Trochu jiný svět ...

Další akce, kde se studenti 3.V. ze Střední školy zemědělské a veterinární v Lanškrouně měli možnost „setkat s realitou“ se uskutečnila v Domově pro seniory v Lanškrouně.  Beseda s nevidomou paní která, zřejmě jako jediná v širokém okolí, vlastní vodícího psa sice přesně nezapadá do osnov volitelného předmětu Canisterapie, ale i přes to tam svým způsobem patří …

Je to ukázka využití psa a také přiblížení toho, že jsou mezi námi i handicapovaní lidé kteří zvládají běžný život.
Paní Jiřina Wallinová s fenkou Andulkou plemene Flat Coated Retriever přišla výborně připravená. Donesla nám ukázat spoustu věcí které používá, abecedu v Braillově písmu nebo pár plastických knih na prohlédnutí. Studenti dokonce na úvod dostali malý dárek v podobě knížky kterou napsal pan Wallina jako vzpomínku na koncentrační tábory.
Úvodem pohovořila o svém dětství, jak jí sourozenci a rodina brali jako zdravou. A když vyprávěla o tom, jak pomáhala u mlátičky obilí, ti starší nechápali že zůstala celá, a myslím že studenti jako nejmladší generace se už „nechytali“. A paní Wallinová s klidem a úsměvem povídá: „no prostě mi tatínek ukázal vzdálenost kam až můžu strčit ruce ...“
Dále vyprávěla o tom jak si užívala internátní školu, která jí dala výbornou průpravu do života. A k dobru přidala vzpomínku, jak utíkali se spolužáky před vychovateli a zhasínali jim, aby je zpomalili. Byla prý z internátu tak vycepovaná, že všechny věci mají přesný řád. A návštěvy často vykolejí tím že když se zeptají například na otvírák, dostanou přesné souřadnice. Ale ono je to vzhledem k takovému handicapu zřejmé. Pochlubila se nám i jakou má „slušně vychovanou“ kuchyňskou váhu která jí při zapnutí pozdraví a pomáhá jí s pečením, takže buchty nejsou žádný problém. Dozvěděli jsme se že při přípravě nápojů se používají různé měrky a při žehlení většinou ruce. Myslím, že šikovnost může paní Wallinové leckdo závidět.
Samozřejmě nechybělo ani představení věrné společnice Anife zvané Andulka. Byl nám přiblížen systém předvýchovy a výchovy vodícího psa i s tím jak málo těchto psů v ČR je a že se jejich průměrná cena je 200.000 Kč.  Takže Andulka, ač je černá, měla by být minimálně pozlacená.
Postupně se vyprávění dostalo do současnosti a byly nám předvedeny běžné pomůcky jako mluvící teploměr, mluvící mobil a čtečka barev, díky níž ví i nevidomý jakou má jeho oblečení barvu. Samozřejmě nás zajímala pořizovací cena jednotlivých pomůcek a z té nám šla opravdu hlava kolem. Dále paní Wallinová popsala systém slepeckého písma (Braillova) a ukázala nám jak se píše na speciálním psacím stroji.
Zajímavou a zábavnou částí bylo vyprávění o počítačích. Počítač pro nevidomé je, jako všechno, o mnoho dražší než ty standardní. A když začala paní Wallinová mluvit o stahovaní namluvených knížek v MP3, o tom že má 19 palcový monitor a operační systém Windows, bylo mezi studenty slyšet pobavení. Po tom co prohlásila, že používá Skype, jsem se smála už i já. A mezi sebou jsme tipovali jestli je na Facebooku.
Smekám před ní a je úžasné slyšet to od někoho v pokročilejším věku a ještě handicapovaného.
Vydatnou pomocnicí nám při besedě byla obyvatelka Domova pro seniory, paní Mikysková, která si besedu své kamarádky nemohla nechat ujít a paní Wallinové radila, s čím se nám má pochlubit. Takže jsme se na závěr dozvěděli že paní Wallinová i plete svetry a ten který měla na sobě byl její, naprosto výborné dílo, které by člověk odhadl na strojovou výrobu.
Myslím že vyprávění bylo velmi zajímavé a zúčastněným přineslo bližší pohled na „život ve tmě“.
Andulka si užívala volno a nechala se ochotně od kohokoliv hladit, takže předvedla že ve volných chvílích je rozeným canisterapeutem.

PS: Paní Wallinová Facebook zná, ale nepoužívá :o)

Jana Vokálová