Devětapadesátiletý hudební skladatel, muzikant, hudební poradce, producent a pořadatel festivalu Jazz a Little Otherwise (v říjnu 2011 proběhl již 11. ročník) Ilja Michalec pochází z muzikantské rodiny. Již v osmi letech vystoupil na městských slavnostech se svou vlastní orchestrální skladbou.
Dosud prošel mnoha kapelami – z nejznámějších jsou Orion, Samuel Crux, One Brain, Next Level atd.. Celkem složil více než 400 skladeb v oblasti jazzu, popu, rocku, scénické a filmové muziky. Spolupracuje také s nadějným zpěvákem Miroslavem Kaplanem a Zuzanou Zedníčkovou. Je také majitelem hudební agentury NEW MUSIC production agency vyhledávající hudební talenty a kapely, které, jak sám říká, nezabředly v české komerční šedi.
Matěj Brýdl
Jak Vás před jedenácti lety vůbec napadlo uspořádat jazzový festival?
V podstatě to byla nutnost, protože kapely podobného ražení jako např. lanškrounská jazzpopová kapela ONE BRAIN, kterou 11. rokem vedu, neměly okolo roku 2000 moc možností koncertovat, protože ochota českého spotřebitele poslouchat něco jiného než jsou zaběhnuté standardní jazzové skladby byla pod bodem mrazu. Na druhé straně zase pro tzv. popaře to bylo moc jazzové, a tak nebyl moc velký zájem o tuto muziku. To byl také jeden z důvodů, proč odešel z tehdejšího Československa na západ dnes ve světě uznávaný hudební skladatel Jan Hammer. Prostě skládat písničky jako např. do filmu Šíleně smutná princezna ho asi moc nebavilo. Dnes bohužel cca 75% muzikantů v Česku (pokud se živí muzikou), až na některé výjimky, dělá obyčejnou komerci, protože se taky u toho moc nenadřou a je to dobře placený. Jenže takovýto názor naštěstí nesdílí mnoho hudebních seskupení, protože oni chtějí hrát kvalitní muziku a to je na tomto festivalu jedinečná příležitost hlavně pro amatérské soubory, kde se mohou představit publiku. Konec konců mě to jako dramaturga také baví a jsem rád, že se najde také mnoho posluchačů, které to zajímá a často se podivují nad tím jak je dnes jazzová muzika propojená s jinými žánry anebo jak se dá hrát jazzová muzika i na netradiční hudební a nehudební nástroje.
Na festivalu ale vystoupili i veřejně známí hudebníci – například Peter Lipa, nebo Mako Mako. Přivedl jste do Lanškrouna také kapelu z Francie, nebo USA. Jak se Vám to podařilo?
Většinou tyto kapely a interpreti mají své manažery, kteří surfují po internetu a hledají pro své ovečky koncerty a náhodou mě oslovili. To je dnes velká výhoda, protože mi to velmi usnadňuje práci.
Dříve se Jazz A Little Otherwise konal ve Společenském domě. Tentokrát byl již potřetí na zámku. Proč ta změna?
Ta změna mě na jednu stranu mrzí, ale bohužel nebyla šance uspořádat festival ve Společenském domě v sobotu, což je pro muzikanty, ale i posluchače dost zásadní věc.
Na druhou stranu tím, že se koná na zámku a pokud pominu neutěšenou akustiku sálu, se akce koná v příjemném prostředí.
Které uskupení, jenž zatím na festivalu vystoupilo, ve Vás zanechalo nesilnější zážitek?
To se nedá tak úplně říci, protože v každém ročníku se našel někdo, kdo přinesl další nový střípek do novátorské mozaiky ať to bylo aranžmá, hudební nápad anebo virtuozita.
Opravdu nechci jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Ale byli tam i takoví, kteří to pílí dotáhli poměrně vysoko.
Jste mimo jiné hudebním skladatelem. Kolik skladeb jste již složil a která je pro Vás ta „nej“?
Od roku 1967 je to už kolem 400 skladeb. Mnoho z nich vyšlo na nosičích. Nejvíce ovšem skládám tento rok, protože kromě jiného vystupuji se Zuzanou Zedníčkovou na TV NOE v pořadu „U Pastýře„, každé první pondělí v měsíci (díky Zbignievu Czendlikovi, za což mu oba moc děkujeme) musíme připravit na každý přenos dvě nové skladby. Tak to máme opravdu se Zuzkou docela záhul.
Protože si stojím za každou skladbou tak žádnou nepreferuji, ale je pravda, že některé komerčnější se častěji objeví v rozhlase. Asi nejvíce se hraje skladba „Prázdná místa“. V podstatě ji mají také už 3 zpěvačky v repertoáru a objevila se také na posledním výročním CD kapely ONE BRAIN s názvem BEST OF.
V Lanškrouně je poměrně malý zájem například o vážnou hudbu. Lidé chodí pouze na populární tváře. Myslíte si, že takový trend je i v jiných městech?
Ano, bohužel je to v celé České republice, možná je to trochu naší spotřební povahou. Je pár výjimek, které se objeví na TV obrazovkách komerčních televizí a právě tam se musí hrát nebo zpívat populární muzika. To je mnohdy cesta jak se více zviditelnit, protože většina diváků TV ani nenapadne se podívat např. na ČT 2, kde se přenášejí koncerty vážné nebo jazzové hudby. Přesto, že jsme malá republika, máme mnoho výborných umělců, ale nemáme šanci je poznat. A to je právě smysl i tohoto jazzového festivalu, kde se snažím představit to, co neuslyšíte v rozhlase ani v TV.
Co pro Vás osobně znamená hudba a kdo je Vaším oblíbeným interpretem?
Já tvrdím, že hudba je to nejlepší koření života. V hudbě se mohou projevit vaše emoce, optimismus, ale i deprese. Je to úžasný vyjadřovací prostředek. Mezi mé skladatelské současné vzory patří již zmiňovaný Jan Hammer, Sting a další. Z historie např. J. S. Bach a W. A. Mozart. Ono by se jich našlo více. V kultuře všeobecně se musí všechno dělat na sto procent, jinak je to poznat.
Děkuji za rozhovor,
Matěj Brýdl