Rozhovor s Honzou Duškem a Jakubem Šindelářem nejen o novém skateparku

Výstavba skateparku, který je součástí projektu „SPORTOVNÍ AREÁL Lanškroun“ finišuje a tak jsme oslovili dva lanškrounské „skejťáky“, kteří o sobě dávají vědět nejen na republikové, ale i evropské úrovni a kteří již poskytovali rozhovory oběma českým odborným časopisům o skateboardingu - Board Magazínu i Free Magazínu. Ptali jsme se nejen na jejich názory ohledně nového lanškrounského skateparku, ale také jak se jim v tomto sportu daří.

Kolik lidí by podle vás mohlo v budoucnu skatepark před halou Boži Modrého využívat? Mám na mysli nejen „prkýnkáře“, ale také in line bruslaře a děti na kolech.
Honza Dušek (26 let): Skateboarding tady má, myslím si, takovou největší tradici. Odhaduju, že tak patnáct „skejťáků“ určitě. In line bruslaři tu asi nejsou žádný… těch kolistů je tady docela dost, to jsem ani nevěděl, že je jich tady tolik. A ještě nějaký koloběžky.

Jak se vám jeví úroveň tohoto parku např. v celorepublikovém srovnání?
Jakub Šindelář (19 let): Když to vezmu v porovnání, tak tenhle park je republikově, musím říct, jeden z nejhorších. Protože to stavěla firma, která s tím nemá žádné zkušenosti. Tudíž nevědí co skateboarding a ty ostatní sporty obnášejí a nedovedou si představit jaký jsou možnosti. Třeba, když vezmu támhleto zábradlí, to je úplně nereálný na to vyskočit. Je vysoký a krátký. A to si myslím, že by poznal i člověk, který se kolem toho nemotá. Jinak, chyběj tady kopingy, to jsou takový železný trubky na konci těch rádiusů, těch půlramp se dá říct, tudíž se na tom nedá pořádně vyřádit.

Honza: Další věcí je kvalita betonu. Jsem zvyklý na leštěnej, hladkej a neprášící povrch. Což se tady nepovedlo. Jsem jenom zvědav jak povrch bude vypadat po letošní zimě.

Jakub: Nesplňuje to ty dnešní standardy. Ono je taky vidět, že je to podle modelu, který se navrhoval tak čtyři roky zpátky. Takže to vůbec neodpovídá dnešnímu stylu skateboardingu, jak se posunul. Je to škoda, protože se o to tady usilovalo fakt dlouho, skoro deset let.

Měli jste nějakou možnost se k návrhům skateparku vyjádřit?
Jakub: My jsme se kolem toho motali už v začátcích, když to tady rozjížděl Jirka Chládek. Toho se mohli zúčastnit skoro všichni, protože se podepisovala petice. To bylo tak 5 let zpátky. Potom to nějak uhaslo, že zas nic nebude. Pak se to zas nějak otevřelo s tím, že jsou na to peníze, tak jsme se o to s Honzou začali víc zajímat. Měli jsme schůzku na městském úřadě, kde nám vysvětlili, že i když bychom navrhli něco podle dnešních standardů, tak to asi nevyjde, protože náš návrh vycházel dražší . Tak jsme řekli, že bychom to nějak redukovali, aby to vycházelo na tu částku. Pokusili jsme se do toho zapojit Českou asociaci skateboardingu, její předseda psal paní starostce, že když tak může poskytnout pomoc při výstavbě. Bylo nám řečeno, že město s tím nemůže nic dělat, protože podepsali smlouvu s firmou CGM na výstavbu celého sportovního areálu (firma Keramizol, která staví skatepark, je pouze subdodavatelem). Paní starostka mi dala kontakt na ing. Pražana, vedoucího investičního odboru. Tam jsme se konečně dozvěděli, jak to celý je. Aspoň tak jsem to pochopil. Že byl dán před čtyřmi roky návrh a odeslal se na Evropskou unii na dotaci. A když by se tam něco změnilo, tak by se musela vrátit celá dotace a to nejen na ten park, ale na celý sportovní areál. Když bylo jasný, že s tím proporčně nijak nehnu, tak jsem jim řekl, ať si hlavně pohlídaj kvalitu betonu. To se nestalo, beton je špatnej, práší se z něj.

Honza: Oni to jsou zdánlivé detaily, ale je to hrozně znát pro nás, pro „skejťáky“. Laik to nepozná. Když se na to díváte, tak to vypadá na první pohled dobře.

Dá se to podle vás ještě nějak zachránit?
Jakub: Tady už není co zachraňovat. Beton už asi nezachráněj. Jediný co se možná spraví, že se seřízne zábradlí. Ale stejně ho neprodloužej tak, jak by bylo potřeba. Taky ta zídka u schodů je úplně nesmyslná i velikostně.

Honza: Hlavně měli počítat s tím, že tady budou jezdit mladší lidi. Třeba tahle bedna je velká i pro mě, na té si nezajezdím ani já, natož ty malý děti.

Zdá se vám tu něco potenciálně nebezpečné?
Jakub: To zábradlí. Pokud by se na něj někdo odvážil vyskočit, tak je možný, že se na tom zraní. Ani jeden z nás si na to netroufne, a to jezdíme dlouho.

