vděční za energii a inspiraci, kterou na nás dokázal přenést.

Jiří Kohout