Když jsem se začátkem léta dozvěděl, že se na lanškrounském náměstí má objevit do kamene vytesaná časová osa, měl jsem radost. Žiji v Dolní Čermné, ale Lanškroun, ke kterému mě pojí různé vazby, mám velmi rád. Je to pěkné město. Velkorysé středověké založení je dodnes výhodou, a i většina novodobých urbanistických počinů podle mě činí město „uživatelsky příjemným“. Navíc jsem měl pocit, že Lanškrounští umí dobře pečovat o odkaz minulosti – památky jsou udržované, v místním muzeu vychází kvalitní vlastivědný sborník Lanškrounsko. A ta osa je prostě pěkný záměr schopný oslovit široké spektrum lidí.
Když jsem si osu poprvé prohlédl, byl jsem zaskočený a zklamaný. Tyto pocity mě potom přivedly až k napsání tohoto textu. Vybrat historické okamžiky z dějin města hodné vytesání do kamene je bezpochyby velmi náročný úkol. Zaměřit se spíše na osobnosti? Architektonický vývoj? Mocipány? Nebo něco úplně jiného? O řadě událostí by se dalo dlouze diskutovat, aniž by nastala všeobecná shoda, zda právě tato událost byla, či nebyla v městských dějinách zásadní, a má tedy být vytesána. Výběr je prací náročnou a asi i nevděčnou, jako celek ho rozhodně nechci kritizovat.
To co mě zaskočilo, je úplná absence zmínky o změnách po druhé světové válce. V Lanškrouně, stejně jako v celých Sudetech, tehdy došlo k razantní výměně obyvatelstva. Většina lanškrounských Němců musela město opustit a byla nahrazena nově příchozími Čechy. Kdybychom hypoteticky pořídili jednu skupinovou fotografii všech obyvatel Lanškrouna například v roce 1937 a druhou třeba v roce 1947, kolik osob bychom našli na obou fotografiích? Obyvatelstvo Lanškrouna se z převážné části obměnilo. Taková výměna není zásadním okamžikem v dějinách města hodným vytesáním do kamene?
Co je to vůbec město? Jsou důležitější domy, ulice, sochy, odpadkové koše a lavičky nebo jsou důležitější lidé (ať už jako společenství nebo jednotlivé svérázné figurky), kteří ve městě žijí? Jedno bez druhého nedává smysl. A o tom, že různí lidé na stejném místě mohou žít zcela jinak, nás mohou přesvědčit například oblíbené srovnávací fotografie konkrétních míst v Sudetech. Nebo třeba výměna nájemníků v sousedním bytě v paneláku. Z Lanškrouna po válce odešly rodiny, jež se často v předchozích generacích nesmazatelně zapsaly do rozvoje města, ke kterému měly silný vztah. Místo nich přišli lidé, kteří svůj vztah k místu měli většinou teprve získávat. Lanškroun po vysídlení Němců byl prostě jiným městem. Nezměnily se jen konkrétní tváře a dorozumívací jazyk většiny obyvatel, proměnila se také majetková držba, veřejné instituce, spolky nebo třeba kulturní akce pořádané ve městě.
Opomenutí takto komplexní změny v dějinách města mi připadá absurdní, zvlášť když z dvacátého století bylo vybráno vybudování Tereziiných lázní na Dlouhém rybníku (při veškerém respektu k tomuto počinu). Proč se poválečné změny na ose neobjevily? Dle tiskové zprávy MÚ byly návrhy textů zpracovány ve spolupráci s Městským muzeem. Nepodezírám lidi z radnice, natož muzea z neznalosti historie města, jediným vysvětlením, které mě napadá, je strach.