Vraťme se na chvíli k začátkům skateboardingu v Lanškrouně. U těch byli osobně přítomni Jirka Chládek a Michal Kupsa. Ti říkají: „ Asi před dvaceti rokama se tady začalo pár kluků dávat dohromady, jezdili jsme na in linech bruslích a na skateboardu a sháněli jsme různě plácek. Byli jsme na městě, tam nám řekli, že potřebujeme nějaký sdružení. Tak jsme udělali spolek extrémních sportů Lanškroun, poslali jsme žádost na TJ v Lanškrouně, ale tam žádná odezva nebyla. Tak jsme si tady u Kollárovky stloukli z materiálů, které kdo posháněl, nějaký překážky. Byl tam takovej nepřejícnej soused, ten nám to vždycky nechal odtáhnout Technickejma službama, ty to rozbily, zrušily. My jsme si potom vždycky stloukli nový.“

Pamatujete se i vy na ten plácek na Kollárovce?
Honza: Na Kollárovku jsem jezdil asi tak pět let, pak už nesplňovala moje požadavky, takže jsem jezdil spíš mimo Lanškroun. Dnes jezdím v Praze, kde bydlím se svou přítelkyní a o víkendech se nacházím v Lanškrouně. Jinak se snažíme vyjíždět někam mimo Lanškroun. Jezdíme do Svitav, do Loučný - tam je novej betonovej skatepark, do Polska.

Od jakého věku se dá skateboarding provozovat? (Honza i Jakub začínali ve dvanácti letech)
Jakub: Odmalička, i třeba od 3 let. Jsou takový případy. Čím dřív tím líp. Protože čím je člověk mladší, tím se míň bojí a víc se toho naučí.

Vím, že jste úspěšní už i v mezinárodním měřítku. Co se vám povedlo?
Honza: Já jsem měl druhý a třetí místa na českým poháru, první teda nikdy. Pak best tricky - to znamená, že po celodenním závodě se jede o nejlepší trick toho dne a tak asi dva best tricky jsem vyhrál na českým poháru. Pak ty lokální závody, tam bylo pár vítězství

Jakub: Když jsem byl mladší, tak na lokálních závodech první místa v kategorii do 15 let. Ale takový největší úspěch je třetí místo ve Francii na ÉS GAME OF SKATE na podzim roku 2009, to byl evropský závod.

Na této úrovni už asi musíte mít sponzory, kteří vás aktivně podporují.
Jakub: Sponzory mám, jsou to firmy FUNSTORM, DEATHWISH, SHAKE JUNT, SOHO WHEELS a BEEBOB.

Honza: U mě to jsou firmy FUNSTORM, SWIS SHOP, SOHO WHEELS, SHAKE JUNT a ES.

Co vám tento sport dává a v čem si myslíte, že jste fakt dobří?
Jakub: Je to dobrej pocit, když na skatu dám ty tricky. Hlavně je to svoboda a pocit seberealizace v tom smyslu, že můžu kombinovat tricky. Je to čistě o mě, jak já si to budu dělat. Myslím si, že jsem dobrej ve výskoku do výšky, to se mě párkrát povedlo. Mám svůj osobní rekord 93 cm. A jinak - tricky právě v disciplíně na zemi, jak jsem v ní byl třetí ve Francii.

Honza: Já v tom streetu. Nejezdím žádný velký věci jako bazén nebo rampu, ale jezdím spíš takový menší překážky. Prostě takovej techničtější skateboarding.

Potkala vás nějaká vážnější zranění?
Jakub: V posledním roce a půl docela dost kotníky, takže to mě na nějakou dobu vyřadilo. Tahle sezóna byla trochu slabší. Ale když to vezmu obecně, tak nijak vážněji jsem se nezranil.

Honza: Já jsem měl právě ze závodů natržený vazy v kotníku, což mě na rok vyřadilo. Ale jinak musím zaklepat na dřevo, že zatím nic vážnýho. Že to vždycky byly jen takový menší výrony, nebo potlučení.

A co rodina? Cítíte od ní podporu?
Jakub: Ze začátku, když jsem byl mladší, to bylo spíš takový - běž se učit. Ale časem, když viděli, že mi to něco dává, že vyhrávám závody, že mám sponzory, tak poznali, že je to dřina, která se dá srovnat třeba i s fotbalem, s hokejem. Rodiče mě podporují.

Honza: Mě taky, za což jim hrozně děkuju. Už vlastně od začátku, když jsem byl malej, mě podporovali.

Skateboarding je propojen s muzikou - hip hopem, rockem, s pank rockovými kapelami. Co posloucháte vy?
Jakub: Poslouchám všechno, nemám vyhraněný styl. Co ale zrovna nemusím je ta dnešní nová elektronická hudba.
Honza: Já to mám to samý.

Až to tady bude otevřené, budete sem jezdit?
Jakub: Já jsem se tady byl včera na chvilku projet a abych pravdu řek, moc mě to tady nebavilo.

Honza: Ono se z toho strašně moc práší. Takže jak máte ten grip - ten šmirgl papír na skatu - tak po jednom ježdění je grip na odpis. Je strašně zaprášenej, že už se na tom pořádně nedá jezdit. Taky pro ložiska ten prach není vůbec dobrej a podepíše se to na jejich životnosti.

Jaký je tedy váš celkový pocit ze skateparku, o který jste se tolik let snažili? Zklamání? Beznaděj?
Jakub: No, zklamání to není, protože jsem věděl, že to takhle dopadne.

Honza: Lítost.

Marie Hrynečková
Foto: autorka, archiv Honzy Duška a Jakuba Šindeláře