Stálice mezi tradičními vánočními událostmi: Na Mariánské hoře zpívalo koledy 370 lidí

Pořádně fičelo a pocitová teplota byla okolo nuly, ale dvě zastávky na svařák či punč nás postavily na nohy. Našim cílem byl poutní kostel Narození Panny Marie na Mariánské hoře a již 26. ročník Zpívání koled. Návštěvníky v kostele tvořili asi z jedné pětiny organizující turisté a dále občané z Lanškrouna a z blízkých obcí. Vytrvalci mohli ještě v podvečer navázat návštěvou Jakubovického vánočního souznění.

První den po dvojici vánočních svátků – 27. prosinec, letos to byla středa, je již tradiční kulturní událostí. Vyvinula se z povedené vycházky malé skupinky lidí někdy na konci osmdesátých let, a její silné kouzlo stále vábí k opakování – v posledních letech se pokaždé daří při Zpívání koled kostel zcela naplnit.

Z Lanškrouna odcházeli turisté v 10 hodin a během následujících dvou hodin pohodlně vystoupali těch asi 8 kilometrů na Mariánskou horu. Jako vždy zbyla půlhodinka na pobesedování na prostranství mezi farou a kostelem u ohníčku poblíž aleje nebo u várnic se svařákem a čajem.

Během cesty nás dohnali a předjeli tři jezdci na koních, kteří už také patří ke stálým účastníkům Zpívání.

Zpívání koled začalo jako obvykle v pravé poledne 27. prosince. Jménem organizátorů nás přivítala Ladislava Kotyzová. Na začátku jsme povstáním vzpomenuli na ty organizátory, kteří už s námi nejsou.

A začalo se zpívat s doprovodem varhan a turistické folkové kapely. Vytištěné texty třinácti českých koled jsme měli každý k dispozici. Mezi koledami už také tradičně četly Jaroslava Nováková a Jarmila Beranová zajímavé příběhy a úvahy vztahující se k vánoční zvěsti. Přednesly nám betlémský příběh „Amosova ovečka“, básničku „Cesmína a břečťan“, úvahu „Zpívání na Štěpána“ a krátké ponaučení „Žít přítomnost“.

Závěr už také tradičně patřil třem králům, roznášejícím barevná novoroční přání od lanškrounských turistů.

Dala by se snadno napsat strohá zpráva o Zpívání koled s výčtem, co se postupně odehrávalo.

Ale stávají se i neočekávané věci. Úplně mimo program. Znenadání odzadu třepotavě prolétl nad lavicemi hlukem probuzený hnědý motýl, asi babočka, a nakonec se ukryl někde vpředu na oltáři. Všichni jsme zírali a málem jsme zapomněli zpívat. Měl to být symbol? Čeho? A jsme u toho – Zpívání koled nás přenáší do trochu jiné dimenze, než je rutinní život. A ten motýl nám to symbolicky připomněl.

Každoroční peněžní sbírka při odchodu z kostela byla tentokrát určena neúplné rodině paní Hotmarové z Třebařova se čtyřmi dětmi, z nichž tři trpí autismem. Letošní sbírka dosáhla částky 14 250 Kč a navazovala na loňskou sbírku na nepohyblivého Michala Faltuse z Verměřovic, o kterého pečují prarodiče. Díky té loňské sbírce se podařilo pro Michala koupit vhodnou speciální autosedačku.

Vysoká účast na letošním Zpívání koled navzdory tomu, že byl všední pracovní den, svědčí o oblibě tohoto setkávání.

Patří se poděkovat i těm spoluorganizátorům, kteří nejsou vedle lanškrounského Klubu českých turistů příliš vidět: římskokatolické farnosti Sv. Jiří v Dolní Čermné a obecním úřadům Horního Třešňovce a Horní Čermné. A také Sokolům z Horního Třešňovce, s jistotou zvládajícím občerstvení pro skoro 100 osob při návratu ze Zpívání.

Text: Jiří Kohout
Foto: František Teichmann st., Petr Kubín