Při pohledu na řemeslníky visící na lanech těsně pod věží se tajil dech

Nejeden Lanškrouňák na křižovatce pod náměstím zvedá oči a sleduje, jak pod rukama řemeslníků z firmy Vabroušek-Pacovský krásní Magdalénský kostel. Na podrobnosti k průběhu oprav jsme se zeptali paní Evy Latifové, mluvčí občanského sdružení Za záchranu kostela svaté Máří Magdalény pro církevní účely.

Mohla byste prosím stručně popsat, co všechno kostel potřebuje opravit?
Kostel je vzhledem ke svým 200 letům v docela dobrém stavu, přesto však potřebuje některé nákladnější opravy. Především potřebuje odvodnit. Stále však hledáme způsob, který by byl co možná nejméně invazivní a přitom účinný. Vnitřek kostela by si zasloužil pečlivou restaurátorskou práci. Stěny byly původně pokryty zlatými ornamenty, které zmizely pod přemalbou z šedesátých let minulého století. Tehdy se kostel dočkal zásluhou P. Kacálka prvních větších oprav. Všechno se dělalo brigádnickou, dobrovolnou prací. Mnoho lanškrounských občanů dodnes vzpomíná, jak ve věku téměř dětském šplhali po střeše a natírali věž. Je to obdivuhodné a svědčí to o lásce lidí ke kostelu sv. Máří Magdalény.

Jako první přišla na řadu věž. Jaké konkrétní práce se tam dělaly?
V současné době jsme se rozhodli k opravě věže a průčelí kostela. Věž se natírala a prováděly se na ní zednické práce. Nejvíce byly poškozeny pískovcové rámy kolem oken. Všechny použité materiály i způsob opravy konzultoval průběžně pan Vabroušek, jehož firma práce prováděla, s památkářem Dr. Madejem. Takže můžeme říci, že kostel je opravován přesně podle přání památkářů. K práci se použilo tzv. Šestákovo lešení, což je zvláštní druh vynalezený P. Šestákem speciálně pro opravy kostelů. Lešení nám zapůjčila rudoltická farnost.

Všimla jsem si, že po dlouhé době zase fungují věžní hodiny. Co jim bylo?
Lidé, kteří sledovali dění na kostele, se mne vždycky ptali: A co hodiny? Opravdu nám všem chyběly. Do jejich opravy se odvážně pustil pan Vabroušek. Je to starobylý stroj se zvláštním způsobem natahování. Chyběla mu pravidelná údržba, ciferníky byly napadené rzí, ručička zlomená. Památkáři si přáli, aby vzácný stroj zůstal zachován. Musel se tedy najít způsob, jak je převést na elektrický pohon, aniž se cokoliv změní. Hodiny byly totiž zkonstruovány tak, že pokud se jednou vynechalo jejich ruční natahování, musel přijít hodinář a znovu je seřídit. A v dnešní uspěchané době se nenabídnul nikdo, kdo by je pravidelně chodil natahovat.
Pan Vabroušek se tedy pustil do složité práce. Pročetl spoustu materiálů a výsledek jsme všichni zaznamenali 7. prosince v 17:15, kdy se hodiny poprvé ozvaly. A od té doby jdou jako hodinky. Jsem ráda, že jsme tolika lidem udělali radost.

Kdo je vlastníkem kostela a jak je to s penězi na jeho opravu?
Vlastníkem kostela je samozřejmě církev, tedy římskokatolická farnost v Lanškrouně. Kostel se však opravuje pouze ze sbírek mezi farníky. Bude to znít pateticky, ale musím říct, že je to dílo velké lásky k tomuto kostelu. Lidé ho milují z nejrůznějších důvodů, ale všichni si přejí, aby jim zůstal, aby do něj mohli chodit. Peníze se dávaly do pokladničky v kostele nebo na naše konto v GE Money bank. Bylo to dojemné a hodně to vypovídá o krásných vlastnostech. Jak lidé, přesně podle slov evangelia, dávali peníze naprosto anonymně, a to i velké částky. My jsme pak mohli poděkovat jen v naší návštěvní knize neznámému dárci.

Jste optimistická v odhadu, zda se dostatek financí sežene?
Ano, jsem velký optimista. Nikdy jsem nevěřila, že lidé jsou takoví, jak nám je předkládají TV Nova a americké filmy. Lidé jsou podle mne ve své podstatě mnohem lepší. Dovedou přesně rozlišovat dobré a zlé, dovedou vnímat posvátnost místa, i když se sami nepovažují za věřící. Takže ano, jsem optimista a věřím, že nám lidé budou i nadále pomáhat a započaté dílo dokončíme.

Jak opravu kostela prožívají farníci? Konají se bohoslužby i nyní v době oprav?
V současné době je kostel až do Velikonoc zavřený, ale to nijak nesouvisí s pracemi. Ty už skončily. Kostel se totiž na přání pana faráře takto zavírá pravidelně.

Vnímáte nějaké reakce ze strany veřejnosti?
Reakce lidí jsou různé, ale naprosto převažují ty kladné. Se slzami v očích mi stará paní vypravuje,  jak se u sv. Máří Magdalény vdávala, jak je ráda, že uvidí kostel zase tak krásný. Lidé asi nejvíc oceňují hodiny. Kritické poznámky se týkají peněz. My jsme se rozhodli investovat do této opravy všechny peníze ze sbírky. Je to přibližně 300 tisíc. 45 tisíc nám dalo město, opravu hodin - 60 tisíc - zaplatí sponzor. Někteří farníci nám vyčítají, že jsme měli peníze nechat na větší opravy. Ale někde se musí začít a v okamžiku, kdy jsme dostali zamítnutí naší žádosti o dotaci, věděli jsme, že není na co čekat. Myslím, že kostel si tu novou tvář zasloužil, a věřím, že znovu shromáždíme peníze na další práce
Na závěr bych chtěla poděkovat všem dělníkům, kteří odvážně na lanech, mezi nebem a zemí, napravovali všechna zranění, která kostelu způsobil čas, ale také lidé. Vím, že ten kostel si je získal, jako si získá každého. Nebyla to práce jako každá jiná.