Přednášela autorka knihy „Jak žít a nezbláznit se“

Psycholožka PhDr. Lidmila Pekařová dokázala svým osobitým výkladem na téma „Citová výchova od narození až do puberty“ zaujmout tak, že i ke konci tříhodinové přednášky bylo na posluchačích vidět, že je přednáška baví a užívají si ji. Dnes odpoledne přednášela ve školní jídelně ZŠ Dobrovského již potřetí a oproti předchozím letům byl vidět posun v tom, koho svými názory a temperamentem oslovuje.

Zatímco dřív v publiku převažovaly jednoznačně ženy, postupně přibývá mužů a partnerských dvojic.
A protože jsme v období, kdy mnozí z nás už „řeší“ vánoční dárky, citujeme, co o nich autorka knihy „Jak žít a nezbláznit se“ prim. Pekařová dnes řekla:
„Pokud jde o dárky, suneme se strašně z kopce dolů. My si vůbec neumíme dárek dát, my už vůbec nevíme, co dárek je, takže ho pak neumíme ani přijmout. Často je to víc trapas než dar. Svůj postoj k dárkům jsme strašně zmaterializovali. Dárek není v penězích. Dárek je v tom, že někdo dlouho přemýšlí, z čeho bych se mohla radovat. Může to být třeba blbina. Ale já si myslím, že zdravá máma, zvlášť v rodinách, kde peněz nepřebývá, se možná bude radovat z velikého vlašského ořechu, ve kterém bude táákhle dlouhý poskládaný psaníčko, než z nějaké věci, kterou tatínek koupí a narve dětem do ruky, aby to mámě dali pod stromek….
Tak až budete letos lítat po kšeftech a utrácet peníze za voloviny, uvědomte si, že vánoce nejsou proto, aby tam bylo třicet balíků. Dárek se prožije jedině, když si ho rozbalím a užívám. A dárek by se měl rozbalovat jeden. Ať rozbaluje táta, máma, babička, kdokoliv, ale vždycky jen jeden dárek. Samozřejmě, když je tam malé dítě, mělo by rozbalovat jako první. A všichni se koukáme pro koho dárek je a co to je. A počkáme si, až táta vybalí tu flašku červenýho… to je dar…
Dítě, když vybalí dárek, by se z něj mělo radovat. Bez ohledu na to, jak je rodina majetná. V tom je ta kultura postoje k citu. Jinak je to konzumence bez úcty, hrouda krámů, která vůbec nevede k tomu tu touhu, kterou po něčem měli, nasycovat, prožívat a ukazovat všem. A lehnout si s tátou a mámou na zem a zkusit už něco z toho lega sestavit. Ty soutěže kdo bude mít víc, jsou šílený a úplně popírají jakoukoliv lidskost a cit.“

Marie Hrynečková