Rozhovor: Každý se sem může dostat

Anna Purkertová a Petra Tončíková pracují ve službě, která pomáhá lidem bez domova na Lanškrounsku. Nízkoprahové denní centrum v Havlíčkově ulici v Lanškrouně (NDC) navštíví denně až 6 klientů.

Za rok 2021 služba zaznamenala 657 návštěv. Přinášíme vám rozhovor s pracovnicemi centra, které pomáhají lépe žít lidem na okraji společnosti.

Jak dlouho pracujete v NDC a jak se vám zde líbí?
Anička: Nastoupila jsem v roce 2017 jako brigádnice, od května 2021 pracuji na téměř celý úvazek. Práce s lidmi se mi velice líbí. Jsem původně zdravotní sestra, dlouhé roky jsem pracovala v domově důchodců a i jako sociální pracovnice na obecním úřadě. Práce s lidmi na okraji společnosti mě naplňuje – vidím, že potřebují pomoci a jsou za tu pomoc vděční. Je pro ně velice důležité mít se na koho obrátit, mít se kam uchýlit, zachovat si důstojnost.
Petra: V Nízkoprahovém denním centru pracuji od května 2021 jako brigádnice. Objevila jsem inzerát na výpomoc v NDC. Studovala jsem sociální pedagogiku a poradenství - problematika bezdomovectví mě vždy zajímala. Jsem ráda, že tu mohu pracovat.

Pracujete s lidmi bez domova, vidíte chudobu. Co to s vámi udělalo?
Anička: Myslím si, že to ovlivní každého. Vidíme nejenom chudobu, ale i způsoby, jak a proč se lidé do té chudoby dostali. Uvědomujeme si, že může být velice snadné takto dopadnout. Snažím si zážitky z práce nenosit do svého soukromí. Někdy se v té práci hodně rozdávám, ale na druhou stranu je možné také od klientů něco načerpat. Rádi sem chodí, vztah mezi námi a klienty je založený na vzájemné důvěře, a to přináší radost a sílu.
Petra: Spousta lidí má vůči této cílové skupině předsudky. Někteří lidé okolo nás se stydí za to, že s nimi pracujeme. Mezi mými vrstevníky převládají názory typu…když takhle chtějí žít, tak ať tak žijí, já bych jim nepomáhal…Já si myslím, že právě opak je pravdou, potřebují podpořit nějakým systémem. Někdy jim stačí si jen popovídat, i to pro ně hodně znamená. Ale to už mnoho lidí nevidí.

Jak vypadá běžný den v NDC?
Anna i Petra: V zimní období ráno po příchodu zatopíme ve sprše i v odpočinkové místnosti. Když přijde klient, zeptáme se, co pro něho můžeme ten den udělat. Většina klientů využívá sprchu, možnost se oholit, nabít si mobil, můžeme jim uvařit teplý nápoj, ohřát donesené jídlo. Po každém pak vydezinfikujeme prostory a kompletně uklidíme, aby bylo NDC připraveno pro dalšího klienta. Snažíme se, aby pro ně bylo prostředí centra pěkné, aby se tu cítili bezpečně. Zařídili jsme také knihovničku, kterou hojně využívají.
Dále klientům nabízíme dlouhodobější spolupráci: Konzultujeme s nimi jejich problémy, co by se dalo zlepšit nebo co by jim pomohlo vymanit se z života na ulici. Můžeme jim zprostředkovat kontakt na občanskou poradnu. Když se aktivně ucházejí o zaměstnání, pomáháme jim sepsat životopis, případně založit e-mailovou schránku, zprostředkovat kontakt s potencionálním zaměstnavatelem.

Někdy se setkáváte s klienty na hranici života a smrti. Jak to na vás působí?
Anička: Spousty klientů nám říká, že si už přeje zemřít. Často takto uvažují lidé, kteří jsou v neřešitelné situaci a kteří se potýkají s alkoholem. Pro mnohé lidi na ulici je smrt vysvobozením.
Petra: Pro mě byla zkušenost prvního úmrtí našeho klienta šokem. Zasáhlo mě to více, než jsem čekala. Musela jsem přijmout, že tato věc je součástí NDC.

Můžete nám sdělit, jaké úspěchy jste ve službě zaznamenaly?
Anička: Ve většině případů je úspěchem to, že naši klienti nechodí zanedbaní, záleží jim na tom, jak vypadají, dbají o sebe. Kdyby neměli toto zázemí, neměli by se kde vykoupat, oholit, bylo by to pro společnost více zatěžující. Oblastní charita ÚO nabízí i Sociální šatník, kde si mohou klienti za malý poplatek pořídit čisté oblečení. Z poplatků potom můžeme dokoupit potřebné věci, které nezískáme ze sbírek př. spodní prádlo.

A jak hodnotí službu klienti? Vedoucí NDC Martina Šedová jim položila v dotaznících spokojenosti otázku: V čem Vám pomohla naše služba? Některé odpovědi nabízíme:

„Žít jako člověk.“
„Jste moje druhá rodina.“
„Jsem překvapen tím, jak se o mě zajímáte. Nečekal jsem to.“
„Bez vaší pomoci už bych byl mrtev.“
„Jsem spokojen s přístupem pracovníků. Mají kladný přístup, chovají se k nám důstojně, a ne jako k nějakému odpadu. Každý se sem může dostat.“
„Když mi bylo nejhůř, služba mi ve všem pomohla.“
„Jsem rád, že vám nevadím.“
„Děkuji vám za to, že posloucháte povídání o mém životě.“
„Díky NDC jsem přečkal nejhorší chvíle na ulici.“

Bc. Petra Hubálková

Foto: Stojící zleva: Martina Šedová, Petra Tončíková, dole Anna Purkertová.