Prezident Petr Pavel 28. října, při 105. výročí vzniku Československa, vyznamenal celkem 62 osobností. Mezi nimi byl i 95letý Josef Neček. Celoživotní sportovec, který za druhé světové války dokázal uprchnout z nucené stavby zákopů. A taky bratranec otce Jiřího Nečka – lanškrounského občana a zastupitele.
Právě Jiří Neček svého příbuzného na udělení státního vyznamenání navrhl. Na konci května poslal na podatelnu Kanceláře prezidenta republiky návrh, ve kterém vyjmenoval úspěchy, zásluhy a životní příběh Josefa Nečka. Koncem září u Josefa Nečka zazvonila kancléřka prezidenta Jana Vohralíková, která mu sdělila, že byl prezidentem vybrán a bude mu udělena Medaile Za zásluhy v oblasti sportu. Následně mu tato informace byla potvrzena dopisem, ve kterém byla pozvánka na 28. října pro vyznamenaného a další dvě osoby jako doprovod. Pana Josefa Nečka na Hrad doprovodil i Jiří Neček, který okamžiky před udělováním vyznamenání popisuje takto: „Vyznamenané osobnosti přivítal prezidentský pár a osobně každému pan prezident pogratuloval. Před 17. hodinou měl doprovod možnost během 30minutové prohlídky navštívit po dvacetičlenných skupinkách reprezentantivní prostory. Asi kolem 18:15 nás doprovodili do Vladislavského sálu, kde skončila zkouška slavnostního ceremoniálu a my jsme se jako první mohli usadit na označená místa. Sál byl rozdělen na čtyři bloky, doprovod byl z pohledu od pódia v zadní pravé straně.“ Pozitivně vnímal i přístup pracovníků Hradu k vyznamenaným a dalším hostům: „Několik vyznamenaných osobností mělo přiděleno příslušníka Hradní stráže. Byli strašně ochotní, vyznamenaný prastrýc si jeho pomoc velmi chválil. I po skončení ceremoniálu pomáhal, zastavil se u nás i několikrát na recepci. Domů jsme odjížděli po půlnoci, byl to silný jedinečný zážitek.“
Josef Neček se narodil v roce 1927. Doteď si živě pamatuje, jak byl jako jedenáctileté dítě svědkem příjezdu německých vojáků do středních Čech, kde s rodinou žil. „Přijela horda Němců na motorkách a sajdky k tomu. Padal sníh s deštěm. Přijeli a čekali na další rozkazy. V Poříčanech hned navštívili cukrárnu a vyjedli všechno. Bylo to hrozný,“ popisoval pro Paměť národa. Po ukončení školní docházky byl v březnu 1945 nuceně nasazen na Svatém Kopečku u Olomouce. Pod velením příslušníků SA budoval zákopy. Jak se blížila Rudá armáda, tak se rozhodl Josef Neček s dalšími čtrnácti muži zmizet. Podařilo se jim dostat na olomoucké nádraží, odkud ale na západ jezdily pouze vojenské vlaky. Mezi Němci ale nevzbudili podezření a dostali se do Pardubic. Odtud už na Prahu nejelo nic, koleje byly zničené po bombardování. Spolu s dalšími dvěma mladíky Josef Neček absolvoval čtyřicetikilometrovou pěší cestu domů. Až do osvobození se skrýval v lese a ve spolupráci se svým bratrem předával odbojářům informace o odbojové činnosti svého otce.
Když se po válce účastnil armádního atletického mistrovství, všiml si ho Emil Zátopek, který ho bez váhání přijal do Armádního tělovýchovného klubu. „Vedl nás Emil, to byl výbornej chlap,“ vzpomíná Josef Neček. Dařilo se mu především ve sprintech. Věnoval se ale i skoku dalekému, běhu přes překážky a byl dokonce i fotbalovým brankářem. Vášeň ke sportu ho neopustila ani v pozdějším věku. V roce 1987 získal ve svých šedesáti letech na světových hrách veteránů v Austrálii zlato ve skoku do dálky. Je držitelem mnoha rekordů v různých disciplínách a věkových kategoriích. Jeho umění ocenil při osobním setkání na Zlaté tretře v Ostravě Usain Bolt, který Josefu Nečkovi věnoval své tretry a pozval ho k sobě domů na Jamajku. Na návštěvu ke světovému rekordmanovi za oceán Josef Neček, pozdější držitel Medaile Za zásluhy v oblasti sportu, ve svých 88 letech opravdu odletěl.
Příběh Josefa Nečka před časem publikovala Paměť národa - https://www.pametnaroda.cz/cs/necek-josef-20230612-0
Text: Matěj Brýdl
Foto: Jiří Neček
