Trampoty kocoura Toma, Malovaný svět a několik dalších knížek doprovodila svými kresbami Veronika Balcarová - ilustrátorka, portrétistka, restaurátorka, pro některé mladší i paní učitelka, pro mě skvělá sousedka. Rozhovor, který vám přinášíme, je nejen o ilustraci knížek pro děti, ale i o tvorbě propagačních předmětů pro města.
Na svých stránkách píšeš, že jsi objevila v dětství skvělý nástroj - tužku. Kdy ses rozhodla, že se právě tužkou budeš živit? Nepřemýšlela jsi někdy o jiné variantě?
Rozhodla jsem se již na základní škole, protože jsem od raného dětství hodně kreslila. Na základce už to bylo dost intenzivní, takže když jsme se v sedmé třídě museli rozhodnout, co budeme dělat, tak jsem věděla, že chci malovat a jít na výtvarnou školu. Nějaké jiné varianty byly, ale já si šla za svým snem.
Ty jsi vystudovala na Akademii výtvarných studií v Praze i restaurování. Věnuješ se mu ještě někdy?
Víceméně ne. Již během studií jsem začala ilustrovat. Pak jsem mimo jiné pracovala i v Národní galerii jako restaurátorka. Zároveň jsem kreslila i ilustrace. A nakonec se to přehouplo, že ilustrace zvítězily a nyní pracuji jenom jako ilustrátorka.
Co je pro tebe největší inspirací?
Ideální je, když člověk pracuje se skvělým autorem. To je pak text inspirací sám od sebe. Člověk tam nachází věci, které motivují. A samozřejmě to je i život kolem mě, protože po přečtení textu si to pak promítnu do reálného života, který mě obklopuje, a reálné prvky se poté dostávají zpět do ilustrací. Takže je to rozhodně ten život, který člověk prožívá.
Se kterým autorem spolupracuješ nejraději?
Hlavně spolupracuji s panem Jiřím Žáčkem. A ráda. Nejen před mnoha lety, ale i nyní jsme opět navázali spolupráci. Možná někteří už zaregistrovali, že vyšla knížka Malovaný svět, plná krásných básniček Jiřího Žáčka, ke kterým jsem vytvořila ilustrace. A chystá se i další knížka.
A jak probíhá vznik takovéto knížky? Můžeš prosím tento proces vzniku popsat?
Je to různé, někdy to je jako u této knížky, kdy jsem dostala básničky, vytáhla si z textu, co jsem si myslela, že je důležité a pak jsem to ztvárnila. Ale schvaloval to i pan Žáček. Nebylo to tak, že by mi do toho mluvil, ale koukl se na ně a řekl: „To beru!“ Z toho jsem měla opravdu radost. Mně samotné trvá několik měsíců, než ilustrace připravím.
Pro mě jsou jedním z poznávacích znamení tvých obrázků velké veselé oči. Vzpomínáš si, jak vlastně tento nápad vznikl, nebo ho do obrázků dáváš, aniž bys o tom nějak zvlášť přemýšlela?
Začínala jsem realistickými ilustracemi, kdy jsem kreslila zvířata, postavy, takže jsem si až postupně po mnoha letech vytvořila svůj vlastní jazyk, kterým se vyjadřuji. Není to žádný naučený grif. Je to takové vnímání životní radosti, kdy si člověk uvědomí, že chce do obrázku vložit pozitivní energii, kterou chce předávat dál. A já cítím, že je pro mě důležité vložit tam emoce a poslat je do světa.
Nejen že ilustruješ, ale také vytváříš propagační materiály pro města. Jak vznikl tento nápad?
Vznikl před několika lety, kdy jsem oslovila tehdejší starostku Lanškrouna paní Švarcovou a nabídla jsem jí vytvoření obrázků s tématikou Lanškrouna. Nejprve jsem vymýšlela pro města omalovánky a postupně mě napadlo, že by se daly obohatit i o historii, o zábavné úkoly, aby děti mohly luštit, trošku si číst a dozvědět se o městě víc. Takže z původních omalovánek to skončilo u brožurek o městě, kdy nějaká postavička děti po městě provází a seznamuje je s historií a zajímavými místy.
Je pro tebe těžké spojovat reálná místa s fantazií?
Někdy to je těžké, ale někdy nápady člověku vyskakují samy. Je to různé. Teď jsem vytvářela brožuru pro město Polička a to bylo dost náročné, protože jsem musela prostudovat spoustu materiálů a vytáhnout z toho to nejdůležitější. Jen pro představu, každá dvoustránka se věnuje jinému tématu a spojovacím prvkem všech stránek jsou hradby, které Poličku obklopují, takže nejen, že děti luští jednotlivé rébusy v rámci tématu, ale mají i úkoly, které propojují celý sešitek. Snažím se brožurky opravdu promyslet do detailu.
V čem je pro tebe práce pro města zajímavá?
Vždy je to o tom, že něco poznám, dozvím se o historii a zajímavostech ve městě a pak se snažím toto poznání poslat dál, aby se nejen děti, ale třeba i dospělí, když do sešitku nahlédnou, něco zajímavého dozvěděli. Samozřejmě je to i o tom, že se seznámím se zajímavými lidmi, kteří své město znají, a spolupracuji pak s nimi na dalších projektech. Například v Lanškrouně je to vynikající odbornice, ředitelka městského muzea paní Marie Borkovcová, se kterou jsem již několikrát spolupracovala. Naposledy to byla karetní hra Černý Petr s významnými osobnostmi města Lanškrouna.
Můžeš prozradit čtenářům Lanškrounska.cz jestli pro město chystáš něco nového?
Do tisku teď jde brožurka Tajemná místa Lanškrouna. Připravuje se k výstavě s názvem "Pověsti, strašidla a tajemná místa Lanškrouna", která se uskuteční letos v městském. Bude opět pro děti, ale myslím, že se i dospělí něco zajímavého dozvědí.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně veselých očí,
Pavlína Hajzlerová
Foto: Archiv Veroniky Balcarové
