Začnu tím, co už je naštěstí za námi, a sice nešťastným pokusem otevřít znovu bránu bývalého hřbitova vedle kostela pro veřejnost. Pan farář tím reagoval vstřícně na článek v LL, kde prý si čtenářka stěžovala, že maminky s dětmi si nemají kam sednout. Opravdu bych ráda viděla onu odvážnou maminku s kočárkem, která by si šla sednout mezi štamgasty z blízké hospody s lahví alkoholu v ruce.
Okamžitě se totiž naplnilo to, čeho jsme se obávali: místo se stalo znovu útočištěm lidí stejného druhu, jako byli ti, kvůli nimž jsme zahradu uzavřeli, doufaje, že si najdou jiné místo ke svému polehávání. Nenašli a bylo ještě hůř. Tito stálí návštěvníci si udělali z místa u kostela veřejné WC, nic divného na tom neviděli. Otrávení a rozzlobení byli obyvatelé okolních domů, kteří se na ty hrůzy museli dívat.
Všimněte si, že se vyhýbám označení park, protože parkem je toto místo vedle kostela jenom podle jména. V hloubce pouhých 40 centimetrů jsou v něm stále kosterní pozůstatky všech lidí, kteří sem byli od 14. století pohřbíváni. Vím, že se opakuji, ale jenom naprosto nekulturní člověk se dokáže na takovém místě chovat výše popsaným způsobem.
Ale přejděme k radostným zprávám, i když také souvisí. Už velmi dávno chuligáni rozbili železnou tyčí dveře u sakristie, které vedou do zahrady. Zůstal pouze rám, vnitřek byl překryt prkny. V tomto nepěkném stavu zůstal vchod do sakristie mnoho let. Když se prováděl v kostele restaurátorský průzkum, všimnul si jich restaurátor, ak. Malíř J. Látal a poradil nám, jak by se daly opravit. Původní představa byla, že originální rám zůstane a do něho se vsadí nová výplň napodobená podle jiných dveří, s nezbytným trojúhelníkem, což je prvek typický pro klasicistní styl. Peníze jsme však střádali na opravu střechy. O nových dveřích se rozhodlo v lednu, když se člen sdružení, pan Karel Mareš nabídnul, že renovaci zaplatí.
A proč jsou dveře vsazené až nyní? Památkáři dali souhlas k renovaci dveří, původní dubový rám měl zůstat. Jenomže při manipulaci se ukázalo, že je velmi poškozen. Pan Dajč, který si vzal celý projekt na starost, musel podat novou žádost, najít truhláře, který by se pustil do náročné práce na výrobě přesné kopie 200 let starých dveří, ze stejného materiálu, tedy dubového dřeva. Nové dveře byly také dražší, proto sdružení zaplatilo dvě třetiny jejich ceny. Vyrobil je místní truhlář pan Beneš.
Jsme rádi, že kostel má zase o krok blíž ke své původní kráse.
Eva Latifová