Věřili byste? Lanškrounský smíšený sbor slaví čtvrt století.

Letošní rok je pro členy Lanškrounského smíšeného sboru rokem oslav. Zahájili je v lednu v kostele sv. Václava Hniličkovou Jazzovou mší. Vlastně stejnou skladbou, kvůli které se v roce 1992 dali dohromady.

Se sbormistryní Vlaďkou Jetmarovou a s Libuší Šilarovou jsme se sešly v kavárně La Caffé, abychom na uplynulých 25 let společně zavzpomínaly.

Kdo přišel s myšlenkou založit pěvecký sbor?
VJ: S nápadem uvést Jazzovou mši přišel pan Josef Pilný, který vedl Junior Big Band a oslovil mě, abych sborové části nacvičila asi s dvacítkou zpěváků. Já jsem totiž shodou okolností v dvaadevadesátém přišla do Lanškrouna a nastoupila na zušku. Mše se hrála o vánocích toho roku.

Takže to nejprve byla víceméně jednorázová záležitost?
VJ: V podstatě ano. V létě 1993 jsme s Jazzovou mší vyjeli do Anglie. To tenkrát domluvil Honza Střecha, který tam měl kontakty. Pak už jsme se tak nějak automaticky scházeli dál, zpívali...začali vystupovat. Trochu se obměnila a ustálila sestava.... Tak takhle začínal Lanškrounský smíšený sbor.

To bylo tedy jádro sboru...
VJ: To bylo jádro sboru ...... A já jsem tehdy netušila, bylo mi 27, že...

LŠ: .. že to máš nadosmrti.

VJ: Že to mám nadosmrti. A musím přiznat, že byly chvíle, kdy... víte co, kolektiv lidí a já mám taky svoje chvilky a jsem výbušná a tak ...takže už párkrát jsem s tím chtěla praštit. A každý je nahraditelný….

Ale nestalo se. Kolik vás obvykle vystupuje? A je nutné, aby byli přítomní vždy všichni?
VJ: Vystupuje tak 35 lidí. Nejvíc nás bylo asi 38. Já to beru, že je to vystoupení všech. Každý zpěvák je součástí toho tělesa. A samozřejmě se stane, i když se snažíme akce plánovat dlouho dopředu, že prostě někdo z jakýchkoli důvodů nemůže. Pak tam svým způsobem chybí. Každý tam hraje svoji roli!

Jsou ve sboru ještě někteří, s nimiž jste začínali?
VJ a LŠ: Věruška Vychytová, Franta Černý, Máša Střechová, Stáňa Švarcová, Maruška Borkovcová, Jana Nová a Eva Pallová.

Vzpomenete i na ty, kteří už mezi námi nejsou?
VJ: Laco Výtisk, úžasnej chlap! To byl už zkušený člověk a já taková mladá.... výborný basista a vždycky to tak nějak korigoval. S ním jsme se rozloučili už asi po dvou letech. To vám musím říct, když byl nějaký průšvih ... a když se chystá koncert, tak to tak vždycky je... a já si taky umím zanadávat ... tak Laco vždycky říkal, že na koncertu to bude dobrý diky „smrtelný úzkosti „. Toto rčení se u nás dodnes traduje. Potom jsme se rozloučili taky s Robertem Groschupem, ten s námi strávil spoustu let. Pavel Černošek, to byla docela rána! Výborný tenor, chlapi by mohli své zážitky s Černoškem vyprávět. On byl dobrej sluchař a my jsme amatérský sbor, takže nějaký ten tón se občas někam zakutálí. Pavel všechny dozoroval, ale v dobrém, a my už jsme znali jeho druh humoru. No, a loni Tonda Fiala. 2015 s námi jel ještě do Chorvatska, pak se začal horšit. Ale měl takovou vizi, že by si s námi chtěl zazpívat ještě tu jazzovku. Což se mu bohužel nepovedlo. Vždycky říkal, jak moc pro něj sbor znamená….

Preferujete nějaký hudební styl?
VJ: Mám ráda pestrost. Když máte tak velký počet lidí, ne každému se líbí každá písnička. Já to promýšlím a vybírám s ohledem na plánovaná vystoupení, jestli to bude s klavírem, s kytarou nebo a capella... Myslím, že jsme nikdy nezpívali něco, co by se zpívalo fakt vyloženě s nechutí. Jsou věci, které se dělají cíleně jen na jedno, dvě vystoupení. A zase jsou písničky, které se vracejí, jsou v paměti, patří k tomu základnímu fundusu. Sbor je dá i zpaměti.

Zpíváte například v kostelech raději, než jinde?
VJ: Kostely, katedrály milujeme kvůli akustice a samotnému prostoru. Pak mi je jedno, jestli zpíváme ve Vídni nebo ve vesničce deset kilometrů od Lanškrouna. Je to vystoupení jako každé jiné. Jsme taková parta, která, i když před vystoupením má nerva, tak pak si dokáže užít jak samotný koncert, tak chvíle po něm....posedět u piva, u vínka, s kytarou a ti lidé to vnímají. Musím říct, že všude, kam jedeme, se o nás dobře starají a i když nemáme třeba plný kostel, je to vždycky úžasný.

