Na podvečerní přátelské posezení a povídání nad právě probíhající výstavou lanškrounského malíře Ladislava Netka pozvala 24. března jeho sestra Jarmila do městské knihovny kamarády z undergroundu, spolužáky a další, kteří chtěli na (v totalitě zakázaného) malíře zavzpomínat.
Kromě již dříve zveřejněných skutečností ze života Ladislava Netka (viz. níže) se kamarádi rozpovídali o zážitcích z konce 60. a 70 let minulého století. Tehdy byl Netek v častém kontaktu se členy orlickoústecké undergroundové skupiny P.A.J.Z.L. (Praví A Jediní Zástupci Lidu), kteří samozřejmě na této sešlosti nemohli chybět. P.A.J.Z.L. tehdy sdružoval umělce, jejichž výstavní síní se stalo v letech 1968-69 podloubí na náměstí v Ústí nad Orlicí. Tam pořádali své happeningy. Tlak totalitního režimu však později těmto aktivitám udělal přítrž.
Výtvarné salóny P.A.J.Z.L.u se pořádaly také v domku rodičů (když nebyli doma) nynějšího historika a kurátora Orlické galerie PhDr. Karla Jaroše: „K té partě P.A.J.Z.L. jsem se dostal přes mého bratra. Pamatuji, že u nás bylo vystaveno tak dvacet, třicet velkých Láďových pláten. To, co je tady dnes, jsou jen stopy. Ty obrazy někde musí být. Byl to vynikající kreslíř, přilnul k psychoedelickému umění, ale velmi dobře se orientoval také v hudbě,“ řekl.
K tématu hudby měl co dodat i tehdejší známý diskžokej a dnes zastupitel Pardubického kraje Bohumil Bernášek, kterému malíř v 70. letech vytvořil plakát na diskotéky v sále Na Střelnici: „Láďa měl velké hudební znalosti. Díky sestře měl přísun desek ze zahraničí a pouštěl nám rockovou muziku. Na plotě pod Netušilovýma bylo jeho obrovské, asi dvoumetrové plátno, které zvalo na diskotéky. Lidi šli ve dvě hodiny z práce a už zdálky je barevný plakát zaujal.“
Příznivci P.A.J.Z.L.u se také scházeli u Netkových na půdě, kde měl Ladislav svůj ateliér. K tomu s úsměvem podotkla Jarmila Netková, že tam bývalo velmi hlučno a rušno. Další místo, kde se underground setkával, vzpomenul Karel Knejfl: „Na Střelnici jsme měli klub, pan Čajnák nám tam pronajal jednu místnost, salonek. Láďa řekl, že strop musí být černý a přímo na stěnách byly jeho malby... valil se odtamtud kouř a hřímala muzika. Klub fungoval v roce 1968, v roce 69 nám ho zavřeli.“
K životnímu příběhu Ladislava Netka má co říci i publicista, historický badatel a disident František Stárek přezdívaný Čuňas. Ten se dílu Ladislava Netka věnuje už několik let a v té souvislosti několikrát pobýval v Lanškrouně. Byl tu také v roce 1986, kdy navštívil Netkův ateliér a tam od něj krom jiného dostal jeden z jeho obrazů. „Socialismus zničil hodně lidí a Láďa k nim patřil. Celá umělecká činnost Ládi Netka je spjata s undergroundem,“ konstatoval.
Účastníci setkání se shodli, že obrazy nalezené v Netkově ateliéru jsou jen střípkem z jeho umělecké tvorby. Jarmila Netková uvádí, že mnoho obrazů bývalo k vidění v hospodách, například i v Lanškrouně na Majlantě: „Láďa své kresby, malby a koláže nikde nevystavoval. Buď je daroval svým přátelům a známým, nebo jimi, když neměl peníze, platíval po hospodách. Případně je prodával."
Lanškrounská městská knihovna uspořádala už dvě výstavy díla Ladislava Netka. Ta první v roce 2017 představovala malby z konce 60. a začátku 70. let. Na současné výstavě je prezentován výběr kreseb. Přátelé Ladislava Netka zvažují vydání jeho monografie.