Osa má dle vyjádření MÚ zachycovat „milníky zahrnující nejvýznamnější události historie Lanškrouna“. Ne to, na co je Lanškroun pyšný a co se povedlo. Taková „osa úspěchů“ by určitě také mohla vzniknout, obsahově by to ale byla jiná osa. Vysídlení Němců z Lanškrouna je významný historický fakt, stejně jako tzv. partyzánský soud a násilnosti s ním spojené. Domnívám se, že bát se zmínit na veřejnosti tato témata ve snaze nevyvolat emoce či diskusi je úplně zbytečné. Absurdní je to i z toho důvodu, že k poválečným událostem v Lanškrouně již byla publikována řada odborných i popularizačních textů. Některé z nich vyšly i ve zmíněném vlastivědném sborníku Lanškrounsko vydávaném Městským muzeem Lanškroun. Navíc nápis na ose by vůbec nemusel být nějak kontroverzní. Stačila by suchá nehodnotící fakta (historie přece právě taková umí být – své o tom ví každý, kdo neměl štěstí na učitele dějepisu). Například: 1945 – 1946 vysídlení německého obyvatelstva a příchod nových českých osídlenců.
Téma sudetských Němců bude asi do jisté míry vždy citlivé. Osobně mi už na tématu nepřipadají nejzajímavější vlastní poválečné události, ale to, jak se o nich později mluvilo (či nemluvilo) a jak byly a jsou interpretovány. Podoba lanškrounské časové osy, která mlčí, mi připadá jako další kapitola tohoto příběhu. Myslím si, že v roce 2017 není jakýkoliv důvod o tématu nemluvit zcela otevřeně. Dokud nám to nepůjde, bude se nám téma neustále vracet jako bumerang. Lanškroun není jediným místem, jehož obyvatelé, radní či historici se musí vyrovnávat s událostmi nedávné minulosti. Zajímavé srovnání jsem nedávno objevil v Kladsku: Na tamní radnici sice stále visí pamětní tabule s polským nápisem: „Historickou spravedlností Polsko získalo Kladsko“, která vznikla v dobách, kdy se polští historici snažili dokázat, že Kladsko bylo ve středověku Polské (což nebylo), ale na jedné nevyužité nevzhledné zdi ve městě vznikla nedávno zajímavá časová osa historie města. Jsou to bannery s texty a fotografiemi k jednotlivým historickým obdobím, včetně poválečných událostí, kdy Poláci získali toto území dříve patřící Německu, vysídlili veškeré obyvatelstvo a na jeho místo nově přišli polští osadníci. Kladská osa není tak pěkná jako ta lanškrounská, ani tak nápaditá, ale její tvůrci měli odvahu.
Radomil Jindra
Časová osa: https://www.lanskrounsko.cz/cz/7140-casova-osa-ma-konecnou-podobu
O vyjádření k článku jsme požádali ředitelku muzea PaedDr. Marii Borkovcovou
Časová osa města Lanškrouna končí rokem 1945 z důvodů technických, protože zadání bylo omezeno na určité množství bodů.
Dějiny po roce 1945 město zatím prožívá a jejich „živé“ události nestihly zkamenět, proto tam nejsou žádné další mezníky z let 1945-1989.
Rok 1989 by mohl být pevným bodem, ze kterého se můžeme odrazit někam dál.
Časovou osu a podrobnější informace najde zájemce o historii jednak ve starší Vlastivědě Lanškrounska (BORKOVCOVÁ, Marie a kolektiv. Krajem Koruny země: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun. 2002) a v úplně nové knize o Lanškrouně (BORKOVCOVÁ, Marie a kolektiv. Lanškroun - město polyhistora Jana Marka Marciho z Kronlandu (1595-1667). Lanškroun: Městské muzeum Lanškroun, 2017).
Marie Borkovcová
Poznámka redakce:
Nově vydaná kniha "Lanškroun - město polyhistora Jana Marka Marciho z Kronlandu" je v prodeji v Městském muzeu Lanškroun za 250 Kč. I ona obsahuje významná data vážící se k našemu městu, těch je v knize uvedeno kolem sedmdesáti. Vysídlení obyvatel německé národnosti v roce 1946 v tomto výčtu nechybí - viz. fotogalerie.
Články k tématu konce 2. světové války v Lanškrouně:
https://www.lanskrounsko.cz/cz/5964-co-se-delo-v-lanskroune-behem-valky-a-tesne-po-ni
https://www.lanskrounsko.cz/cz/4995-vyroci-na-ktere-lanskroun-pysny-byt-nemuze#comment-10121
https://www.lanskrounsko.cz/cz/282-povaleny-masakr-na-lankrounskem-namsti
https://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/7164-mlceti-zlato#sigProId61c2745ef5