Máte nejoblíbenější písničku?
VJ: Asi Barbaru od Beach Boys. ... Ba ba ba ba Barbara ann... Tou to všude rozproudíme.

Je něco, co byste chtěla v budoucnu ještě zažít, nebo si splnit?
VJ: Mne by bavilo….kdybych měla malý domeček, dost peněz, že bych nemusela chodit každý den do práce... A já bych tam psala texty k písničkám a poezii….protože mě básničky bavily od dětství. Teď píšu spíš nárazově….. Takže tam já bych psala, pak bych něco vydala, do toho bych si poslouchala muziku a zazpívala,...no a ještě trochu cestovala po světě za kamarádama. Něco jako Jessika Fletcherová…. V souvislosti s mojí zálibou Tomáše Krejču napadlo, že bychom mohli něco vytvořit. Takže jsme vydali Zpěvníček pro děti. Já jsem napsala třicet básniček, Tomáš hudbu a Hanka Kozubová namalovala krásné obrázky.

Kde se dá Zpěvníček koupit?
VJ: U mě v zušce, v muzeu, v knihkupectví Hvězda a také v Bilerbinu...u Hanky a Toma.

Zpívá sbor nějakou písničku s vaším textem?
LŠ: Ta písnička se jmenuje Duše. Hudba je převzata z anglické písničky od P. Collinse, Vlaďka k ní vytvořila překrásný text a i my zpěváci máme co dělat, abychom neplakali. Fakt.

Uslyší ji lanškrounští posluchači?
VJ: Zpívali jsme ji už předloni a loni a měla opravdu úspěch. Asi si ji dáme i na narozeninovém koncertě 13. května.

Aha, bude součástí oslav výročí...
VJ: My tenhle rok slavíme pořád, všechny naše letošní koncerty jsou zaměřené k jubileu. Nejbližší bude, jak jsem už zmínila, v sobotu 13. května od 19 hodin v kostele sv. Václava - Lanškrounský smíšený sbor 25.

Co od něho mohou posluchači čekat?
LŠ: Průřez všech žánrů. Snažili jsme se, aby to bylo hodně pestré. Písničky vybírá sbormistryně Vlaďka a my samozřejmě odsouhlasujeme, jestli se nám to líbí nebo ne. A budeme tam mít i muzikanty, kteří nás, někteří běžně a někteří ojediněle, doprovázejí. Simona Oláhová na kytaru, Vítek Moštěk na akordeon, Jana Nová na flétnu, Maruška Minářová na varhany a klavír a teď i Martina Bártová na housle.

Sbor je takzvaně v nejlepších letech. Ať je tedy těch dalších pětadvacet let naplněno tvůrčím nadšením a krásným setkáváním s vnímavými posluchači.

S poděkováním Vlaďce Jetmarové a Libuši Šilarové za popovídání, které se ani zdaleka do tohoto textu všechno nevešlo

Marie Hrynečková

Zajímavá „NEJ“ o Lanškrounském smíšeném sboru

připravila Libuše Šilarová:

• Zpívali jsme v 52 českých městech a obcích, v některých samozřejmě několikrát.

• Absolvovali jsme 21 zájezdů do ciziny – 4x Německo /jednou spojeno s výjezdem do Holandska/, 6x Rakousko, 5x Polsko, 2x Slovensko, 2x Chorvatsko, jedenkrát jsme byli v Itálii a Anglii.

• Adventů jsme nazpívali padesát, průměrně tedy dva ročně.

• Novoročních a tříkrálových koncertů bylo devět.

• Masopustů bylo sedmnáct.

• Vernisáží čtyřiadvacet.

• Nejvyšším místem, kde jsme zpívali, byl Šerlich a nejníž jsme zpívali v grafitovém dole v Českém Krumlově.

• Během 25 let se ve sboru vystřídalo asi 140 členů.

• Nejstarší člence sboru je 80 let a nejmladší zpěvačce 14.

• Kromě češtiny a moravštiny zpíváme písničky v patnácti jazycích. Je to: slovenština, angličtina, němčina, španělština, hebrejština, francouzština, maďarština, ruština, latina, japonština, polština, italština, chorvatština, romština a svahilština.

• Na prestižní mezinárodní pěvecké soutěži duchovní hudby Musica Religiosa v Olomouci jsme v roce 2007 získali zlatou medaili.

• V roce 2001 jsme zpívali na společném koncertě s Bárou Basikovou, 2013 s Petrem Kotvaldem a v roce 2016 na Festivalu amatérských pěveckých sborů ve Svitavách s Jiřím Pavlicou a Hradišťanem.

• Celkem jsme nacvičili 370 skladeb různých žánrů: spirituály, klasické i moderní písně, náboženské, lidové, vánoční písně a koledy a ve volných chvílích si „střihneme“ i folk & country.

• Vydali jsme dvě CD: profilové "Lanškrounský smíšený sbor" a vánoční "Čas radosti".

Webové stránky sboru: http://www.lsps.cz