Setkání v Istanbulu

V neděli 6. března 2011 se za slunného poledne z vídeňského letiště vzneslo letadlo mířící do tureckého Istanbulu. Na jeho palubě mělo tu čest sedět deset studentů dálkového ekonomického studia ze SZeŠ Lanškroun spolu s paní učitelkou Janouškovou.

Pro mnohé z nás to bylo velkým zážitkem, protože jsme letěli poprvé v životě a chystali jsme se již tak na svůj třetí workshop v rámci projektu International Patchwork vzdělávacího programu Grundtvig. Tento zajímavý program nabízí i dospělým studentům velké množství různých mezinárodních aktivit.
Po hladkém přistání nám náladu nezkazilo ani sychravé počasí. Na letišti na nás již čekali naši hostitelé, od nichž se nám dostalo vřelého přijetí. Po uvítacích ceremoniích nás dopravili pohodlným autobusem společně s italskou delegací do hotelu, kde jsme se zanedlouho ocitli v příjemně vytopených hotelových pokojích.
Druhý den po vydatné snídani jsme byli spolu s ostatními partnery projektu z Itálie, Španělska a Portugalska oficiálně přivítáni na radnici v Darici a po prohlídce města jsme zamířili do vzdělávacího střediska našich tureckých hostitelů. Po skvělém obědě jsme se zúčastnili několika workshopů týkajících se nejen tradičního tureckého umění, ale i kulinářských dovedností jako je pečení masa v balených vinných listech a vaření pravé turecké kávy. Zde jsme také poprvé okusili „smrtící“, ale neuvěřitelně dobrý turecký čaj.
V následujících dnech jsme navštívili spoustu nádherných míst v Istanbulu. Toto starobylé město je největším městem v Turecku a také významným obchodním centrem. Zajímavostí je, že se rozkládá na území Evropy i Asie a je tak jediným velkoměstem na světě, které leží na dvou kontinentech. Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje Bosporská úžina. V evropské části se nachází většina význačných památek a také historické centrum města, původem ještě z dob Římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu je 118 metrů, délka pak 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle pověsti přepluli Bospor jako první Argonauti hledající Zlaté rouno.
Během putování po památkách Istanbulu jsme si prohlédli světoznámou stavbu Hagia Sofia neboli Chrám Boží Moudrosti v zátoce Zlatý roh. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů. V současnosti slouží jako muzeum. Určitě však nesmíme opomenout známé turecké stavby jako je například Modrá mešita, Tulipánová mešita a Sulejmanova mešita, která díky své poloze na jednom z istanbulských kopců je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sulejmana Nádherného. Samotná mešita je součástí komplexu staveb, ke kterým patří medresa, karavanseraj, zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto stavby však byly pro sultána příliš malé, a proto se rozhodl vybudovat palác Topkapi, který se stal jeho rezidencí a od ostatních částí města byl oddělen vysokou pevninskou zdí.
Co nás však dost zaskočilo, bylo počasí. Navzdory varovným internetovým předpovědím jsme očekávali teplé jarní počasí. Ale to byl velký omyl. Každé ráno při pohledu z okna hotelového pokoje jsme měli spíše pocit, že je leden a sedíme u nás na Labské boudě a ne v dalekém Turecku. Abychom si na chvíli odpočinuli od kamenných zdí památek, byla pro nás připravena prohlídka místní ZOO a botanické zahrady.  Díky studenému a deštivému počasí jsme zde byli asi jedinými návštěvníky.
Ke konci týdne se počasí konečně umoudřilo, obloha se vyjasnila a my mohly obdivovat krásu Istanbulu za světla i za tmy. Nezapomenutelným zážitkem pro mnohé z nás byla plavba lodí, odkud jsme mohly sledovat západ slunce a neodbytná hejna racků, která za letu dokázala ukořistit vše, co jim někteří cestující házeli. Když se setmělo, naskytl se nám pohled na nádherně ozářené město s odrážejícími se záblesky ve vodě.
Velkou atrakcí byl pro nás místní "Velký bazar", velké tržiště, kde je na několika hektarech naskládáno 4000 obchodů, z toho 2000 se zlatem. Ráj pro ty, kteří jsou posedlí nakupováním. Mnozí z nás si zde koupili něco hezkého více či méně výhodně. Záleželo totiž na tom, jak se kdo naučil smlouvat – někdo se učil rychleji, jiný pomaleji.
Příjemným završením několika večerů byla živá hudba s tancem. Viděli jsme ukázky různých folklórních tureckých tanců včetně břišních, ale i to, s jakou radostí a pohodou tančí běžní turečtí občané. Svěží rytmy nalákaly i nás a tak jsme si tanečních večerů skvěle užili. A ačkoli zpočátku převládal ostych z anglické konverzace u některých členů týmu, díky dobré atmosféře se rozplynul a všichni se dobře bavili.
Již dnes můžeme říci, že na tento týden plný krásných zážitků, neuvěřitelné pohostinnosti, vstřícnosti a obětavosti tureckých organizátorů nikdy nezapomeneme. A jejich krásné dárky nám budou tyto skvělé chvíle připomínat. Velký dík nás všech účastníků zájezdu patří též paní učitelce Janouškové, bez jejíž velké snahy, schopností a odvahy by se tento projekt neuskutečnil.

Za studenty 5. ročníku DS Radka Jánešová a Jana Felcmanová