Městské muzeum Lanškroun připravilo na neděli 14. listopadu komentované prohlídky na dvě zajímavá, i když velmi rozdílná, témata.
Tím prvním byl nově zrestaurovaný nábytek světoznámé firmy Gebrüder Thonet, která se specializovala na ohýbaný nábytek z bukového dřeva.
Za vznikem firmy stojí geniální vynálezce, truhlář a návrhář nábytku Michael Thonet (1796 -1871). Ten roku 1849 založil ve Vídni firmu Thonet Söhne, později přejmenovanou na Gebrüder Thonet. V roce 1867 v Paříži firmě připadla zlatá medaile za nejslavnější židli všech dob, židli s kulatým sedákem, v katalozích vedenou jako židle č. 14. Touto židlí se vybavovaly převážně restaurace a kavárny. Jako zajímavost zmínila ředitelka muzea Dita Hálová, že firma své židle vybavovala návodem, které šrouby je dobré čas od času dotáhnout. A právě u čtrnáctky se jednalo o dva šrouby spojující záda se sedákem.
Jak uvedla Dita Hálová, ve sbírkách muzea se nacházejí tři kusy židlí firmy Thonet vyrobené koncem 19. století. Ty nechalo muzeum v letošním roce zrestaurovat, takže vypadají jako nové. Jedná se o židle do salónů a spíš reprezentativních místností, kde na ně sedalo minimum lidí. Údajně nebyly příliš pohodlné, což však nemohli účastníci prohlídky ověřit, protože muzejní exponáty není možné používat.
Technologický postup při výrobě ohýbaného nábytku se léty zdokonaloval. V současné době se ohýbaný nábytek vyrábí ve firmě THONET ve Frankenbergu v Německu, ve firmě Gebrüder Thonet ve Vídni a u nás ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem.
*****
Druhým, neméně zajímavým tématem, byly císařské manévry u Lanškrouna v roce 1894. Těmi návštěvníky provedl Jaroslav Čada, který uvedl posluchače do bojové situace a zaměřil se také na společenskou stránku manévrů. Podařilo se mu z dobového tisku zrekonstruovat příjezd císaře Františka Josefa 2. září do Lanškrouna, ale i přítomnost dalších vysokých hodnostářů a důstojníků, mezi nimi např. místodržitele hraběte Františka Thun-Honenštejna. „Ten byl coby nejvyšší představitel českých zemí přítomen v Lanškrouně po celou dobu manévrů a dbal na to, aby manévry i návštěva císaře Františka Josefa klaply do posledního momentu,“ uvedl Jaroslav Čada.
Jedním z cílů manévrů bylo ověřit použití bicyklů pro kurýrní službu. Do té doby probíhala veškerá komunikace mezi velením a podřízenými stupni pomocí spojek, což byli buď pěší, nebo vojáci na koních. A právě v roce 1894 se rakouské ministerstvo války rozhodlo, že vyzkouší v kurýrní službě bicykly. Samotné ministerstvo hodnotilo použití bicyklů při manévrech celkem příznivě, jinak to ale viděli novináři. Podle nich bylo použítí bicyklů ve válce nesmysl, při manévrech dejme tomu, ale jen na pěkných zpevněných cestách a úplně tak vyvraceli teorii, kterou chtělo prosadit ministerstvo.
Posluchači si mohli také prohlédnout zajímavosti ze soukromých sbírek zapůjčených jen pro tuto komentovanou prohlídku. Jednalo se o kroniku místních hasičů, která obsahuje autentický podpis císaře Františka Josefa I. Kronika byla zřejmě založena právě pro tento účel, protože jinak je úplně prázdná.
K manévrům byly vydány příležitostné pamětní medaile, je jich pět druhů. Dva typy byly zapůjčeny ze soukromé sbírky a dva exponáty má muzeum ve stálých sbírkách. V nich se též nacházejí skleněné negativy fotografií, které při manévrech pořídil pražský fotograf Rudolf Brunner-Dvořák.
Posluchači si mohli rovněž detailně prohlédnout cenu střeleckého spolku, který v roce 1894 soutěžil o nejlepšího střelce. Tato cena sice nebyla zhotovena přímo k manévrům, ale opakuje se v ní motiv Františka Josefa I. Byla zapůjčena ze soukromé sbírky.
Marie Hrynečková
