Výstava fotografií a fotoaparátů

Hits: 4463
Jindrich_Cink_a_Jiri_Kohout_na_vystave_fotoaparatuAž do 28. srpna mohou návštěvníci galerie městského muzea zhlédnout výstavu autorských fotografií Vladimíra Skalického a ukázek z rozsáhlé soukromé sbírky fotoaparátů Jindřicha Cinka. Právě o sbírce fotoaparátů, která zahrnuje 450 přístrojů, jsme hovořili s jejím majitelem.

Pane Cinku, kdy jste začal sbírat první fotoaparáty?
Je to něco přes deset let, jak se na našem trhu objevil první digitální fotoaparát. Zkráceně, bylo to tenkrát, když začala digitální éra fotoaparátů.

Co bylo impulsem k takovému rozhodnutí?
Říkal jsem si, že nenávratně zmizí všechny ty krásné klasické, obyčejné aparáty a už nikdy nebudou. Myslím, že se mi podařilo tak nějak tu českou, ruskou a německou produkci, která byla u nás nejrozšířenější, z větší míry dosbírat.

Vy jste se opravdu rozhodl, že by bylo dobré staré fotoaparáty uchovat?
Ano. Chtěl jsem shromáždit to, co končilo. Ale měl v tom vlastně prsty i Jirka Kohout. On mi v tu dobu přinesl asi pět starších foťáků. A já jich předtím už asi osm měl, takže to byl začátek.

Jak jste potom v rozšiřování sbírky pokračoval?
Když se někam jelo, rodina šla na nákupy a já hledal, kde tam je bazar. A tak jsem oběhal bazary v celém okolí - to byly počátky sbírky. Nějaký čas jsem měl taky na prodejně ve Fontáně výkup fotoaparátů. Něco jsem vykupoval do své sbírky a něco se i prodávalo.

Dají se přístroje z vaší sbírky nějak charakterizovat? Například podle období?
První fotoaparáty byly deskové. Ty jsou opravdu velice krásné a obohacují každou sbírku. Zvláště pak jsou-li ze dřeva, mnohdy i mahagonového, a mají-li barevné provedení měchu.
Po deskových se objevily fotoaparáty na svitkový film, některé s měchem, jiné v provedení malé skřínky. V 30. letech 20. století se objevily první přístroje na kinofilm, z nich je asi nejznámější Leica. Sedmdesátá léta přinesla také fotoaparáty na okamžitou fotografii –Polaroid a Kodak. Příchodem doby plastové se kvalita fotografování velmi zlepšila, ovšem na úkor krásy fotoaparátů. Ty opravdu krásné a kvalitní středoformátové fotoaparáty, například Hasselblad, jsou velice drahé.

Z jakého období jsou nejstarší kousky vaší sbírky?
Z počátku 20. století, tak 1900 a něco. Přesně to říct nejde, protože ta produkce se dělala třeba 1900 až 1907.

Jsou všechny aparáty funkční?
Z devadesáti procent jsou.

Nerozlišoval jste je ani podle značky?
V podstatě, když už nebylo co sbírat, hledal jsem, jak bych se specializoval. A začal jsem sbírat aparáty značky Yashica. Ty jsou nádherné, mají krásnou optiku. Mám jich asi 140 a mají svým způsobem i vztah k městu, protože patří pod Kyoceru. (Pozn. red.: v Lanškrouně působí společnost AVX, která rovněž patří do japonské průmyslové skupiny Kyocera)

Fotoaparáty tedy získáváte hlavně z bazarů?
Abych se přiznal, velkou část jsem dostal od přátel, něco z bazarů, nyní však hlavně z internetu. E-bay to je celosvětový portál, kde se dá nakupovat cokoliv, co kdo ve světě prodává. Odtamtud mám hlavně Yashicy.

Máte nějaké rarity?
Spíš bych zmínil takovou zajímavost. Mám asi tři různé fotoaparáty, které si moji známí koupili někde na parkovišti. Potom se přišli pochlubit: „Podívej, co jsem za pět tisíc koupil“. Ono se to tváří jako Nikon, nebo Canon, ale jsou vyrobeny tak, aby napálili lidi, kteří pořádný foťák neviděli. V tom mohutném blesku je kus olova, aby to bylo těžší, vše je z plastu včetně čoček, jeden čas, jedna clona. Je to ten úplně nejjednodušší plastový foťák.

Který z kousků vaší sbírky je vám pocitově nejbližší?
Já jich mám rád víc. Třeba první velký drahý Nikon, který jsem si koupil v Německu v roce devadesát. Ten jsem opravdu používal, měl jsem k němu různé objektivy. Mám rád českou Mikromu. A také Stereomikromu na kotoučky do diaprohlížečky. To byly nádherné české fotoaparáty. Moc se mi líbí dvouoké zrcadlovky - ty, co vypadají jako Flexaret a kouká se do nich shora. Rollei – to je přímo krása nesmírná. A LEICA … to je pojem elegance, od kterých mnoho dalších firem dlouhá léta čerpalo inspiraci.

Čím teď momentálně fotíte?
Digitálem Kodak Z 710. Používá ho celá rodina a jsme s ním spokojeni. Nehledáme nic jiného.

Jak často se sbírce fotoaparátu věnujete?
To je tak. Sbírky, které máte v šuplíku nebo v trezoru, vás netěší. Tohle můžete mít například v chodbě ve vitríně a vidět jakmile přijdete domů. Já mám teď sbírku vystavenou ve čtyřech skříních v podkroví a tam chodím skoro každý den.

Jsou v Lanškrouně i další sběratelé fotoaparátů?
Když jsem začínal, byl jsem sám. Ale nyní již vím o dvou. Jeden z nich, Milan Hrubý, dokonce představoval část své sbírky na výstavě, která končila teď v červnu.

Děkuji vám, pane Cinku, za rozhovor a návštěvníkům výstavy přeji pěkný zážitek.

Marie Hrynečková
Čokoládová fontána
Jak ozvláštnit výstavu historických fotoaparátů od stařičkých deskových po profesionální z nedávných časů? Sběratele pana Jindřicha Cinka napadlo využít souvislosti s jeho obchodem s dárky označeným už od roku 1992, tedy skoro dvacet let, slovem FONTÁNA. A tak se poprvé v Lanškrouně vynořila nevídaná malá, ale zajímavá atrakce: ČOKOLÁDOVÁ FONTÁNA.
Nebylo snad nikoho, kdo by si nezkusil ochutnat rozehřátou čokoládu stékající po kaskádě misek a nabrat si ji na nějakou sušenku nebo kousek ovoce. Pro děti to byla vyslovená výzva.
Kolik čokolády fontánou proteklo? Pan Cink měl připravené čtyři kilogramy belgické čokolády, a zbylo jí jen maličko…
jkt