Na přednášce o Jindřichu Štyrském byl vystaven originál jeho obrazu

Včera v podvečer se na zámku konala přednáška s promítáním polohraného dokumentárního filmu „Mým očím nutno stále házeti potravu“ o Jindřichu Štyrském, rodákovi z nedaleké Dolní Čermé. Na čestném místě v sále zámku byl  umístěn originál obrazu Jindřicha Štyrského s názvem Májová noc, který byl zapůjčen z významné soukromé sbírky. Protože tržní cena obrazu atakuje sumu deseti milionů korun, byla nezbytná nepřetržitá přítomnost ostrahy.

Přednášky se účastnili významní hosté – akademický sochař a autor pamětní desky věnované Jindřichu Štyrskému Zdeněk Kolářský, dále Josef Sůva, historik umění a mnohaletý emeritní ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové a znalec a průkopník díla Jindřicha Štyrského, Karel Srp, spoluautor monografie o Jindřichu Štyrském (viz. foto 6). Nechyběl spolupořadatel akce významný český galerista Zdeněk Sklenář a samozřejmě ani režisér filmu Aleš Kisila (foto 7).

Sál zaplnila nejen lanškrounská veřejnost včetně místních umělců a představitelů města, ale také studenti výtvarných škol z partnerských měst - polského Dzierżoniówa a Serocku, maďarského Hajduszoboszló a slovenského Kežmaroku.

Večer věnovaný Jindřichu Štyrskému byl součástí programu 2. ročníku Hlínafestu.

Marie Hrynečková

Jindřich Štyrský

byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Narodil se v roce 1899 Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu.

Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění.

Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrealismus.

Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou (1902–1980), která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus (přechod mezi poetismem a surrealismem/přemostění mezi realitou a abstrakcí).

Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla.

Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně.

„Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet.

Zemřel v roce 1942 v Praze.

Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií.

Zdroj: wikipedie