Vedení města Lanškroun se konečně začalo zabývat Společenským domem. Jde ale radním skutečně o zlepšení kulturního zázemí v Lanškrouně, nebo je v tom „něco“ jiného?
Neveřejně, neinformovaně
17. února se sešli zastupitelé na rozšířené Radě, přesněji na neveřejném zastupitelstvu, na kterém probírali možnosti rozvoje kulturního zázemí v Lanškrouně. Už svolání této schůzky je velice zvláštní. Jednání zastupitelstva totiž ze zákona musí být veřejné. Naopak jednání rady je neveřejné. Aby tak občané neměli přístup na jednání zastupitelů, tak starostka obešla zákon a pozvala na neveřejné jednání rady 14 zastupitelů, kteří nejsou členy rady. Budoucnost Společenského domu je přitom tak významnou otázkou, že by ji měli zastupitelé probírat nejen veřejně, ale měli by být uspořádány různé debaty s veřejností, prezentace a podobně.
Bez toho, aby byly veřejnosti předloženy různé návrhy, jak naložit s kulturním domem, tak zadal městský úřad anketu, ve které se na tuto otázku ptá občanů města. Občané tak odpovídali na anketu, na jejímž základě město vynaloží desítky milionů korun, bez informací. Bez toho, aby jim někdo řekl možná pro a proti. Anketu navíc úřad zadal soukromé firmě. Vypracování dotazníku stálo 60 500 Kč (o tom informoval server www.mujlanskroun.cz). Tazateli byli dobrovolníci z řad občanů města.
Už je rozhodnuto
Vraťme se ale k jednání zastupitelstva za zavřenými dveřmi. Dojem bývalého místostarosty Bohumila Bernáška (ČSSD) z něj byl, že o věci už je dávno rozhodnuto: „Pan městský architekt nám předložil vizi současné radniční garnitury. Ta spočívá v tom, že se stávající Společenský dům prodá soukromému vlastníkovi. Na Pivovarském náměstí by se měla postavit, zde cituji p. městského architekta, „malá scéna“. Měl by to být ve své podstatě divadelní sál se stupňovitým a snad rozebíratelným hledištěm.“ Cena této malé scény by byla, podle městem zveřejněného rozpočtu, okolo 70 milionů korun.
A zastupitel Bohumil Bernášek asi není daleko od pravdy. V radničních Listech Lanškrounska už tuto variantu řešení nového kulturáku propagovala jak jejich redaktorka Kateřina Kokešová, tak starostka Stanislava Švarcová (ODS), která píše: „Vím, stejně jako mnoho milovníků kultury, že stávající dispozice Kulturního centra na Zámku znemožňuje odehrát představení většímu divadelnímu souboru či odehrát koncert většímu tělesu. Případná rekonstrukce stávajícího objektu (myšleno Společenského domu – pozn. redakce) bude pro tyto druhy kultury znamenat kompromis. Uvědomme si, že kulturní dům stavíme především pro další generace a prostor by měl být i v budoucnu stále vyhovující a funkční.“ Starostka si také neví rady s využitím vily a hotelové části u stávajícího Společenského domu. Přitom ale opozice již dříve navrhovala, že by se do této části (po případné rekonstrukci) mohly nastěhovat městské organizace pracující s dětmi, zájmové kroužky, spolky, kluby atd. Pro rekonstrukci současného Společenského domu je i Bohumil Bernášek.
Současný kulturák chce radnice prodat
Oprava celého současného Společenského domu by byla asi o 20 milionů dražší, než stavba nového. Na druhou stranu by ale město mělo opravené velké prostory, které mohou sloužit nejen k výše zmíněnému. Stavbou nového stánku za 70 milionů by město získalo pouze sál. A navíc otázku – co se starou budovou? Nechat ji dále chátrat? Prodat?
Právě variantu prodat Společenský dům do soukromých rukou je tou prosazovanou. Už o ni projevil zájem provozovatel diskoték Tomáš Lepin a také René Skala. V internetové diskuzi zmínil Bohumil Bernášek to, že se „šušká“ o prodejní ceně 5 milionů korun. To zní, vzhledem k tomu, že město velmi vážně uvažuje o koupi mnohem menšího prázdného pozemku za 7 milionů na stavbu parkoviště, opravdu jako v Kocourkově.
Jasné ani není to, kde by mělo vzít město na stavbu, nebo rekonstrukci peníze. Letošní obrovský schodek rozpočtu 50 milionů totiž vyčerpá většinu městských úspor. Město navíc stále splácí úvěr na stomilionovou stavbu zimní haly bez dotace.
Hlavně do voleb
Podle televize OIK chce navíc vedení města o prodeji a stavbě rozhodnout ještě v létě. To znamená zcela na konci volebního období. Přitom není ani zdaleka jasné, že po volbách bude stejné vedení a budou tak nést pozitivní i negativní dopady tohoto rozhodnutí ti, kdo o stavbě, rekonstrukci, či prodeji rozhodli. Celé to tak působí spíše jako snaha místní ODS a dalších mít pod kontrolou ještě jednu obrovskou investici, než tak, že by po desetiletí nečinnosti chtěli konečně začít něco dělat s otřesným stavem kulturáku. Budoucnost Společenského domu by si jistě zasloužila mnohem podrobnější a rozsáhlejší diskuzi. Prioritou by v tomto případě mělo být rozhodnout co nejlépe a ne co nejrychleji v zájmu politické strany.
Matěj Brýdl
Nákres: MÚ Lanškroun
