MEZI OBRAZY III

Uplynul rok, a zase bylo 5. března, a zaplněná čítárna Městské knihovny si užívala už tradiční kulturní událost – vernisáž výstavy obrazů, keramické tvorby, a setkání s výtvarnými i literárními tvůrci a s dalšími zajímavými osobnostmi z řad návštěvníků. Umělci se dobře znají z oblastních a krajských zájmových organizací a vzájemně se rádi setkávají.

Výstavu můžeme navštívit po celý březen.

V úvodním vystoupení ředitelka Městské knihovny Linda Netušilová uvítala přítomné umělce.
Paní Marie – Háta Šmoková přijela z Nekoře; věnuje se keramické a malířské tvorbě. Cítí, že cestou, jak unikat z běžného života, je intenzivní vnímání krásy kolem sebe, obohacující vlastní duši. Podaří-li se „to dát na plátno“, pak vzniká šance takto oslovovat i další lidi kolem. Věří, že její obrazy a keramika mohou mluvit za sebe, bez poučujících výkladů. Začala studiem olejomalby v roce 1985, později navázala keramickou tvorbou. Je členkou Sdružení výtvarníků ČR. Na této výstavě jsme viděli především panoramatické krajinky, často s nějakým dalším motivem, a rozmanité keramické objekty. – Paní Šmoková se věnuje i sportu, bývala po 10 let mistryní republiky ve skocích do vody, v této disciplině dosáhla titulu Mistr sportu. Stále cvičí aerobik. Na vernisáži ji doprovázel její manžel, pan Pavel Šmok, osobnost číslo jedna českého baletu. I jeho budeme moci ještě jednou osobně poznat, a to v pondělí 12. dubna na Večeru s Pavlem Šmokem na zámku.
Iniciátor výstav MEZI OBRAZY, lanškrounský Václav Smejkal, se letos stal počtem vystavených výtvarných děl „dvojkou“. Výtvarné tvorbě se věnuje už přes 30 let, ale velmi dlouho vůbec nevystavoval. Vzdělával se u soukromých učitelů. Dnes je členem výtvarné sekce Svazu spisovatelů Pardubického kraje. Rád používá výtvarné techniky starých mistrů, ale i kombinované techniky. Na cestě do jiných tvůrčích oblastí nyní vytváří Ex libris (grafické listy určené k vlepovaní do knih a označující majitele) a knižní ilustrace. Letos vystavil tři rozměrné abstraktní obrazy, oleje na plátně, a dále ukázky z ilustrací knih, jednu z nich k povídce přítomného spisovatele Františka Uhra.
Večer prolínala podmanivá hudba Jiřiny a Terezy Macháčkových z Litomyšle. Jiřina Macháčková doprovázela na kytaru svou dceru Terezu, hrající na příčnou flétnu. Jsou hudebně založená rodina, matka vyučuje na ZUŠ v Litomyšli, dcera hraje na kytaru už od svých 5 let, a nyní se věnuje příčné flétně. Obě jsou členkami Klubu přátel hudby v Ústí nad Orlicí.
Havlíčkobrodský spisovatel František Uher je v Lanškrouně už poněkolikáté. Je prozaikem, básníkem a tvůrcem aforismů. Publikoval víc jak 50 románů a souborů povídek především z  oblasti detektivních příběhů. Tu si oblíbil asi nejvíc. Je členem řady českých i mezinárodních zájmových organizací, v civilním životě byl pedagogem, věnujícím se především postiženým dětem. Letos jednu svou povídku otiskl v lanškrounské INFOROČENCE a tu ilustroval Václav Smejkal. Dvakrát obdržel cenu Havran za nejlepší detektivní povídku roku. Lanškrounský Pavel Studený nám z tvorby Františka Uhra přečetl úvahu „Jak psát/nepsat povídku“.
Lanškrounský básník a aforista Jiří Faltus velmi často spolupracuje s místní Městskou knihovnou, v tomto týdnu už po druhé. Vydal mnoho knížek poezie pro děti i dospělé. Koncem 60. let mu vyšly první z nich, takže publikuje už víc jak 40 let. Umí tak zaujmout dětské čtenáře, ale i pedagogy, že jeho básně již najdeme ve školních čítankách.
V poslední době Jiří Faltus začal své aforismy ilustrovat a tak se stává i výtvarným umělcem.
Přednes jeho aforismů a také těch od Františka Uhra vyvolávaly bouřlivý smích.
Po přestávce odpovídali umělci na dotazy přítomných.
Václav Smejkal maluje velkoplošný olej na plátně asi měsíc. Marie – Háta Šmoková (mimochodem druhým jménem podepisuje své obrazy) považuje malování za druh relaxace. Vztah Františka Uhra k Lanškrounu vznikl dlouholetým přátelským vztahem k Jiřímu Faltusovi. Znají se 30 ne-li 40 let. Nemá v Lanškrouně, přes shody jmen, žádné příbuzné. Václav Smejkal stále tají význam pověstné zkratky JMB na jeho obrazech. Neprozradil ho ani své manželce (Jiří Faltus si rýpl: „nebo už to zapomněl…“). Kde bere Václav Smejkal inspiraci k abstraktním dílům? Velice diváka dobíjejí. „Jsem rád, že to tak působí“ odvětil JMB.
Z přednesených aforismů:
 „Dnes je kultura všecko – píseň i plíseň“. (Faltus)
„V nouzi poznáš, jak málo máš přátel“ (Uher)
Další myšlenky z diskuse:
„Nápad je vlastně omyl zažitý v běžném myšlení“ (Pavel Šmok)
„Literatura je sednout si a psát, ale u aforismu to nejde, ten vznikne spontánně“ (Faltus)
„Tvořit na objednávku nejde. Je-li chvatný požadavek, sahám do zásob toho, co už mám a beru odtud“ (Faltus).
K loňské výstavě MEZI OBRAZY II vydal pan Václav Smejkal bohatě ilustrovaný katalog. Letos se opět pokusí takový katalog vydat.
Páteční vernisáž potvrdila zkušenosti z té loňské – opět bylo plno a nikomu to nevadilo, opět jsme se setkali s mimořádně zajímavými lidmi a opět se budeme těšit na příští ročník výstavy.

Jiří Kohout