Jezdecké stezky – není všechno zlato, co se třpytí

Není to tak dávno, co se na Lanškrounsku doslova vyběhaly a označily jezdecké stezky. Vzniklo i úvaziště pro koně na Mariánské hoře. Hlavním cílem bylo vyznačit jezdecké stezky, které by byly vhodné nejen pro výuku jezdců, trénink koní, ale také zvýšení rozvoje tohoto zatím málo rozšířeného druhu turistiky. Tyto cíle nebyly příliš dodrženy, stezky vedou po tvrdých cestách a výuka bohužel probíhá jen omezeně. Avšak tyto okruhy nenavazují na jiné stezky nebo stanice, kde by se dalo přespat.

Stezky mohou využívat koně a jezdci, ale jak praví staré přísloví není všechno zlato, co se třpytí a tak i stezky mají svá úskalí. To spočívá především v průjezdnosti úseků přes soukromé pozemky. Nemyslete si, že je to nějak jednoduché skloubit jezdce, turisty a cykloturisty a vyhovět všem jejich požadavkům. Proto by všichni uživatelé měli dodržovat jasná a předem stanovená pravidla (např. kolem chodců se jezdí vždycky krokem,…)
Inu, představte si následující situaci:
Jedete za pěkného slunečného počasí lesem na koni po široké jezdecké stezce, tudíž nijak nenarušujete klid přírody. Jedete krokem, tudíž si pohled na svět ze hřbetu koně vychutnáváte plnými doušky. Váš kůň nečekaně zbystří. Z ničeho nic se za Vámi doslova vyřítí terénní automobil. Snažíte se zachovat klid, protože nervozita se velice rychle přenese i na Vašeho koně. Co nejrychleji hledáte vhodné místo k „napasování“ koně do nejbližšího „křáku“. Povrch si ovšem i tady v lese musíte pořádně prohlédnout, aby Váš kůň nešlápl třeba na PET láhev. Zmiňované auto projede bez zpomalení dál, Vy uklidníte svého vystresovaného koně a krokem pokračujete. Dojedete ke krmelci, u kterého vidíte zmiňované auto. Jeho „ohleduplný“ řidič právě vysypává zásoby žaludů, kaštanů a sena pro zvěř. V tomto okamžiku máte sto chutí pánovi vynadat, ale ovládnete se. Přesto vynadá ještě on Vám! Nejprve za to, že jezdíte s koněm po lese. Argumentujete tím,že jste na jezdecké stezce a máte pravdu. Ovšem, aby toho nebylo málo,dozvíte se ještě novinku v tom smyslu, že srnky mají blíž k autu než ke koním!
Můžete mi to někdo prosím, vysvětlit? Tak pro srnky je podle pana lesníka přirozenější zvuk motoru? Jistě si na auta zvyknou rychleji a lépe než na koně, který do přírody patří odpradávna? Navíc s koněm se ke zvěři dostanete daleko snadněji, to mi věřte. Mluvím totiž z vlastní zkušenosti.
Závěrem bych chtěla poprosit všechny, kteří si tento rádoby článek přečtou, aby se zamysleli nad svým chováním a vyzývali řidiče a řidičky k tomu, až uvidí někdy na silnici koně, aby stáhli nohu z plynu a uvědomili si, že kůň je zvíře (a nikoliv věc, jak praví zákon), které se může také leknout.

Iveta Jelínková