Sochařský festival Hlínafest

Během celého července tvořilo v rámci Hlínafestu na nádvoří lanškrounského zámku pět umělců svá díla na konkrétně určená místa. Sochat pod širým nebem, pražícím sluncem i deštěm nebylo snadné. Sochaři - tři studenti Akademie výtvarných umění v Praze a dva polští umělci - museli svá díla až do poslední chvíle vlhčit, zakrývat a ošetřovat tak, aby odolala povětrnostním vlivům.

Obdivuhodná byla také jejich trpělivost a ochota zodpovídat četné dotazy návštěvníků. Ti byli zpočátku překvapeni, že sochaři staví nejdříve lehkou kostru budoucí figury. K tomu hojně využívají polystyren, dřevo, železné tyče a síťky. Teprve potom následovala fáze nanášení a modelace hlíny. Z  hliněných modelů bude nakonec sejmuta forma a budou odlity do trvalého materiálu, popř. nabarveny.

Během festivalu vznikly následující objekty:

Mužská figura táhnoucí za sebou valér hmoty, jež symbolizuje minulost (sudety) a kráčí vpřed do lepší budoucnosti. Autorem je 21letý student Tomáš Otoupal z Šebkovic u Třebíče. Socha je určena na křižovatku ulic Seifertova a Opletalova.

Sousoší muzikantů - kontrabasisty, akordeonisty a trombonisty - vytvořili polští umělci Jaroslaw Pergol a Jerzy Leszkowicz. Téma si zvolili sami a vytvořeným dílem chtěli vyjádřit jak Poláci vnímaji Čechy a českou kulturu. Plastika bude stát v Dzierżoniówě na kruhovém objezdu s názvem Rondo Czeskie.

Sedící žena, která v pravé ruce drží desku s erbem města Lanškroun a levou rukou se chytá za srdce. Autorem je 22letý student Martin Žák z Bratislavy. Socha bude umístěna naproti Krčmě na prostranství před tamní prodejnou.

Figuru muže v nadživotní velikosti, která se z části skládá z holubic, popsal jednadvacetiletý student Matouš Háša z Pelhřimova jako procitání. Tvořil ji pro Pivovarské náměstí.

Postavu zahalenou plachetkou vytvořil Martin Žák jako svoji druhou práci. Ve městě ho totiž zaujal pomník postavený obětem 1. světové války na rozcestí ve směru na Čenkovice a Albrechtice. Původní sousoší bylo v minulosti zničeno a posléze doplněno určitými prvky od sochaře Zdeňka Kolářského. Na prostředním piedestalu však plastika stále chybí a Martin Žák se rozhodl sochu pro toto místo vytvořit. Podle slov architekta Přemysla Kokeše bude tato jeho plastika nejprve umístěna do parčíku před solnou jeskyní (křižovatka ulic Máchova – Hradební – Strážní) a za čtyři roky, kdy uplyne sto let od ukončení 1. světové války a objekt získá určitou patinu, by mohla být umístěna na tento pomník obětem 1. světové války.

V sobotu 26. července při slavnostním zakončení festivalu si mohla veřejnost hotová díla prohlédnout a vhozením hliněné kuličky do sklenic se jmény umělců hlasovat pro dílo, které se líbí nejvíce.

Cenu veřejnosti získala 141 hlasy žena s reliéfem od Martina Žáka, na druhém místě se 117 hlasy se umístil muž táhnoucí za sebou tíhu minulosti od Tomáše Otoupala a třetí cenu získalo sousoší muzikantů od polských umělců Jaroslawa Pergola a Jerzyho Leszkowicze.

Odborná porota se s názorem veřejnosti poněkud rozcházela. První místo udělila soše muže proměňujícího se v holubice autora Matouše Háši. Druhou cenu získal orchestr od polských sochařů a třetí pozici obsadila plastika Tomáše Otoupala.

Závěr festivalu doplňoval bohatý doprovodný program. Fungovaly výtvarné dílny, fotostudio, hrálo se divadlo pro děti a probíhala hudební vystoupení. Návštěvníci si užívali krásného slunečného dne, někteří si dokonce donesli deky a piknikovali v zatím nedokončené spodní zámecké zahradě (bývalém Rudém šátku).

Na vzniklá díla bylo z úst návštěvníků slyšet jen pochvaly: „Sochy jsou nádherné, škoda že jsem se nebyl podívat jak se tvořily,“ povzdechl si pan Jiří. Vyslovil ale také obavu, aby se město dokázalo v budoucnu o sochy dobře postarat a nebyly brzy zničeny vandaly.

V průchodu mezi Jiráskovým náměstím a nádvořím zámku lidé studovali vystavené práce mladých zahradních architektů znázorňující zákoutí, kam mají být sochy umístěny. Navržená řešení se jim zdála povětšinou zajímavá, jen litovali, že budou zabetonovány či vydlážděny další zelené plochy v centru města jako například místo proti Krčmě či plácek před solnou jeskyní (ul. Máchova-Strážní-Hradební).

Převážně negativní ohlasy vzbuzoval jen návrh nové úpravy kruhového objezdu, kde by mělo být umístěno asi čtyřicet betonových desek vysokých až dva metry. Před touto vizualizací bylo slyšet výroky jako: To mě extra neoslovuje... Je to strašný... Moc betonový... Je to šílený... Připomíná to hřbitov... Měli to nechat víc přírodní, lepší je zeleň a kytky.

Zakončení výtvarného sympozia Hlínafest bylo spojeno s představením partnerských měst Castiliogne in Teverina, Dzierżoniów, Hajdúszobosló, Kežmarok a Serock.

Marie Hrynečková

Vizualizace jsou majetkem

Ústavu zahradní a krajinářské architektury,

ZF Mendelovy univerzity

Foto

1 – 6 záběry pořízené během července a zachycující postup sochařů

7 – 13 umělci se snažili, aby hlína nevysychala a sochy (h)ladili do posledního okamžiku

14 – 15 vhozením hliněné kuličky do příslušné sklenice lidé mohli dát svůj hlas dílu, jež se jim líbili nejvíce

16 – 25 detaily figur

26 – celkový pohled na účastníky závěru Hlínafest

27 – vítězka dětské soutěže Magdalena Kokešová darovala hliněného draka starostovi Dzierzoniowa

28 – druhé místo v dětské soutěži získala Petra Suchá za sošku ryby, cenu za ni přebírá kamarád

29 – odborná porota Přemysl Kokeš, Andrea Stašková, Lada Věžová, Miroslava Vychytová a František Teichmann

30 – vítězi diváckého hlasování Martinu Žákovi předává cenu představitelka polského velvyslanectví

31 - sochaři Tomáš Otoupal, Jaroslaw Pergol, Jerzy Leskowicz, Matouš Háša a Martin Žák

32 – 38 doprovodné akce festivalu

39 – vizualizace zákoutí v průchodu mezi náměstím Al. Jiráska a nádvořím

40 – vizualizace úpravy kruhového objezdu

41 – zákoutí naproti Krčmě, sochu pro toto místo tvořil Martin Žák (vyhrála v diváckém hlasování)

42 – Pivovarské náměstí, zde by měla být umístěna socha Matouše Háši (vítěz dle odborné poroty)

43 – křižovatka ulic Seifertovy a Opletalovy, místo pro sochu Tomáše Otoupala

44 – zákoutí mezi ulicemi Máchova, Strážní a Hradební, kde by měla být na přechodnou dobu umístěna druhá socha Martina Žáka