Peter Imwensi přijel do Čech z Floridy. Jako rodilý mluvčí angličtiny se v uplynulých dvou týdnech setkal se žáky Základní školy na ul. Dobrovského a komunikací s nimi strávil více než deset hodin.
Jak k návštěvě došlo, jejím průběhu i o motivaci dětí k výuce angličtiny, jsme si povídali se zástupkyní ředitele Mgr. Danou Krátkou, dále jedním z rodičů zdejších školáků Ing. Vladimírem Křivkou a samozřejmě také s MUDr. Peterem Imwensim.
Jak došlo k tomu, že se Peter ocitl v Základní škole na ul. Dobrovského?
Vladimír Křivka: Škola má velké úspěchy a konkrétní výsledky na poli technického vzdělávání. A protože někteří její žáci vyhráli v technických soutěžích cestu do zahraničí, ať už do Francie nebo do Spojených států, napadlo mne, že bych mohl pomoci zprostředkovat několik setkání přímo s rodilým mluvčím. Ten výuku angličtiny jednak dětem obohatí, jednak může inspirovat učitele a může také pomoci vítězi technické soutěže v přípravě na cestu do Spojených států.
Takže to vzniklo spontánně, oficiální nabídkou paní Mgr. Krátké, která považuje výuku jazyků za velmi důležitou, stejně jako její kolegyně angličtinářky. Škola má evidentně ve výuce angličtiny dlouhodobě velmi dobré výsledky a toto bylo myšleno jako zpestření a podpora výuky angličtiny na škole Dobrovského.
Petere, vy jste se žáky strávil dvě středy, celkem to bylo 14 vyučovacích hodin. Jak jste ta setkání se žáky vnímal?
Peter: Žáci byli výborní. Byl jsem velmi rád, že mě, myslím si, přijali pozitivně. Jsem přesvědčen, že je dobré poznat různé typy lidí, komunikovat s nimi. Ptali se mě, jak se žije v Americe a protože já jsem pobýval určitou dobu také v Anglii a Irsku, chtěli znát mé zkušenosti z těchto zemí.
Zajímaly je vaše zkušenosti z výuky angličtiny anebo obecně?
Peter: Obojí. Z výuky angličtiny i zkušenosti ze života, protože jsem v těchto zemích pracoval jako lékař.
S jak starými dětmi se Peter setkával?
Dana Krátká: Byli to žáci od třetí do deváté třídy a všichni už měli nějaké základy angličtiny.
Jak jste hodnotil znalost angličtiny a projev dětí?
Peter: Byl jsem velmi překvapen zejména angličtinou starších dětí, která byla velmi dobrá. Také mladší děti dělají velké pokroky. Vyučuji angličtinu rovněž v Olomouci a úroveň anglického jazyka u stejně starých dětí je tam mnohem nižší. Je vidět, že škola se výuce jazyků hodně věnuje. Myslím si, že úroveň učitelů angličtiny na zdejší škole je velmi dobrá.
Mohl byste popsat, jak probíhala vaše setkání s dětmi?
Peter: Můj systém výuky byl zaměřený prakticky, zejména na mluvení, konverzaci. Domnívám se, že je důležité znát strukturu jazyka a gramatiku, ale ještě důležitější je umět cizí jazyk prakticky použít. Gramatiku se děti mohou učit doma, ale kontakt mezi žákem a učitelem je během výuky omezený jen na několik hodin, případně hodinu denně. Proto si myslím, že je lepší klást důraz na komunikaci, rozhovory, než na pilování gramatiky.
Řekl bych, že můj styl učení slaví takové úspěchy, protože pokud děti motivuje, aby mluvily, nebály se a nestyděly se mluvit, tak gramatika časem přijde. A je to lepší, než umět gramatiku a bát se promluvit. Protože rodilí mluvčí hovoří velmi rychle a pokud k tomu člověk přistupuje mechanicky a snaží se to v hlavě při rozhovoru překládat, tak to nestihne.
Mluvíte se žáky pomaleji, než obvykle?
Peter: Ano. Při svém pobytu v České republice jsem zpomalil a svoji mluvu přizpůsobil rychlosti jejich vnímání.
Musel jste při rozhovorech se žáky na této škole používat češtinu?
Peter: Devadesát devět procent se odehrávalo v angličtině. Pokud se vyskytlo nějaké speciální nebo neznámé slovíčko jako třeba „řízek“, pak jsem použil k překladu slovník.
Hovořil jste také s Kristýnou Bednářovou, která má jako vítězka technické soutěže letět už v květnu do Pittsburghu v USA?
Peter: Ano, setkal jsem se s ní. Bavili jsme se o její cestě, byla nadšená, velmi se těší a je to pro ni perfektní příležitost podívat se do Spojených států.
Myslíte si, že je dobře připravena domluvit se v Americe?
Peter: Rozuměla mi velmi dobře, úrovní její angličtiny v sedmé třídě jsem byl velice potěšený. Vedli jsme spolu rozhovor, kterým jsem ji chtěl povzbudit, aby se v Americe nebála s lidmi komunikovat.
Jak dlouho už žijete v Čechách?
Peter: Žiji tady už deset let. Vystudoval jsem v Olomouci medicínu a nyní si dělám doktorát. Češtinu bych si rád zlepšil, ale narážím na to, že většina lidí při setkáních se mnou chce využít té vzácné příležitosti mluvit s rodilým mluvčím a procvičit si svoji angličtinu, takže na mě mluví anglicky.
Dnešek byl vašim posledním dnem na této škole?
Peter: Doufám, že ne. Bude to záležet na paní zástupkyni a také na tom, jaké bude mít škola další představy.
Jaké jsou vaše pocity z Peterova působení ve škole?
Dana Krátká: Když tady byl Peter před týdnem, tak se nám děti rozdělily do dvou skupin. První skupina byla nadšená, že s ním měla výuku, že byl ve třídě, mluvil na ně. A druhá skupina, která jim neskutečně záviděla. A všichni ho chtěli mít. Takže my jsme museli okamžitě domluvit další termín hned na následující týden, aby děti byly spokojené všechny.
Jinak… ta dnešní poslední hodina svědčila o všem. Žáci v podstatě vůbec nechtěli ze třídy odejít. Chtěli mít ještě dál angličtinu, s Peterem se fotografovali, žádali ho o podpis a pořizovali si selfie. Já jsem se s něčím takovým ještě nesetkala. S takovým přijetím a takovým nadšením z angličtiny.
S poděkováním všem zúčastněným za rozhovor
Marie Hrynečková
Foto: Miroslav Hvozdenský
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4873-zakyne-z-dobraku-jedou-do-ameriky-a-do-francie
Foto:
1 – Peter při výuce
2 - žáci vyšších ročníků po skončení výuky
3 – Peter přeje úspěch Kristýně Bednářové při její cestě do Pittsburghu
4 – loučení se zástupkyní ředitele školy Mgr. Danou Krátkou
https://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4908-je-to-obrovska-vydrz-a-energie#sigProIdfb14678038