Marie Hrynečková
Úvodní foto:
Zleva sestra Ladislava Netka PhDr. Jarmila Netková, publicista, historický badatel a disident Bc. František Čuňas Stárek, člen ústeckého alternativního uskupení P.A.J.Z.L. Eda Kaplan, historik, kurátor Orlické galerie PhDr. Karel Jaroš, zastupitel Pardubického kraje Ing. Bohumil Bernášek.
Ladislav Netek
se narodil 29. března 1951 v Šumperku do rodiny technického úředníka a učitelky. Rodina bydlela v Lanškrouně, kde také v roce 1957 začal chodit do základní školy. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1966 do učení v SOU n. p. TESLA Lanškroun. Po ukončení učiliště v roce 1969 pracoval v n. p. TESLA Lanškroun jako nástrojař až do sňatku v roce 1972. Odstěhoval se na Kolínsko a v témže roce se mu narodil syn Michael. Našel zde i zaměstnání v továrně TONA Pečky. V roce 1976 se manželství rozpadlo a Ladislav byl přinucen opustit rodinu a vrátit se do Lanškrouna k rodičům. Rozvod nesl těžce a to se projevilo na jeho zdravotním stavu. Prohloubily se deprese a nakonec i schizofrenie. Následovaly časté pobyty v nemocnicích a v psychiatrických léčebnách (Choceň, Sadská, Havlíčkův Brod, Želiv) a také střídání zaměstnání v lanškrounských podnicích (TESLA, cihelna, pivovar, PACO, jatka aj.). Určitou dobu pracoval s Láďou Plívou jako aranžér pro družstvo JEDNOTA. V roce 1984 mu byl přiznán invalidní důchod.
Na jednom z léčení se seznámil s doživotní družkou Jiřinou, se kterou trávil dobré i zlé střídavě v Lanškrouně, psychiatrických léčebnách (Havlíčkův Brod, Želiv). Trvale bydleli v Chrudimi a konec života oba dožili v domově pro seniory v Pardubicích.
Ladislav Netek od dětství miloval tužky, pastelky. Rodiče ho podporovali ve výtvarných projevech, navštěvoval Lidovou školu umění - hru na vioncello a kreslení, dále různé výtvarné kroužky, kurzy jak pro děti tak pak pro mládež a dospělé. Stýkal se s místními amatérskými malíři, později i s mladými lidmi z undergroundu z Ústeckoorlicka, Kolínska i Prahy. Své kresby, malby a koláže veřejně nevystavoval, vyjma salonů v Ústí nad Orlicí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Přátelům a známým obrazy buď daroval nebo prodával.
Přelom šedesátých a sedmdesátých let byl pro Ladislava Netka významný z hlediska osobního života i v tvůrčí práci. Seznámil se s lidmi z Ústí nad Orlicí a okolí, kteří patřili převážně do skupiny P.A.J.Z.L. (Praví A Jediní Zástupci Lidu). Přátelství se dvěma z nich přetrvala až do smrti. Byl to Láďa Plíva (1952 - 2011), s kterým se stýkal i po Ladislavově odstěhování na Kolínsko a písemně si vyměňovali názory i po Plívově nucené emigraci do USA. Rovněž s Pavlem Imrichem (1953-2017) ho pojilo doživotní kamarádství spjaté zejména s výtvarným uměním. Jeho radám a názorům rád naslouchal, jezdil za ním do Imrichových nových působišť - Rychnova nad Kněžnou, zámku Doudleby nad Orlicí a České Třebové. Členové skupiny P.A.J.Z.L. se také scházívali v Lanškrouně v Netkově půdním ateliéru v domě rodičů, kde je dodnes dochována část původní malované výzdoby.
Ladislav Netek zemřel po srdečním kolapsu v pardubické nemocnici dne 28. ledna 2011.
Zdroj: Osobnosti regionu
https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/3159
