Podnětné myšlenky pro život …

…zazněly v pátek 20. října v prostoru restaurace Karoliny na 3. tradičním setkání bývalých pracovníků elektrokonstrukce z oddělení Automatizace a mechanizace, dnes už zaniklého podniku Tesla Lanškroun, lidově přezdívanému „Plyšan“.

Pan Jiří Kohout zahájil setkání krátkým proslovem, v kterém vyzdvihl 3 důležité myšlenky:

Citace:

„Předloni jsme si vzhledem k našemu průměrnému věku řekli, že důležitou protilátkou k pocitům deprese a osamělosti jsou rozmanitá setkání – nabourávají naši izolovanost, a prospívají i těm druhým – vždyť oni jsou na tom podobně.

Loni jsme na to navázali myšlenkou „zachovávat vzpomínky“. To co jsme prožili, je nejen zajímavé, ale může se pro naše následovníky stát i neočekávanou inspirací, nebo oporou jejich vlastních plánů.

Letos na to navažme a povězme si, že stojí za to i zachovávat hmotné památky na naši dobu. Věci, které nám jsou běžné, budou za nějaké desetiletí kuriozitou.

Vezměte si, jakou módou jsou dnes „retro“ věci, s nimiž máme spojené své mládí a první zařizování bytu. Takže – než něco vyhodíme, zamyslíme se, zda to nemá nějakou historickou hodnotu. Zda není nějaké místo, kde by to například nějaký sběratel mohl uložit. Teď budu trochu lobovat: jeden náš kolega zde v Lanškrouně má a stále rozvíjí muzeum historických rádií. A nejen to – paralelně buduje i muzeum historických radiosoučástek a jeho sbírka toho, co vyráběla TESLA Lanškroun, je skoro úplná.

Jiný člověk tady v Lanškrouně sbírá staré počítače ze začátku jejich historie – ale nejen to – on je uvádí do provozuschopného stavu a shromažďuje k nim příslušné programy.

Každý z nás má nějaký archiv starých fotoalb – ale ta bývala přirozeně jen v jednom vyhotovení. Jak je dát k dispozici několika dětem či vnoučatům zároveň? No přece převedením na starou známou fotoknihu, a objednáme tolik kusů, kolik potřebujeme. Staré známé Happy Foto každý rok v září – říjnu provádí radikální slevu fotoknih A4 do 52 stran. NA JEDNU ČTVRTINU BĚŽNÉ CENY!! Stačí to připravit a na podzim zadat. Jsou rodinné archivy a hodí se zavčas rozhodnout, kdo to po nás převezme.

Podvědomě se vyhýbáme úplně moderním (a tak trochu „studeným“) bytovým interiérům. A nějaká historická věc, kterou jsme používali my zamlada, nebo i naši rodiče, či prarodiče, velice zútulní toto naše prostředí. Mohou to být úplně jednoduché věci – nikdy nevyhodím úplně jednouchou hliníkovou polévkovou lžíci, kterou někdo používal tak dlouho, že je od toho smýkání na dně talíře zbroušená do nepravidelného tvaru.

Můžeme zachovávat naše kutilská „udělátka“ z dřívějších časů – měli jsme v létě v muzeu výstavu kutilství a tam bylo vidět, jak mnoho se dříve vymýšlelo a na koleně vyrábělo. Nestojí to za zachování? Rozhlédněme se kolem sebe a uvažme, co stojí za zachování, až nám to začne připadat zastaralé. Staré věci nebudeme jen tak vyhazovat, ale budeme vymýšlet, jak si jich ještě nadále užívat. Třeba v nějaké vitríně…

A zkusme si uvědomit, kolik technických, společenských nebo i uměleckých období jsme my sami už prožili." (J.Kohout)

Setkání se vydařilo, všichni přišli s dobrou náladou a společně si oživovali vzpomínky nejen na práci, ale spíš na veselé historky ze společných výletů a akcí. Dodržování tradic (což by mohlo být mottem i příštího setkání) je dobrá věc, takže se příští rok třetí pátek v říjnu, v Karolíně určitě opět sejdeme.

Alena Zlámalová