Dobré poledne, je sobota 17.8.2019. Dnes má svátek Petra, zítra Helena.

sd9Poté, co Tesla Lanškroun vybudovala ze zlatnické dílny společenský sál, požádalo podnikové ředitelství Restaurací a jídelen v Ústí nad Orlicí, jež zřejmě tehdy restauraci SD provozovalo, o povolení stavebních úprav. Ty měly pozvednout restaurační zařízení na úroveň ostatních prostor Společenského domu a zároveň být důstojným recepčním místem pro obchodní hosty a zahraniční delegace n. p. Tesla.

 


Ze žádosti o povolení stavebních úprav vyplývá, že v místě tehdejšího výčepu má vzniknout vstupní část a šatna. Výčep se má přestěhovat do vyprázdněných prostor po jeslích, které tam byly v 50. letech. V plánu je také vybudovat v těchto prostorách nové sociální zařízení a sklad.

 

Lanškrouňáci s nostalgií vzpomínají na doby, kdy restauraci ve Společenském domě, která již prošla výše zmíněnou rekonstrukcí, vedl pan Jaroslav Novák s manželkou. Oslovili jsme proto jejich syna, rovněž Jaroslava, jak si toto období pamatuje on sám.

 

Vzpomínáte si, pane Nováku, kdy vaši rodiče přišli do kulturáku?

Já se vrátím ještě do dřívější doby. Otec pochází z Pardubic a vyučil se v hotelu Veselka u pana Josefa Košťála, majitele hotelu. Jeho syn Arnošt, který po otci vlastnil Veselku a nějakou dobu byl nájemcem hotelu Grand v Pardubicích – a to je zajímavost - se za války zapojil do protinacistického odboje. Na Veselce zaměstnával jednoho z parašutistů, Josefa Valčíka, člena výsadkové skupiny Silver A. Když došlo po atentátu na Heydricha k rozbití organizace parašutistů, byl pan Košťál mladší v Pardubicích na Zámečku v červenci roku 1942 popraven.

Tam se tedy můj otec vyučil v oboru číšník a kuchař... on byl také výborný kuchař. Po válce se naši dostali při osidlování pohraničí do Lanškrouna. První otcovo zaměstnání bylo v Krčmě u pana Františka Kocourka staršího, to byl otec řezníka Františka Kocourka.

Mám dojem, že ve čtyřicátém sedmém roce potom pracoval jako šéf ve Slávii. Bydleli jsme tam, protože si vzpomínám, že jsem odtamtud začal chodit do školy. Tam byl tři roky, do roku 1950. V padesátém roce musel ze Slávie odejít a potom byli naši spolu do roku 1956 na restauraci Střelnice.

Do kulturáku přišli, mám dojem, v roce 1962. Já si to přesně nepamatuji, protože v té době jsem byl na vysoké škole v Liberci, takže ty vzpomínky nejsou příliš přesné a živé. Ale domnívám se, že to bylo v roce 1962.

 

Jak dlouho restauraci provozovali?

Otec (foto č. 1) pracoval jako vedoucí restaurace a byli tam zhruba tři roky, do roku 1965. To vím přesně, protože v tom roce jsme měli nějak zjara sraz po pěti letech od maturity. Potom na podzim jsem dělal diplomku, přijel jsem do Lanškrouna a už otec v kulturáku skončil. Vím přesně, že to bylo na konci léta nebo zkraje podzimu. Po rodičích nastoupil pan Eda Marek.

 

Vybavujete si tehdejší dispozice vily a sálu?

Pokud jde o vilu, technický kabinet v 1. poschodí tam už tehdy byl a fungoval, protože tam jsme měli tehdy ten sraz. Školka ani jesle, o kterých se zmiňují předchozí díly seriálu, tam v roce 1962 už nebyly.

Myslím si, že uspořádání restaurace, výčepu a kuchyně bylo zhruba takové, jako je teď. Například na fotografii č. 2, která byla pořízena u výčepu při zmíněném srazu maturantů v roce 1965, jsou za mým otcem, který je tam vyfocen s mým spolužákem Josefem Marešem, vidět dveře do Formanky. Tak se tomu říkalo. Chodili tam pracanti v modrákách např. nádražáci, dělníci co pracovali na výkopech, nebo jinak manuálně. Chodili tam na oběd nebo svačinu.

Fotografie č. 3 je pořízená v kuchyni a je na ní moje matka Zdeňka Nováková, která tam asi právě chystá nějaké jídlo. Co si pamatuji, tak se tam nijak pravidelně nevařilo, jenom snad, jak si vzpomněla moje sestra, vařilo se právě pro dělníky, kteří tam chodili na jídlo. Pravidelné vaření, jako známe teď z restaurací, tam nebylo. Teplé jídlo se vařilo výjimečně. Vařívalo se např. při plesech, a to byl většinou řízek.

Na snímku č. 4 je paní Vaníčková, která tam chodila na výpomoc. Právě když byla nějaká akce, vařilo se, pomáhala v kuchyni, při mytí nádobí a podobně. Vzpomínám si, že rodiče se s paní Vaníčkovou znali už v době, kdy měli hospodu Na Střelnici. Paní Vaníčková bydlela na Vančurově ulici a na Střelnici to bylo vlastně kousek. Už tehdy chodila mým rodičům pomáhat na zábavy a plesy.

 


Sál tehdy vypadal jinak než dnes?

Pravé přísálí tam tehdy ještě nebylo. Hlavní vchod do sálu byl ze dvora, z té strany, kde je teď vchod do hotelu. Hotel tam tehdy samozřejmě nebyl, kulturák končil v podstatě jevištěm. Do sálu se vstupovalo přibližně v části před jevištěm a v tomto místě byla i velká šatna.

 


Děkuji panu Novákovi, že se podělil se čtenáři o vzpomínky na své rodiče i za zapůjčení fotografií.

 

V tomto období, konkrétně v roce 1963, došlo také k přejmenování ulice, na níž SD sídlil. Tehdejší název Stalinova se změnil na ulici Nádražní.

 

Marie Hrynečková

Zdroje:

- Vlastivěda
- Žádost RaJ o povolení stavebních úprav po jeslích

 

 


Předchozí díly:

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4750-serial-o-spolecenskem-dome-prave-zacina-piste-ho-s-nami

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4754-serial-o-spolecenskem-dome-dil-1-langerova-vila

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4770-serial-o-spolecenskem-dome-dil-2-konec-langerovy-tovarny

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4801-serial-o-spolecenskem-dome-dil-3-za-valky-byla-ve-vile-restaurace

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4844-serial-o-sd-dil4-vila-v-roce-1948-vyhorela

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4882-serial-o-spolecenskem-dome-dil-5-pozar-sledovali-z-oken-protejsi-restaurace

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4974-serial-o-sd-dil-6-ze-zlatnicke-dilny-vznikl-spolecensky-sal

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5044-serial-o-sd-dil-7-ve-vile-byly-jesle

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5289-serial-o-sd-dil-8-v-roce-1959-vznikla-tanecni-skupina-nonet

 

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.